7 Tdo 1622/2016 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1622/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 12. 2016 Spisová značka:7 Tdo 1622/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1622.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obecné ohrožení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 273 odst. 1,2,3 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1622/2016-35 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 12. 2016 o dovolání obviněného V. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 6 To 324/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 6 T 26/2016 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 6 T 26/2016, byli obvinění V. M. a L. V. uznáni vinnými každý přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný V. M. byl za tento trestný čin odsouzen podle § 273 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na čtyři léta, a dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce strojvedoucího na pět let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o povinnosti obviněného V. M. k náhradě škody. Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku – Místku v podstatě v tom, že obviněný V. M. jako strojvedoucí a obviněný L. V. jako vedoucí posunu dne 19. 2. 2015 v 16,11 hodin na koleji č. ... obvodu S., okr. F. – M., při spojování hnacího drážního vozidla a taženého drážního vozidla posunového dílu, který měl být brzděn průběžnou samočinnou tlakovou brzdou, obviněný L. V. spojil tlakové spojky hlavního potrubí, avšak otevřel pouze spojkový kohout na čele prvního taženého drážního vozidla a ponechal uzavřený spojkový kohout na vnitřním čele hnacího drážního vozidla, poté aniž by za součinnosti s obviněným V. M. provedl jednoduchou zkoušku brzdy a její výsledek mu sdělil, dal obviněnému V. M. pokyn „S. na koleji č. ... potáhni“, na jehož základě měl být vykonán krátký pohyb drážního vozidla posunového dílu za účelem zjištění odbrzdění ručních brzd tažených drážních vozidel, nato obviněný V. M. aniž by řádně překontroloval správnost propojení všech kabelů a potrubí a polohy všech spojkových kohoutů mezi hnacím drážním vozidlem a prvním taženým drážním vozidlem a sledoval všechny ukazatele stavu a činnosti brzd hnacího drážního vozidla a hodnoty tlaku v hlavním vzduchojemu a v hlavním potrubí, aniž by obdržel od obviněného L. V. informaci o cíli jízdy a informaci o obsluze brzd při posunu a aniž by byla při průběžném brzdění provedena zkouška brzdy, v důsledku čehož měl vznést proti pokynu obviněného L. V. námitku, uvedl drážní vozidla do pohybu, s posunovým dílem pokračoval v další jízdě z koleje č. ... obvodu S. až na spojovací kolej č. ... obvodu P., přičemž z důvodu nefunkčnosti průběžné tlakové brzdy začala rychlost posunového dílu nekontrolovaně narůstat až na 71,5 km/h, tím překračovala stanovenou rychlost 30 km/h, následkem nekontrolované rychlosti jízdy posunového dílu došlo v 16,25 hodin k vykolejení a k poškození lokomotivy, 22 ložných vozů, kolejí, svršku, kolejiště, vysypání nákladu a tím byla způsobena škoda v celkové výši 23 140 730 Kč. Podle výroku o vině obviněný V. M. porušil ustanovení § 35 odst. 1 písm. a), g) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, a dále ustanovení čl. 24, 25, 40, 299 písm. f) předpisu pro organizování a provozování drážní dopravy – OKD, Doprava Dp 2, čl. 231 písm. a), b), e), čl. 350 předpisu pro provoz a obsluhu brzdových zařízení železničních kolejových vozidel – OKD, Doprava Vp 15, čl. 55 provozního řádu obvodu S. O odvoláních, která podali obviněný V. M. proti výroku o vině a trestu a obviněný L. V. proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 6 To 324/2016. Podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku zrušen ohledně obviněného V. M. ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a ohledně obviněného L. V. ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o trestech a o náhradě škody, přičemž obviněný V. M. byl odsouzen podle § 273 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta a čtyři měsíce s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dvě léta, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce strojvedoucího na dvě léta a poškozený byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný V. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Ve vztahu k oběma dovolacím důvodům rozsáhle zpracovanými úvahami namítl, že skutek není trestným činem, neboť neporušil žádnou povinnost a chybí jeho zavinění, že výrok o vině je v rozporu s ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku, že soudy nesprávně aplikovaly zákon o drahách i vnitřní provozní předpisy, že se snažil minimalizovat vzniklou škodu a že byl již dostatečně sankcionován okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Vyjádřil názor, že pro správné posouzení věci soudy neměly potřebný podklad v důkazech, pokud nebyl opatřen znalecký posudek o příčinách nehody. Obviněný V. M. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou zásadní argumentaci nad rámec odůvodnění rozsudků obou soudů, takže nebylo třeba předkládat ho obhájci k případné replice. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Kdy je trestní stíhání podle zákona nepřípustné, vymezují ustanovení § 11 tr. ř. a § 11a tr. ř. Nepřípustnost trestního stíhání znamená, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání jsou stanoveny v § 11 odst. 1 písm. a) až k), odst. 2 písm. a), b) tr. ř., § 11a odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř. Obviněný V. M. v podaném dovolání neuvedl žádný ze zákonných důvodů nepřípustnosti trestního stíhání, jak jsou vymezeny v citovaných ustanoveních, a vyvozoval nepřípustnost trestního stíhání především z námitek vztahujících se k meritorní opodstatněnosti obvinění, obžaloby a odsuzujících rozsudků soudů obou stupňů. Obviněný tak prezentoval názor, že trestní stíhání bylo nepřípustné, protože se trestného činu nedopustil. Tím ovšem není dán žádný z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání, jak je konstruována v citovaných ustanoveních. Ostatně takové otázky, jakými jsou to, zda se stal skutek, zda vykazuje znaky trestného činu, zda ho spáchal obviněný apod., jsou právě předmětem trestního stíhání, které se vede s cílem nalézt jejich objasnění. Vyzní-li trestní stíhání v závěr o nevině obviněného, není to důvodem k zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost ve smyslu § 11 tr. ř., resp. 11a tr. ř., ale je to ve stádiu řízení před soudem důvod pro rozhodnutí jiné povahy, typicky např. pro zproštění obžaloby podle § 226 tr. ř. Obviněný v dovolání poukázal na to, že již byl „dostatečně sankcionován“ okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Jestliže by tím měla být míněna nepřípustnost trestního stíhání pro porušení zásady „ne bis in idem“ (což obviněný výslovně neuvedl), je třeba konstatovat, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem je opatřením v oboru pracovního práva (§ 55 odst. 1 zákoníku práce), má povahu jednoho ze způsobů skončení pracovního poměru a rozhodně ho nelze podřadit pod žádnou z překážek