7 Tdo 234/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 234/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:1. 4. 2020 Spisová značka:7 Tdo 234/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.234.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 234/2020-507 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 1. 4. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. J., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 6 To 167/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 29/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. J. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 2. 2019, č. j. 4 T 29/2018-437, byl obviněný T. J. uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Obviněnému byl dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti soudního znalce v oboru doprava na tři léta. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 27. 6. 2013 v době od 9:00 do 11:49 hod. při hlavním líčení vedeném v trestní věci Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 25/2013 proti obžalovanému V. K., ač byl řádně poučen podle § 106 tr. ř. a byl mu připomenut znalecký slib, při svém výslechu jako znalec z oboru silniční dopravy stvrdil závěry ze svého posudku č. 06/46/2013, v němž analyzoval dopravní nehodu vozidla Škoda Fabia řízeného tehdy obžalovaným V. K. a vozidla Škoda Octavia řízeného poškozeným K. K., k níž došlo dne 22. 10. 2012 na silnici I/11 mezi obcí Horní Benešov, okres Bruntál, a hranicí okresu Opava, v mírné pravotočivé zatáčce z pohledu jízdy V. K., přičemž poškozenými K. a I. K. popisovaný nehodový děj, kdy mělo vozidlo Fabia vyjet ze svého jízdního pruhu do protisměru, v důsledku čehož byl K. K. nucen strhnout řízení do levého jízdního pruhu, kdy však vozidlo Fabia se vzápětí vrátilo do svého jízdního pruhu a došlo ke střetu, označil za méně pravděpodobný, neboť řidič vozidla Fabia neměl k takové jízdě objektivní důvod, při výslechu kategoricky uvedl, že příčinou dopravní nehody bylo najetí jednoho z vozidel do protisměru, přičemž bez jakýchkoli variant tvrdil, že to bylo vozidlo Octavia, přitom se opíral o existenci stopy, která nebyla policejním orgánem při ohledání místa dopravní nehody zaznamenána, a přestože u hlavního líčení připustil, že to není schopen nijak objektivně prokázat, setrval na závěru, že se vozidlo Fabia ve svém jízdním pruhu po této stopě pohybovalo a vytvořilo ji svým levým kolem, čímž potvrzoval verzi obžalovaného V. K., následně pak uváděl další závěry svého znaleckého posudku, v němž: - u V. K., řidiče vozidla Fabia, nezjistil a neprokázal skutečnosti v jeho chování, které by mohly vést k odvrácení dopravní nehody nebo snížení jejích následků, kdy z technického hlediska V. K. neměl možnost nehodu odvrátit, zatímco řidič vozidla Octavia poškozený K. K. měl možnost střetu zabránit, pokud by bezdůvodně nenajel do protisměru, - dospěl k závěru, že ke střetu vozidel došlo v jízdním pruhu vozidla Fabia, které nijak nezasahovalo do jízdního pruhu vozidla Octavia, ačkoli ve svém posudku analyzoval postřetovou smykovou (třecí) stopu pravého předního kola vozidla Octavia, o níž sám na jiném místě posudku uvedl, že má svůj počátek 10 až 15 cm před bílou středovou čárou, tedy v jízdním pruhu vozidla Octavia, - dovodil úhel mezi podélnými osami automobilů cca 10°, ačkoli vzhledem k deformacím obou vozidel byl tento úhel cca 21°, v důsledku čehož graficky znázornil polohu a vzájemné postavení vozidel v okamžiku střetu tak, že vozidlo Fabia mělo znatelně deformovat levý přední nárazník vozidla Octavia až do úrovně levého předního kola, ačkoli bylo nejméně z fotografie č. 9731 jasně patrné, že k takové deformaci nedošlo, a znalec sám mj. díky její analýze dospěl na jiném místě posudku k závěru, že více byla deformována pravá strana vozidla Octavia, - postřetové smykové stopě zanechané pravým předním kolem vozidla Octavia přiřadil úhel 25°, ačkoli byl ve skutečnosti 65°, čímž posunul střetovou polohu a postavení obou automobilů od reálné střetové polohy a postavení, - na straně 22 výslovně vyloučil, že by vozidlo Fabia přejelo do protisměru, ačkoli byl v průběhu výslechu na výše uvedené rozpory výslovně upozorněn, na svých závěrech setrval, přestože v důsledku nesprávného vyhodnocení podkladů neodpovídaly technicky přijatelnému řešení průběhu dopravní nehody. 