7 Tdo 437/2023 — Nejvyšší soud

7 Tdo 437/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 9. 2023 Spisová značka:7 Tdo 437/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.437.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podjatost Vyloučení soudce Dotčené předpisy:§ 30 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 12. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 33/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 437/2023-823 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 9. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. 44 To 174/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 76/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 4. 2022, č. j. 9 T 76/2021-368, byl obviněný uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 1, § 68 (správně § 68 odst. 1) tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výměře 500 000 Kč. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil tím, že v blíže nezjištěné době v listopadu roku 2017 na blíže nezjištěném místě již pravomocně odsouzený R. B. informoval poškozeného J. P., zaměstnaného na pozici vedoucího O. h. v. oblast Praha 1, O. h. a v. a p. b. u., Hygienické stanice hl. m. Prahy (dále jen „HSHMP“), kam byl přijat po předchozích opakovaných jednáních s obviněným a s pravomocně odsouzeným RNDr. Janem Jarolímkem, MBA, Ph.D., který působil na pozici ředitele HSHMP, o tlaku ze strany RNDr. Jana Jarolímka, MBA, Ph.D., jakožto nejvyššího nadřízeného poškozeného, s doporučením, že mu má dát nějaké peníze, následně v polovině prosince 2017 R. B. na jedné z pravidelných schůzek uskutečňovaných v daném období nejméně jednou týdně v restauračních zařízeních v centru Prahy prvotní informaci konkretizoval a vyzval poškozeného k vydání částky alespoň 20 000 Kč k rukám RNDr. Jana Jarolímka, MBA, Ph.D., jako odměny za přijetí na pracovní pozici s tím, že pokud mu peníze nedá, ředitel jej vyhodí, současně poškozenému sdělil, že vlastně o nic nepřijde, protože od ředitele dostává vysoké odměny, které by v případě nevyhovění mít nemusel, mezitím došlo i ke schůzce poškozeného s RNDr. Janem Jarolímkem, MBA, Ph.D., na níž tento poškozenému mimo jiné řekl, že mu bylo z ministerstva doporučeno prostřednictvím ředitelky Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje, aby se jej zbavil, ale že pokud bude vše fungovat dle jeho představ a bude se řídit pokyny R. B., nemá důvod jej vyhodit, načež poškozený v obavě o ztrátu zaměstnání později v polovině prosince roku 2017 v Praze 1, XY, v obchodním domě XY, předal R. B. ze svých prostředků finanční hotovost v požadované výši 20 000 Kč pro RNDr. Jana Jarolímka, MBA, Ph.D., poté v blíže nezjištěné době v březnu 2018 přišel R. B. za poškozeným přímo na pracoviště HSHMP na adrese v Praze 1, Rytířská 12/404, a vyzval jej k vydání dalších nejméně 20 000 Kč, následně dne 13. 3. 2018 sdělil poškozenému v kanceláři obviněný, v té době již ředitel odboru e.-p. činností HSHMP, že má do pátku odevzdat další částku, a to celkem 40 000 Kč, jinak jej RNDr. Jan Jarolímek, MBA, Ph.D., vyhodí, načež byl poškozený dne 15. 3. 2018 telefonicky vyzván obviněným, aby přišel do kavárny A. na adrese Praha 1, XY, kde v době oběda za přítomnosti obviněného a P. V., předal v obálce R. B. požadovanou finanční hotovost s tím, že na pracovní pozici nenastupoval, aby bral úplatky, načež mu R. B. a obviněný sdělili, že pokud peníze dává ze své výplaty, je blázen a má odejít, peníze má získávat od podnikatelů, téhož dne z vlastní iniciativy RNDr. Jan Jarolímek, MBA, Ph.D., navrhl poškozenému navýšení osobního příplatku, s čímž byl poškozený seznámen a R. B. jej ubezpečil, že toto inicioval RNDr. Jan Jarolímek, MBA, Ph.D., po převzetí finančních prostředků, dne 11. 