7 Tdo 1086/2018 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1086/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 9. 2018 Spisová značka:7 Tdo 1086/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1086.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1086/2018-24 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 9. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 3 To 52/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 111/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. P. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2017, č. j. 11 T 111/2017-1139, byl obviněný uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 (správně § 82 odst. 1) tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů obchodních společností a družstev na čtyři léta. Dále byl obviněnému podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v celkové výměře 650 000 Kč, a pro případ jeho nezaplacení mu byl podle § 69 odst. 2 (správně § 69 odst. 1) tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na dvě léta. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu jej Krajský soud v Brně zrušil v celém rozsahu rozsudkem ze dne 16. 5. 2018, č. j. 3 To 53/2018-1171, a nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což jej odsoudil podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů obchodních společností a družstev na čtyři léta. Dále podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest v celkové výměře 650 000 Kč, a pro případ jeho nezaplacení mu podle § 69 odst. 2 (správně § 69 odst. 1) tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody na dvě léta. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný výše uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že v úmyslu zkrátit daň z příjmů právnické osoby KLIMAKOM, spol. s r. o., jako jednatel a společník této společnosti uzavřel v letech 2006 – 2009 smlouvy o nájmu reklamních ploch a dalších služeb se společností P. a partner, s. r. o., které ale nebyly realizovány, podle uzavřených smluv ani společností PROTOTYPE TEAM LTD ani společností P. a partner, s. r. o. Následně vystavené faktury za pronájem reklamní plochy zahrnul do účetní evidence a podal na Finanční úřad Brno IV za společnost KLIMAKOM, spol. s r. o., daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, a to: I. dne 2. 7. 2007 za zdaňovací období roku 2006, II. dne 30. 6. 2008 za zdaňovací období roku 2007, III. dne 30. 6. 2009 za zdaňovací období roku 2008, IV. dne 30. 6. 2010 za zdaňovací období roku 2009 a V. dne 1. 7. 2011 za zdaňovací období roku 2010, v nichž uplatnil tyto doklady a jednal tak přesto, že věděl, že žádné služby provedené nebyly, neboť faktury byly vystaveny za účelem snížení daňového základu, kdy takto v bodech I., II., III. a V. úmyslně zkrátil daň z příjmů právnických osob a v bodě IV. toto jednání směřovalo k fiktivnímu navýšení daňové ztráty s úmyslem zkrátit daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2009 o 160.000 Kč, jelikož daňovou ztrátu, kterou společnost v roce 2009 vykázala, bylo možno podle § 34 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, odečíst v pěti následujících zdaňovacích obdobích, kdy k tomuto došlo ihned v následujícím zdaňovacím období za rok 2010. Tímto jednáním za zdaňovací období roků 2006 – 2010 úmyslně zkrátil daň z příjmů právnických osob v celkové výši 2 416 000 Kč. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. a zopakoval v něm svoji obhajobu i odvolací námitky. Jednání související se zdaňovacími obdobími let 2006–2008 je promlčeno, když na tuto část má být aplikován trestní zákon č. 140/1961 Sb. Další část jednání týkající se zdaňovacího období roku 2009 nemůže být pokusem trestného činu krácení daně, neboť při podání daňového přiznání bylo zjevné, že daňová povinnost společnosti KLIMAKOM, spol. s r. o., za toto období bude nulová bez ohledu na zahrnutí fiktivních faktur a zjevně se tak za toto období zkrátit daň ani nepokusil. Obdobně nedošlo a ani nemohlo dojít, k ovlivnění daňové povinnosti za zdaňovací období roku 2010. Úmysl nemohl směřovat ke zkrácení daně za tato období, neboť bylo evidentní, že předmětné faktury daňový základ za roky 2009 a 2010 neovlivní. Nemohl tedy spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, a to ani ve stadiu pokusu. Konečně namítl též nepřiměřenost výše trestu a s tím související porušení zásady přiměřenosti trestní represe a zásady předvídatelnosti práva. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a sám jej zprostil obžaloby. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona je nepřípustné. Tento dovolací důvod je dán jen tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv ve věci existoval některý z důvodů jeho nepřípustnosti uvedených v § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Jde o to, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena podle § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo § 11a tr. ř., neboť trestní řád výlučně v těchto ustanoveních taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Námitka obviněného, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání pro jednání související se zdaňovacími obdobími za léta 2006–2008, ačkoliv tato část skutku byla již před zahájením trestního stíhání promlčena, je námitkou, která odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť se jedná o jeden z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle obviněného je trestní stíhání pro tuto část jednání promlčeno, neboť je namístě aplikovat trestní zákon č. 140/1961 Sb. Zahrnutí fiktivních faktur do účetní evidence a jejich uplatnění v rámci daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2006-2008, která byla podána ve dnech 2. 7. 2007, 30. 6. 2008 a 30. 6. 2009, jsou dílčími útoky pokračujícího trestného činu, který pokračoval podáním daňového přiznání za rok 2009 dne 30. 6. 2010 a byl dokončen podáním v pořadí posledního daňového přiznání, a to za rok 2010 (č. l. 314) dne 1. 7. 2011. Není důvodu posuzovat otázku možného promlčení podle trestního zákona č. 140/1961 Sb. Celou trestnou činnost obviněného je třeba posuzovat podle trestního zá