7 Tdo 16/2011 – Nejvyšší soud

7 Tdo 16/2011-33 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 1. 2011 o dovoláních obviněných P. G. , a P. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 10 To 26/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 8/2009 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. G. a P. Š. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 4 T 8/2009, byli obvinění P. G. , P. Š. a R. T. jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. uznáni vinnými trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Obviněnému P. G. byl za tyto trestné činy a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným ve věci Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 22 T 48/2009, uložen podle § 234 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na sedm roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 8. 2009, sp. zn. 22 T 48/2009, a další obsahově navazující rozhodnutí. Obviněnému P. Š. byl podle § 234 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na sedm roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o trestu a ochranném léčení ohledně obviněného R. T. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Jako trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. posoudil Okresní soud v Pardubicích skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obvinění P. G. , P. Š. a R. T. dne 20. 5. 2009 kolem 17,00 hodin v P. po předchozí vzájemné domluvě všech tří obviněných vylákal obviněný P. Š. pod smyšlenou záminkou poškozeného B. H. do svého bytu, kam přišli i obvinění P. G. a R. T. , neboť o poškozeném věděli, že má na účtu větší finanční obnos z prodeje bytu, s úmyslem získat od poškozeného peněženku s jeho platební kartou mu do kávy nasypali nezjištěný prášek, který však na poškozeného neúčinkoval, a když chtěl poškozený odejít, obviněný R. T. mu v tom zabránil, přehodil mu přes hlavu deku, povalil ho na gauč, napadl ho několika údery pěstí do břicha a žeber, obviněný P. Š. vytáhl poškozenému ze zadní kapsy kalhot peněženku s částkou 8 000 Kč, osobními doklady a platební kartou VISA Elektron vydanou Komerční bankou, a.s., a z pouzdra na opasku mobilní telefon, nutil poškozeného, aby prozradil osobní identifikační číslo (PIN) k platební kartě, a když tak poškozený neučinil, obviněný R. T. ho shodil z gauče na zem, šlapal po něm v oblasti hrudníku do doby, než poškozený uvedl smyšlené číslo PIN, pak obvinění R. T. a P. G. odešli s platební kartou vybrat peníze z bankomatu, přičemž zjistili, že číslo PIN je nesprávné, a vrátili se zpět, obviněný R. T. poškozeného znovu napadl několika údery do břicha a žeber, obvinění R. T. a P. Š. pod pohrůžkou dalšího násilí nutili poškozeného sdělit správné číslo PIN, obviněný R. T. při tom poškozenému přiložil nůž k uchu s tím, že když neřekne správné číslo PIN, uřízne mu ucho, nato poškozený uvedl správné číslo PIN, obvinění R. T. a P. G. opět odešli vybrat peníze z bankomatu, ale bankomat peníze nevydal z důvodu přečerpání týdenního limitu výběru, pak se obviněný P. Š. podle pokynu obviněných R. T. a P. G. uzamkl s poškozeným v bytě, donutil ho tam přespat a následujícího dne kolem 8,30 hodin všichni obvinění po vzájemné dohodě donutili poškozeného, aby s nimi jel autem do pobočky Komerční banky, a.s., nejprve v P. a potom v P. a aby tam vybral částku 50 000 Kč v hotovosti, avšak pracovnice banky to odmítly vzhledem k propadlému dokladu o ztrátě občanského průkazu poškozeného, všichni obvinění proto donutili poškozeného, aby si na Magistrátu města Pardubice nechal vystavit nový doklad o ztrátě občanského průkazu, obviněný P. Š. poškozeného donutil vybrat s použitím tohoto dokladu z účtu nejprve částku 10 000 Kč, kterou poškozený ihned předal obviněnému P. Š. , a pak ještě další částku 20 000 Kč, se kterou ho obviněný P. Š. donutil přesunout se na místo, kde čekali obvinění R. T. a P. G. a kde i tuto částku poškozený za dalších výhrůžek pronášených obviněným R. T. předal obviněnému P. Š. , načež poškozený odešel z místa a odjel domů. Podle dalších zjištění Okresního soudu v Pardubicích se poškozený dne 22. 5. 2009 pro velké bolesti žeber dostavil do nemocnice, kde byl do 2. 6. 2009 hospitalizován pro sériovou zlomeninu 3. až 8. žebra vpravo s výrazným posunem a naraženou klíční kostí, přičemž tato zranění byla komplikována rozvojem zánětu plicní tkáně a byla považována za poškození důležitého orgánu (hrudní stěny, plíce). Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podali odvolání obvinění P. G. a P. Š. , kteří napadli výrok o vině a další výroky. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 10 To 26/2010. Z podnětu odvolání obviněného P. G. byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen v celém výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému P. G. byl uložen podle § 234 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody na šest roků a deset měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39 odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 8. 2009, sp. zn. 22 T 48/2009, a další obsahově navazující rozhodnutí. Odvolání obviněného P. Š. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obvinění P. G. a P. Š. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Oba obvinění napadli tento rozsudek v tom směru, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Odkázali na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřovali v tom, že byl kvalifikován podle § 234 odst. 2 písm. b) tr. zák. Namítli, že za těžší následek ve formě zranění poškozeného nemohou odpovídat, protože fyzického násilí proti poškozenému se dopustil jen obviněný R. T. Obviněný P. G. poukázal na to, že obviněný R. T. jednal ve stavu zmenšené příčetnosti, a z toho dovozoval, že sám nemůže nést odpovědnost za jednání spoluobviněného, který spolehlivě neovládal své jednání. Obviněný P. Š. zdůraznil, že nemohl předpokládat nepředvídatelné jednání spoluobviněného R. T. a jeho neschopnost ovládat toto jednání. Obvinění P. G. a P. Š. se dovoláními domáhali toho, aby Nejvyšší soud ohledně každého z nich zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud shledal, že dovolání jsou zjevně neopodstatněná. Z hlediska vzájemného vztahu napadeného rozsudku a podaných dovolání je spornou právní otázkou to, zda obviněné P. G. a P. Š. lze považovat za spolupachatele trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jestliže vlastního fyzického násilí proti poškozenému se dopustil jen obviněný R. T. Kladná odpověď na tuto otázku vyplývá ze zásad, jimiž je ovládán institut spolupachatelství. Trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se dopustil ten, kdo proti jinému užil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Podle § 234 odst. 2 písm. b) tr. zák. byl přísněji trestný pachatel, který způsobil takovým činem mimo jiné těžkou újmu na zdraví. Podle § 9 odst. 2 tr. zák. by-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Podstatou spolupachatelství je společné jednání dvou nebo více osob a úmysl k tomu směřující. Podmínkou spolupachatelství není nutně to, aby každá z jednajících osob naplnila všechny zákonné znaky trestného činu. V rámci společného jednání mohou být role jednajících osob rozděleny tak, že každá z nich naplní jen některé ze znaků trestného činu, přičemž teprve souhrnem dílčích aktů vykonaných jednotlivými osobami dochází k naplnění všech znaků trestného činu. V krajním případě je v závislosti na okolnostech konkrétního případu možné dokonce i to, že naplnění znaků trestného činu vyplývá ze souhrnu dílčích aktů jednajících osob, přičemž tyto akty - posuzovány samy o sobě a mimo kont