4. 2018 v kanceláři poškozeného sdělil obviněný poškozenému, že do pátku musí odevzdat peníze pro RNDr. Jana Jarolímka, MBA, Ph.D., poté obviněný telefonicky upřesnil částku na 35 000 Kč, což dne 18. 4. 2018 po poradě potvrdil gestem naznačeným prsty sám RNDr. Jan Jarolímek, MBA, Ph.D., načež téhož dne na pracovišti předal poškozený v kanceláři obviněnému obálku s finanční hotovostí ve výši 35 000 Kč, kterou obviněný vložil do časopisu, zalepil mezi stránky a bezprostředně poté odnesl do kanceláře RNDr. Jana Jarolímka, MBA, Ph.D., kde mu ji předal, dne 11. 5. 2018 v době kolem 09:30 hodin vyzval RNDr. Jan Jarolímek, MBA, Ph.D., poškozeného prostřednictvím telefonátu Z. S., aby šel ihned do své kanceláře, před níž na něho čekal obviněný, jenž mu v kanceláři sdělil, že peníze od něho předal s tím, že nemá zapotřebí jej „stáhnout o čtyři pětky“ a s tím, že RNDr. Jan Jarolímek, MBA, Ph.D., očekává peníze za další měsíc, což doložil textovou zprávou a sdělením, že kdyby to tenhle měsíc s RNDr. Janem Jarolímkem, MBA, Ph.D., nevyřešil, tak by jej vyhodil, ale další si s ním již bude řešit sám, a pokud to řešit nebude, tak jej asi „vysype“, dne 21. 5. 2018 vyhledal poškozeného osobně v kanceláři R. B., jenž jej vyzval k procházce venku, na níž mu mimo jiné tlumočil rozčilení RNDr. Jana Jarolímka, MBA, Ph.D., s tím, že měl udělat těch 300 až 500 kontrol, a že z toho musí mít spoustu peněz, současně jej opakovaně ubezpečil, že on ani obviněný z toho nic nemají a vše si bere RNDr. Jan Jarolímek, MBA, Ph.D., přibližně v polovině června 2018 opětovně R. B. osobně kontaktoval na pracovišti poškozeného s tím, že si zjistili, že žádné peníze nevzal a RNDr. Jan Jarolímek, MBA, Ph.D., mu dává novou šanci s tím, že za měsíc květen bude postačovat částka 15 000 Kč, ale za červen již částka 35 000 Kč, když však poškozený nadále nic neuhradil, byl opětovně kontaktován R. B., jenž mu sdělil, že měsíční částku mu snižují na 30 000 Kč, načež R. B. po poškozeném dne 8. 8. 2018 požadoval finanční prostředky za „předchozí měsíce“ v celkové výši 85 000 Kč, na jejichž vydání mu stanovil termín do 10. 8. 2018, kdy od něho R. B. ve své kanceláři č. XY převzal v hotovosti částku 20 000 Kč s tím, že její převzetí verbálně nepotvrdil, ale poškozenému na papírový blok napsal „NAHRÁVÁŠ“ a následně odešel ke kanceláři RNDr. Jana Jarolímka, MBA, Ph.D., s nímž chtěl okamžitě mluvit, avšak v tomto mu zabránila sekretářka B. O., s odkazem na již sjednanou odpolední schůzku v pozdějším termínu toho dne. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 44 To 174/2022-659, podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestu a náhradě škody a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 1, § 68 (správně § 68 odst. 1) tr. zákoníku peněžitý trest v celkové výměře 100 000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), b), g), h) a m) tr. ř. Úvodem namítl, že senát soudu prvního stupně byl v rozporu s rozvrhem práce špatně obsazen přísedícími, když podle pořadí měli ve věci rozhodovat přísedící jiní, což považuje za porušení práva na zákonného soudce. K tomu poukázal na úřední záznam pracovnice trestní kanceláře soudu prvního stupně, který byl vypracován až značnou dobu po nařízení hlavního líčení ve věci. Připouští sice, že je třeba rozlišovat rozsah konkrétnosti určení mezi soudci a přísedícími s ohledem na rozdíly v povaze jejich funkcí, avšak zároveň má za to, že pokud jsou určitá pravidla pro přidělování přísedících stanovena rozvrhem práce, musí být respektována. Je přesvědčen, že senát soudu prvního stupně nepostupoval podle principů vyplývajících z práva na zákonného soudce, neboť uspokojivě nevysvětlil změnu v obsazení senátu, když za takové v