6 Tz 74/2022 — Nejvyšší soud

6 Tz 74/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2022 Spisová značka:6 Tz 74/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TZ.74.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přiměřená omezení a přiměřené povinnosti Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196a tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tz 74/2022-280 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a Mgr. Pavla Götha v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, a rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, byl porušen zákon v ustanovení § 196a tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. M. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, zrušuje ve výroku, jímž bylo obviněnému podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021 a podle § 196a tr. zákoníku uloženo, aby se ve lhůtě podmíněného odsouzení zdržel řízení motorových vozidel. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tedy i trestní příkaz Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 9. 2019, č. j. 1 T 132/2019-35. Odůvodnění:I. Stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí 1. Trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, byl obviněný P. M. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že od 4. 5. 2018 do 28. 1. 2019, v místě bydliště v okrese Děčín, ani jinde, úmyslně nepřispíval na výživu svých nezl. synů AAAAA (pseudonym), nar. XY, a BBBBB (pseudonym), nar. XY, ačkoliv o této povinnosti věděl a nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by obviněnému objektivně bránily v plnění vyživovací povinnosti a výše výživného byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 10. 2015, č. j. 14 Nc 1319/2015-31, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2015, ve výši 1 500 Kč měsíčně na každé z dětí, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky A. T., nar. XY, trvale bytem XY, XY, okres Teplice, a k jejím rukám tak dluží částku ve výši 24 000 Kč. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 82 odst. 2 a § 196a tr. zákoníku mu bylo dále uloženo, aby ve lhůtě podmíněného odsouzení podle svých sil, výdělkových možností a schopností, uhradil dlužné výživné a řádně platil běžné výživné a dále, aby se ve stejné lhůtě zdržel řízení motorových vozidel. 3. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 5. 2019. II. Stížnost pro porušení zákona 4. Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Uvedl zde, že s odkazem na ustanovení § 82 odst. 2 a § 196a tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo mj. omezení spočívající ve zdržení se řízení motorových vozidel ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení, tedy na dobu tří let. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že obviněný byl zaměstnán od 3. 8. 2017 do 28. 2018 ve společnosti K. G. jako řidič nákladního automobilu, přičemž pracovní poměr skončil uplynutím doby určité. Dále byl zaměstnán od 21. 1. 2019 do 31. 3. 2020 ve společnosti G. na pozici řidiče těžké dopravy. Z uvedeného je možno učinit závěr, že si obviněný opatřoval prostředky na úhradu životních nákladů činností, k níž je zapotřebí řidičské oprávnění. 5. Ministr upozornil, že hlavním smyslem a účelem právní úpravy § 196 tr. zákoníku je zajištění výživy či zaopatření oprávněných osob mimo jiné tím, aby si pachatel osvojil plnění vyživovací povinnosti. Prvořadou prioritou řešení narušených společenských vztahů je řádné plnění vyživovací povinnosti, nikoli případná sankce. Jedním z hledisek, k nimž má soud přihlédnout při své rozhodovací činnosti o druhu a výši trestu, má proto být právě zajištění zákonné vyživovací povinnosti. Proto také, s ohledem na specifika každého případu, má být zpravidla ukládán takový druh trestu, který pachateli v zajištění jeho alimentační povinnosti nebrání. 6. Smyslem ustanovení § 196a tr. zákoníku je sice na jednu stranu zesílení tlaku na pachatele trestného činu zanedbání povinné výživy za účelem dobrovolného splnění zákonné alimentační povinnosti, avšak na stranu druhou nemá jít dané omezení na úkor jeho výdělkových možností. Po přezkoumání spisového materiálu lze konstatovat, že v případě obviněného k takovému ohrožení reálně došlo. Pakliže byl v době vyhlášení trestního příkazu, jakož i v následujícím období zaměstnán na pozici řidiče nákladní dopravy, byl uloženým omezením připraven o jediný či alespoň rozhodující zdroj příjmů, čímž mu bylo fakticky znemožněno řádně hradit výživné. Trestní příkaz proto nemůže ve svém výroku o trestu obstát a je excesivní, neboť je zjevně učiněn na podkladě nezákonné aplikace § 196a tr. zákoníku. 7. Nad rámec ministr zmínil, že uložení přiměřeného omezení podle § 196a tr. zákoníku (ačkoliv od něj bylo upuštěno usnesením ze dne 9. 9.2019, č. j. 2 T 31/2019-112) mělo rovněž za následek odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 9. 2019, č. j. 1 T 132/2019-35, pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V důsledku tohoto odsouzení obviněnému hrozí, že Okresní soud v Teplicích rozhodne o výkonu podmíněně odloženého trestu z citovaného trestního příkazu. 8. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud · podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. M., a to v ustanovení § 196a tr. zákoníku; · podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 2 T 31/2019-92, ve výroku o trestu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; · podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. III. Vyjádření procesních stran 9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření předně uvedl, že se s argumentací obsaženou ve stížnosti v zásadě ztotožňuje. Upozornil, že uložení přiměřeného omezení zdržet se řízení motorových vozidel nemá být ukládáno obligatorně a jeho uložení je na úvaze soudu, který zváží jeho vhodnost podle okolností daného případu. Dané omezení by zejména nemělo jít na úkor výdělkových možností pachatele a ohrozit tak jeho schopnost řádně dostát jeho zákonným povinnostem, včetně povinnosti vyživovací. Okresní soud v Teplicích uvedené zásady nerespektoval a uložením uvedeného omezení obviněnému ztížil možnost plnit vyživovací povinnost. Došlo sice posléze k vydání usnesení o upuštění od přiměřeného omezení, do jeho právní moci však soud obviněnému zkomplikoval vykonávání zaměstnání řidiče a současně po něm v reakci na uloženou přiměřenou povinnost požadoval ve zkušební době hradit dlužné a běžné výživné pod hrozbou možné přeměny podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Jak navíc podotkl ministr spravedlnosti, došlo v mezidobí k jeho odsouzení pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Napadený trestní příkaz tedy v té části, ve které bylo obviněnému podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo vytýkané přiměřené omezení, nemůže obstát. 10. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud · podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že zmiňovaným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 2 T 31/2019, byl v neprospěch obviněného P. M. porušen zákon v ustanovení § 196a tr. zákoníku, · podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil jak trestní příkaz Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 2 T 31/2019, v části, ve které soud obviněnému podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném