7 Tdo 1032/2018 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1032/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 9. 2018 Spisová značka:7 Tdo 1032/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1032.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby Spolupachatelství Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku § 390 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 10. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 3.12.2018IV.ÚS 3916/18JUDr. Jan Filipodmítnuto2.1.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1032/2018-51 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 9. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných M. V., O. P., J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 6 To 282/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 159/2016 takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 6 To 282/2017, a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. 13 T 159/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 4. 2017, č. j. 13 T 159/2016-520, byli obvinění M. V., O. P. a J. V. v bodě I. uznáni vinnými přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. V bodě II. byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem porušení povinnosti dozorčí a jiné služby podle § 390 odst. 1 tr. zákoníku. Obvinění O. P. a J. V. byli podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Obviněný M. V. byl odsouzen podle § 329 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními všichni tři obvinění a poškozená I. B. Z podnětu odvolání obviněného M. V. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č. j. 6 To 282/2017-598 částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o vině pod bodem II. a ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Nově jej uznal vinným shodným přečinem ve zrušeném bodě, ale s upřesněním skutkového děje a uložil mu i shodný trest, jak mu byl uložen soudem prvního stupně. Odvolání obviněných O. P., J. V. a poškozené I. B. podle § 256 tr. ř. zamítl. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně (bod I.) se obvinění M. V., O. P. a J. V. dopustili uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 9. 2. 2016 ve 20:41 hod. v souvislosti s výkonem pravomoci policejního orgánu v policejní cele v budově Obvodního oddělení Policie ČR v U. H. poté, co zde byla eskortována poškozená I. B., která byla téhož dne v 19:31 hod. zajištěna v místě svého trvalého bydliště kvůli výtržnosti, tuto společně v rozporu s ustanoveními Listiny základních práv a svobod, dále v rozporu se základními povinnostmi policisty a s pravidly stanovenými pro omezení osobní svobody v § 9, 11 a 24 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, na cca 11 minut připoutali zády k mříži policejní cely dvěma kusy pout za vzpažené a roztažené ruce nad hlavou, aby je nemohla dát dolů, kdy motivem tohoto jednání obviněných bylo ji tímto způsobem potrestat za její předchozí hrubé a vulgární chování vůči službu konajícím policistům spojené s boucháním na dveře cely a kopáním do mříží. Tímto jednáním nebylo poškozené způsobeno žádné zranění ani psychická újma. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně, který upřesnil pouze formu zavinění v popisu skutku, (bod II.) se obviněný M. V. dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 9. 2. 2016 v době od 20:00 hod. do 8:00 hod. dne 10. 2. 2016 na Obvodním oddělení Policie ČR v U. H. v době výkonu dozorčí služby z nedbalosti porušil pravidla pro výkon této služby stanovené závaznými pokyny policejního prezidenta č. 180/2012 a č. 159/2009 a zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, neboť jako osoba odpovědná za řádný chod oddělení nezabezpečil řádný režim a chod v policejních celách, a to konkrétně v době nejméně od 20:41 hod. do 20:51 hod., kdy zde byla eskortována poškozená I. B., po jeho rozhodnutí a vydaném rozkazu společně s O. P. a J. V. v rozporu s ustanoveními Listiny základních práv a svobod, dále v rozporu se základními povinnostmi policisty ve smyslu § 9, 11 a 24 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ji připoutal na cca 11 minut zády k mříži policejní cely dvěma kusy pout za vzpažené a roztažené ruce nad hlavou, aby je nemohla dát dolů, kdy motivem tohoto jednání obviněných bylo ji tímto způsobem potrestat za její předchozí hrubé a vulgární chování vůči službu konajícím policistům spojené s boucháním na dveře cely a kopáním do mříží. Tímto jednáním nebylo poškozené způsobeno žádné zranění ani psychická újma. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný M. V. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a zásada in dubio pro reo. Mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci je extrémní nesoulad. Soudy nesprávně vyhodnotily naplnění znaků obou přečinů, když jejich závěry postrádají oporu v provedeném dokazování, jelikož skutky nejsou trestným činem. Kromě toho soudy nezohlednily zásadu subsidiarity trestní represe a došlo k porušení principu ultima ratio. Poukázal na okolnosti případu, kdy poškozená je osobou dlouhodobě agresivní, známou i policii v U. H. svým nepřizpůsobivým jednáním a výtržnostmi. V celách nebylo vhodné poutací zařízení, absentovaly vnitřní předpisy, poučení a zaškolení v problematice poutání zadržených osob. Soudy dovodily motiv jeho jednání na podkladě domněnek, které nemají oporu v důkazech. Z okolností případu lze jeho jednání považovat za zcela legitimní z důvodu, aby poškozená byla pod vizuální kontrolou, aby se nezranila, a navíc byla připoutána jen po nevyhnutnou dobu. Způsob upoutání nebyl neadekvátní vzniklé situaci a na poškozenou neměl negativní následky. V obdobných případech byli příslušníci Policie ČR potrestáni toliko kázeňským postihem, aniž by z jejich jednání byla vyvozována trestní odpovědnost. Závěrem obviněný M. V. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a sám jej zprostil obžaloby, případně přikázal soudům věc znovu projednat a rozhodnout. Dodatečně obviněný M. V. doplnil dovolání na podporu své argumentace stran absence vnitřních předpisů, nepoučení a nezaškolení policistů ohledně poutání zadržených osob. Poukázal na skutečnost, že metodický materiál k používání donucovacích prostředků včetně pout u neovladatelných osob byl vydán až v roce 2017 a přiložil k této problematice Stanovisko ředitele Útvaru policejního vzdělávání a služební přípravy ze dne 29. 5. 2018. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný O. P. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně a jednostranně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů bylo odmítnuto navrhované doplnění dokazování. Soud nezohlednil chování poškozené, její duševní stav a ovlivnění alkoholem a bez jakéhokoli důkazu pouze na základě vlastní úvahy uzavřel, že připoutání poškozené bylo trestem za její předchozí chování. Důvodem jejího připoutání ale byla obava, že se zraní a poškodí majetek na policejní služebně. Připoutání provedl na základě rozkazu obviněného M. V., přičemž je obecně známo, že o rozkazu se nediskutuje, odvolat se proti němu je možné až po jeho vykonání. Navíc žádný z přítomných policistů neshledal v tomto rozkaze zřejmý rozpor s právním předpisem, poloha při poutání se mu nejevila jako zdravotně závadná, nepřirozená nebo nepohodlná. Policisté, kteří se při poutání jiných osob dopustili obdobných pochybení, byli obvykle postiženi kázeňsky. Soudy nezohlednily zásadu subsidiarity trestní represe a porušily princip ultim