7 Tdo 1118/2014 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1118/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 1. 2015 Spisová značka:7 Tdo 1118/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1118.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zásada ne bis in idem Zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 2. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.3.2015III.ÚS 811/15prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto26.6.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1118/2014-54 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl dne 21. ledna 2015 v neveřejném zasedání, o dovolání nejvyššího státního zástupce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 7 To 87/2014, podaném v neprospěch obviněných A. V., D. N., R. S., Mgr. J. V. a K. V., v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 89/2012, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 7 To 87/2014. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 5 T 89/2012, byl obviněný A. V. v bodě ad I. výroku o vině uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu se zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Stejným rozsudkem v bodě II. výroku o vině byli obvinění D. ., R. S., Mgr. J. V. a K. V. (pozn. společně se spoluobviněnými T. B., Bc. P. C. a P. J.) uznáni vinnými přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu se zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl obviněný A. V. podle § 331 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu v rozsahu 250 denních sazeb s výší denní sazby 500,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 12 měsíců. Podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u bezpečnostních sborů a obecní policie na dobu 5 roků. Obvinění D. N., Mgr. J. V., K. V. a R. S. byli podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1, § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, odsouzeni k úhrnnému peněžitému trestu v rozsahu 300 denních sazeb s výší denní sazby 100,- Kč (Mgr. J. V. v rozsahu pouze 150 denních sazeb), s náhradním trestem odnětí svobody podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 6 měsíců (Mgr. J. V. pouze v trvání 3 měsíců). Podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku jim byl uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u bezpečnostních sborů a obecní policie na dobu 3 roků (Mgr. J. V. pouze na dobu 2 roků). Obviněný A. V. se podle závěrů soudu I. stupně (ad I. výroku o vině) uvedeného přečinu a zločinu dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) nejméně od 12. 3. 2011 do 30. 7. 2011, kdy po celou dobu byl ve služebním poměru příslušníka Policie ČR, jednal vůči různým subjektům zabývajícím se filmovou a televizní produkcí jako pracovník firmy P. B. podnikajícího v oboru zprostředkování služeb tím způsobem, že od nich přijímal objednávky na zajištění volných veřejných komunikací a prostranství pro potřeby natáčení, na jejichž základě oslovoval a následně vysílal spoluobžalované, kteří byli rovněž příslušníky Policie ČR, aby tito v době svého volna mezi službami či v době čerpání dovolené, v určeném čase, na různých místech na území hl. m. Prahy, v civilu nebo v kompletním služebním stejnokroji, pod příslibem odměny ve výši nejméně 2 000,- Kč za jednu směnu a za bezplatně poskytované občerstvení, bez zákonného podkladu a důvodu v podobě schválené a nařízené policejní asistence, vykonávali činnosti svěřené do pravomoci příslušníkům policie zákonem č. 273/ 2008 Sb., o Policii ČR, což tito policisté také činili tím, že prováděli dohled nad silničním provozem a řídili jej, tedy zastavovali motorová vozidla, bránili jim ve vjezdu do ulice, odkláněli dopravu, vykazovali zaparkovaná vozidla z ulice, manipulovali s dopravním značením, usměrňovali pohyb vozidel i chodců, případně prováděli hlídkovou činnost v místech natáčení, čímž umožňovali produkčním společnostem nerušené natáčení audiovizuálních děl v jim vyhovujících termínech, ačkoli si jako příslušník Policie ČR musel být vědom, že takové jednání je ze strany policistů v rozporu s ustanovením § 45 odst. 1 písm. a), b) a § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), současně za tyto činnosti produkčním společnostem fakturoval jménem firmy P. B. předem sjednané smluvní ceny, po obdržení plateb vyplácel spoluobžalovaným dohodnuté odměny v hotovosti, a zároveň si část obdržených plateb v přesně nezjištěné výši ponechával pro vlastní potřebu, přičemž takto vyslal k vykonávaní uvedené činnosti jednotlivé spoluobviněné celkem v 38 případech konkrétně uvedených ve výroku o vině. Obvinění D. N., R. S., Mgr. J. V. a K. V. (společně se spoluobviněnými T. B., Bc. P. C. a P. J.) se podle závěrů soudu I. stupně uvedeného přečinu a zločinu (ad II. výroku o vině) dopustili tím, že nejméně v době od 12. 3. 2011 do 30. 7. 2011, jako příslušníci Policie ČR, v rozporu s ustanoveními § 45 odst. 1 písm. a), b), i) a § 48 odst. 2 zákona o služebním poměru, v jednotlivých ve výroku o vině konkrétně uvedených případech a lokalitách, v době svého volna mezi službami, či v době čerpání dovolené, vykonávali v kompletním služebním stejnokroji, bez zákonného podkladu a důvodu v podobě schválené a nařízené policejní asistence, činnosti svěřené do pravomoci příslušníkům policie zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, a to tím, že prováděli dohled nad silničním provozem a řídili jej, tedy zastavovali motorová vozidla, bránili jim ve vjezdu do ulice, odkláněli dopravu, vykazovali zaparkovaná vozidla z ulice, manipulovali s dopravním značením, usměrňovali pohyb vozidel i chodců, případně prováděli hlídkovou činnost v místech natáčení i v civilním oděvu, a takto jednali pod příslibem vyplacení finanční odměny ve výši 2 000,- Kč za jednu směnu od obviněného A. V., který tyto akce podle požadavků různých subjektů zabývajících se filmovou a televizní produkcí sjednával, na tyto akce je vysílal a dohodnutou odměnu jim následně vyplácel, současně jim bylo produkčními společnostmi bezplatně poskytnuto občerstvení, přičemž popsanou činností obviněných bylo produkčním společnostem zajišťováno nerušené natáčení audiovizuálních děl v jim vyhovujících termínech na veřejných komunikacích a prostranstvích, kde obvinění policisté tuto činnost neoprávněně vykonávali. Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podali odvolání obvinění A. V., D. N., R. S., Mgr. J. V. a K. V., ve kterých m. j. shodně namítali porušení zásady „ne bis in idem“ vzhledem k jejich předchozímu pravomocnému propuštění ze služebního poměru za zcela totožné jednání. Odvolání proti uvedenému rozsudku podali také spoluobvinění Bc. P. C., T. B. a P. J., o kterých Městský soud v Praze rozhodl ve veřejném zasedání rozsudkem ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 7 To 87/2014. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 7 To 87/2014, byl z podnětu jejich odvolání v neveřejném zasedání podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozsudek soudu I. stupně zrušen ohledně obviněných A. V., D. N., R. S., Mgr. J. V. a K. V. Podle § 223 odst. 1 tr. ř., z důvodu § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., pak městský soud ohledně jmenovaných zastavil trestní stíhání, když se ztotožnil s názorem obviněných a dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř., a čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“; publikovaná pod č. 209/1992 Sb.), protože za zcela totožné jednání byli uvedení obvinění již rozhodnutím ve věci služebního poměru pravomocně propuštěni ze služebního poměru a tato předchozí rozhodnutí činí jejich trestní stíhání pro týž skutek nepřípustným. II. Proti citovanému usnesení soudu II. stupně podal nejvyšší státní zástupce včas a řádně dovolání v neprospěch všech uvedených obviněných. V dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b od