3. Zmíněný rozsudek napadli obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále odvoláními. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 8. 2019, č. j. 6 To 167/2019-471, rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o trestu zákazu činnosti. Nově pak rozhodl a obviněnému uložil podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti soudního znalce na tři léta. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že v posuzované věci absentuje jeho úmysl, resp. zavinění. Pro vypracování znaleckého posudku si zajistil všechny dostupné podklady, prohlédl si místo dopravní nehody a jako jediný i vozidlo Škoda Fabia. V rámci své desetileté praxe nikdy nepodal nepravdivý znalecký posudek ani křivě nevypovídal. I V. K. potvrdil, že obviněného nijak nepřesvědčoval k podání nepravdivého znaleckého posudku. Soud prvního stupně nesprávně právně posoudil skutek, když rozporuplně dovodil, že použil správnou metodu, ale kvalita odvedené práce byla nedostatečná. Nesprávné právní posouzení spočívá dále v konstatování soudu prvního stupně, podle kterého bylo možné se domnívat, že došlo k záměrnému nepřesnému vyhodnocení důkazů, aby závěry znaleckého posudku svědčily ve prospěch V. K. Pokud soud prvního stupně vyslovil názor, že bylo „možné se domnívat“, pak nelze v jednání spatřovat ani nepřímý úmysl, soud prvního stupně měl navíc očividně o skutkovém ději pochybnosti, což svědčilo v jeho prospěch. Za nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat posudek, který je ve všech svých podstatných okolnostech a závěrech lživý, tj. v podstatě smyšlený nebo zfalšovaný, tedy vědomě v naprostém rozporu s odbornými závěry. Jeho posudek ale tato kritéria nesplňuje. Z hlediska objektivní stránky lze zmíněnou skutkovou podstatu naplnit pouze vědomým aktivním jednáním. Z provedených důkazů nelze dovodit, že si byl vědom, že ve svém znaleckém posudku uvedl nepravdu, neboť byl přesvědčený, že došel ke správnému závěru. Soudy obou stupňů však jeho nedostatky ve znaleckém posudku (kdy chybně vyhodnotil směr stopy) vyhodnotily, že tak učinil záměrně, avšak nepřihlédly k tomu, že postup byl naprosto správný, pouze vyhodnocení podkladů a z nich vyhodnocené dílčí závěry byly nesprávné. Nelze dovodit jakýkoliv úmysl ani porušení pravidel znalecké činnosti, neboť dopouštět se chyb je naprosto lidské. V daném řízení byl již dříve vypracován znalecký posudek znalcem Ing. Ivanem Krejsou, tudíž obviněný byl přesvědčen, že vytváří opoziční, pravdivější posudek. Oba znalecké posudky byly pak revizním znaleckým posudkem hodnoceny s výhradami, navíc bylo připuštěno, že pro určení přesného předstřetového pohybu automobilů nejsou dostatečné podklady. Nesprávné vyhodnocení nedostatečných podkladů nemůže tedy být bráno jako záměrné zkreslování údajů. Revizní znalci také uvedli, že závěr obviněného nebyl správný, avšak pouze proto, že je to o zkušenosti a vlastních názorech. Rovněž připustili, že i oni se někdy mýlí. Z tohoto stanoviska tedy jednoznačně vyplynulo, že k chybě v závěrech může dojít, aniž by se jednalo o chyby úmyslné. 5. S ohledem na popsané námitky obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby jej sám zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný sice zpoc