6 Tz 62/2011 — Nejvyšší soud

6 Tz 62/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2011 Spisová značka:6 Tz 62/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TZ.62.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přerušení výkonu trestu Dotčené předpisy:§ 328 odst. 2 tr. ř. § 325 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 5. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 62/2011-63 ČESKÁ REPUBLIKAR O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch i v neprospěch obviněného A. H., , proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 37 Nt 4092/2010, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 37 Nt 4092/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 320 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 325 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Napadené usnesení se z r u š u j e. Současně se také zrušují další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 37 Nt 4092/2010, byl podle § 325 odst. 1 tr. ř. přerušen výkon trestu odnětí svobody do 30. června 2011, který byl obviněnému A. H. uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 45 T 10/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009, v trvání sedmi let za trestný čin podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 1. 2011 (nesprávně je vyznačen den 3. 1. 2011). Vůči citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněného A. H.. Poukázal na znění čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 320 odst. 2 a § 325 odst. 1 tr. ř. a namítl, že těmito ustanoveními se Obvodní soud pro Prahu 6 důsledně neřídil. Ministr spravedlnosti uvedl, že obviněný A. H. byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 45 T 10/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. č. 140/1961 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem. Konstatoval, že ve smyslu znění § 320 odst. 2 tr. ř. je nutno za soud, v jehož obvodu se vykonává trest odnětí svobody, považovat ten soud, který má stejnou věcnou příslušnost jako soud, který rozhodl ve věci v prvním stupni, pokud zákon výslovně nestanoví, že je příslušný okresní soud (srov. rozhodnutí č. 36/1975 Sb. rozh. tr.). Proto měl o návrhu obviněného na přerušení výkonu trestu odnětí svobody rozhodovat předseda senátu Městského soudu v Praze, neboť v obvodu tohoto soudu vykonával trest (konkrétně ve Vazební věznici P. – R.). Ve věci bylo tudíž vydáno rozhodnutí na podkladě vadného postupu řízení, neboť rozhodoval věcně nepříslušný soud, kdy namísto soudu vyššího stupně rozhodoval soud nižší. Podle ministra spravedlnosti je tato procesní vada natolik závažná, že ji zákonodárce mimo jiné zahrnul mezi důvody dovolání [srov. § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Dodal, že vadným postupem Obvodního soudu pro Prahu 6 byl obviněný odňat svému zákonnému soudci a zákon byl tedy porušen v jeho neprospěch. Dále ministr spravedlnosti shledal i chybné hodnocení provedených listinných důkazů, které jsou ve spise založeny. Soud, který vycházel z lékařských zpráv předložených obviněným a jeho otcem, si neučinil jasnou představu, kterým lékařem a z jakých důvodů byl obviněný objednán na jednotlivá vyšetření a komu byla určena doporučení různých specialistů. K dispozici jsou vyjádření dermatoonkologa ze dne 15. 9. 2010, imunologa ze dne 4. 12. 2009 a gastroenterologické ambulance ze dne 10. 2. 2009. Není však jasné, kdo vedl léčbu obviněného, není zpracovaný plán léčby, není naplánovaná ani chemoterapie, která se provádí infuzemi za současné hospitalizace, ani chirurgická operace tlustého střeva (totální kolectomie). Jak ministr spravedlnosti upozornil, je z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrné, že soud nekriticky přejal závěry lékařských zpráv předložených obviněným a naprosto opomenul skutečnosti a závěry prezentované ve zprávě vedoucí lékařky zdravotního střediska Vězeňské služby ČR ze dne 28. 12. 2010. Toto stanovisko v odůvodnění svého rozhodnutí soud vůbec nezmínil, přestože je v něm výslovně uvedeno, že zdravotní stav obviněného je v současné době uspokojivý, lékaře prakticky nenavštěvuje a plánované vyšetření u imunologa lze zajistit ambulantně. Z přípisu předsedy senátu ze dne 28. 12. 2010 se navíc podává, že předložené lékařské zprávy jsou založeny ve vězeňské lékařské dokumentaci a lékařka se tedy s nimi seznámila. V mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti vytkl, že předseda senátu si měl pro své rozhodnutí vyžádat podrobné stanovisko Zdravotnické služby Vězeňské služby ČR, a to zejména s důrazem na řešení otázky, zda se zdravotní stav obviněného v průběhu výkonu trestu mění, a zda je v silách tohoto zdravotnického zařízení poskytovat mu adekvátní lékařskou péči, jež by odpovídala diagnóze, fázi onemocnění atd. V daném případě rozhodně nebylo vyloučeno ani vyžádání znaleckého posudku na základě aktuálního lékařského vyšetření obviněného. Z tohoto pohledu se rozhodnutí soudu jeví minimálně jako předčasné, neboť předjímá závěry lékařského vyšetření v tom směru, že dochází k progresi onemocnění. Na základě spisového materiálu lze podle ministra spravedlnosti dokumentovat, že předseda senátu nepřípustným způsobem nahrazoval svým názorem nezbytné odborné znalosti z lékařství, kterými nedisponoval (viz rukou psané záznamy na různých místech spisu, informace z tiskové zprávy farmaceutické společnosti R., s. r. o., z internetové stránky www.m..cz) a svůj postup v odůvodnění usnesení označuje za „úřední činnost soudu“. Soud sice hodnotil opatřené lékařské zprávy a stanoviska volnou úvahou ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., v daném případě však meze volné úvahy překročil, neboť ze skutečností, jež sám vzal za prokázané (např. poslední lékařské vyšetření bez nálezu), vyvodil logicky rozporný závěr, že onemocnění obviněného vyžaduje neprodlené zahájení onkologické léčby, a to de facto jen s poukazem na skutečnosti obecně známé (tzv. notoriety). Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti konstatoval, že usnesení o přerušení výkonu trestu odnětí svobody je svou povahou rozhodnutím ve prospěch obviněného, proto byl z hlediska rozsahu dokazování a způsobu jeho hodnocení zákon porušen v jeho prospěch. S odkazem na všechny uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí: - podle 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 37 Nt 4092/2010, byl v neprospěch obviněného A. H. porušen zákon v ustanovení § 320 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 325 odst. 1 tr. ř., a v předcházejícím řízení byl zákon porušen ve prospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., - podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zrušil i případná další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud změnou, k níž došlo zrušením, pozbyla zákonného podkladu, - podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc projednal a rozhodl. Ke stížnosti pro porušení zákona se obviněný A. H. vyjádřil jednak prostřednictvím obhájce JUDr. P. J., a to písemně a následně i u veřejného zasedání konaného Nejvyšším soudem dne 14. 12. 2011, jednak sám. Obhájce obviněného zaslal dne 10. 11. 2011 před konáním veřejného zasedání Nejvyššímu soudu písemné sdělení. Z písemnosti vyplývá, že v průběhu přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněný A. H. podstoupil ve dnech 31. 3. – 3. 5. 2011 vyšetření na odborném pracovišti Ústavu radiační onkologie, 1. Lékařské fakulty University Karlovy a Fakultní nemocnice na Bulovce. Následně byl hospitalizován ve dnech 22. 6. – 24. 6. 2011 na interním oddělení Fakultní nemocnice v Motole. Z důvodu psychického selhání došlo k jeho hospitalizaci ve dnech 29. 6. – 29. 8. 2011 na psychiatrickém oddělení Ústřední vojenské nemocnice ve S.. Dne 30. 6. 2011 byla k Městském