7 Tdo 235/2011 — Nejvyšší soud

7 Tdo 235/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:30. 3. 2011 Spisová značka:7 Tdo 235/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.235.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 248 odst. 1,3 písm. c) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 5. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 1.7.2011II.ÚS 1932/11JUDr. Dagmar Lastoveckáodmítnuto22.3.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 235/2011-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. března 2011 o dovolání obviněné H. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 61 To 351/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 21/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. Š. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 1 T 21/2009, byla obviněná H. Š. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a byla odsouzena podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byla pro výkon trestu odnětí svobody zařazena do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 3 T 95/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 13 To 270/2008, jakož i všechny další výroky na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Obviněná H. Š. napadla tento rozsudek odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 61 To 351/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněná namítla, že soud prvního stupně při opakovaném hlavním líčení a následně ani odvolací soud nezohlednily všechny skutečnosti naznačené usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 7 Tdo 53/2010, který zrušil původní rozhodnutí soudů obou stupňů v této trestní věci. Vytkla soudům nižších stupňů, že při novém projednání věci neprovedly prakticky žádné dokazování, soud prvního stupně pouze povrchně vyslechl znalkyni Ing. Ivu Špinkovou. Obviněná je proto přesvědčena, že oba soudy se neřídily pokyny a právním názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 7 Tdo 53/2010. Podle obviněné není závěr o její vině podložený důkazy. Obdobně jako v původním dovolání obviněná namítla, že svým jednáním nenaplnila všechny znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., neboť nebyl naplněn znak přisvojení si cizí věci, která jí byla svěřena. Tvrdí, že peníze od poškozené společnosti přešly okamžikem převzetí do majetku její společnosti, za niž byla oprávněna jednat. Obviněná je přesvědčena, že v daném případě se jedná o kriminalizaci obchodně-právního vztahu, v čemž spatřuje porušení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dodala, že nikdy nezpochybňovala závazek vůči poškozené společnosti REWICO CS, s. r. o., o čemž svědčí i skutečnost, že nepodala odpor proti platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Praze. Charakter smlouvy je třeba posuzovat podle jejího obsahu, přičemž vůle obviněné a vůle jednatele poškozené společnosti směřovala k uzavření smlouvy o přepravě podle § 765 občanského zákoníku. Obviněná namítla, že v popisu skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně není žádná zmínka o charakteru posuzované smlouvy. Stejně tak je podle ní zjevný rozpor ve skutkových zjištěních uvedených ve výroku o vině i v odůvodnění rozsudku pokud jde o otázku, kdo měl být obohacen trestným činem. Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 61 To 371/2009 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 1 T 21/2009, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a nebo aby rozhodl podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě je naplněn tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Odvolání obviněné však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno a následně bylo jako nedůvodné zamítnuto. Uvedený dovolací důvod proto nebyl naplněn. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupce konstatoval, že s odkazem na tento dovolací důvod se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Pokud tedy obviněná ve svém dovolání v určitém rozsahu napadá rozsah dokazování a hodnocení provedených důkazů, jedná se o námitky, k nimž není možné přihlížet. K otázce právního posouzení učiněných skutkových zjištění nejvyšší státní zástupce uvedl, že soudy obou stupňů učinily v zásadě shodné závěry, které byly vysloveny již v jejich dřívějších rozhodnutích, a které s ohledem na pokyny Nejvyššího soudu České republiky doplnily a podrobněji argumentačně podložily. Nejvyšší státní zástupce dodal, že obviněná vzhledem k ustanovení § 261 odst. 1 obchodního zákoníku a s přihlédnutím k okolnostem věci sjednala smlouvu o přepravě věci podle § 610 a násl. obchodního zákoníku (a nikoli smlouvu o přepravě podle § 765 občanského zákoníku). V návaznosti na to peníze, jež obdržela od poškozené společnosti, byly pro ni věcí cizí, a to až do provedení přepravy, k čemuž však nedošlo. Ve vztahu k trestně právnímu posouzení věci je podle názoru nejvyššího státního zástupce dále nerozhodné, zda obviněná užila takto získané finanční prostředky pro potřeby svého podnikání či zda je užila pro své přímé osobní potřeby, neboť znak přisvojení si cizí věci je v obou popsaných případech naplněn shodně (obviněná, podnikající na základě živnostenského oprávnění, s nimi v obou případech naložila jako s vlastními a užila je pro sebe). Nejvyšší státní zástupce závěrem doplnil, že podstatou celé věci je nepochybně obchodně závazkový vztah, což ovšem nijak nevylučuje, aby při naplnění znaků některé ze skutkových podstat popsaných ve zvláštní části trestního zákona mohlo jít o spáchání trestného činu. Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhl, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Svůj souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné H. Š. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností: Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo