7 Tdo 459/2021 — Nejvyšší soud

7 Tdo 459/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 6. 2021 Spisová značka:7 Tdo 459/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.459.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důkaz Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku § 89 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:18. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 459/2021-965 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2021 o dovolání obviněné P. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 11 To 47/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 103/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné P. J. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 12. 2019, č. j. 16 T 103/2019-853, byla obviněná P. J. uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let. Zároveň jí byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené České republice, jednající prostřednictvím Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Hradci Králové, škodu způsobenou trestným činem ve výši 93 803 Kč. 2. Přečinu podvodu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněná dopustila v podstatě tím, že v úmyslu získat majetkový prospěch poté, co jí byl na základě - žádosti ze dne 8. 8. 2012 podané Úřadu práce České republiky, Krajské pobočce v Hradci Králové, Kontaktnímu pracovišti Náchod (dále jen „úřad práce“), přiznán přídavek na dítě AAAAA (pseudonym), narozený XY ve výši 500 Kč měsíčně od 1. 8. 2012, o čemž bylo vydáno oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 3. 9. 2012, č. j. 93056/12/NA, který byl následně navýšen na částku 610 Kč měsíčně od 1. 8. 2016, o čemž bylo vydáno oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 3. 8. 2016, č. j. 166492/16/NA, a - žádosti ze dne 9. 10. 2014 podané úřadu práce přiznán příspěvek na živobytí ve výši 242 Kč měsíčně od října 2014, o čemž bylo vydáno oznámení ze dne 20. 10. 2014, č. j. 49751/2014/NAC, přičemž výše této dávky pomoci v hmotné nouzi byla s ohledem na aktuální výši jejích příjmů a její potřeby vyplácena v částkách od 242 Kč do 3 103 Kč měsíčně, vědomě nesplnila svoji zákonnou povinnost vyplývající z § 61 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a § 49 odst. 2 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a úřadu práce v zákonné lhůtě osmi dnů ani později nenahlásila změnu ve skutečnosti rozhodné pro nárok na obě dávky a jejich výši spočívající v tom, že od 23. 10. 2014 společně s ní a jejím nezletilým synem v místě jejich trvalého bydliště na adrese XY č. p. XY, Náchod, trvale žije otec jejího nezletilého syna AAAAA, pan R. J., a společně s ním uhrazují náklady na své potřeby, v důsledku čehož jí byl v období od října 2014 do ledna 2018 vyplacen přídavek na dítě v celkové výši 14 660 Kč a příspěvek na živobytí v celkové výši 79 143 Kč, a tyto dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi jí tak byly vyplaceny neoprávněně, čímž způsobila škodu České republice, jednající prostřednictvím Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Hradci Králové, Kontaktního pracoviště Náchod, v celkové výši 93 803 Kč. 3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2020, č. j. 11 To 47/2020-888, bylo odvolání obviněné podané do výroku o vině i trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná má za to, že její vina nebyla prokázána. Svědek J. R. byl motivován proti ní vypovídat s ohledem na skutečnost, že vypovídala proti němu v jiné věci, navíc část posuzovaného období byl ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, a proto se k této části nemohl vyjádřit. Svědkyně K. S. je přítelkyně J. R. a je jim ovlivněná. Komunikace ze sociálních sítí nesvědčí o nějakém trvalém sdílení společné domácnosti s R. J. Ostatní svědkové nevypovídají konkrétně a nelze vyloučit, že jejich výpovědi je nutné vztáhnout k době po lednu 2018. V té době již R. J. řádně, jako osobu bydlící s ní ve společné domácnosti, nahlásila. Ve vztahu ke spotřebě vody zdůraznila, že spotřeba svědčí o užívání bytu dvěma osobami, jí a jejím synem, jelikož běžná spotřeba vody na osobu je 35 m3 na rok. 5. Dále namítla, že nebyla správně zjištěna a stanovena výše škody, kterou měla způsobit. Soudy stanovily výši škody na základě vyjádření poškozeného, aniž by existovalo nějaké pravomocné rozhodnutí tohoto státního orgánu, ze kterého by mohly soudy vyjít, místo toho, aby výši škody určily samy jako předběžnou otázku. Rozsudek neobsahuje způsob výpočtu výše škody, a proto je nepřezkoumatelný. 6. Obviněná má za to, že i v případě, že by nenahlásila další posuzovanou osobu žijící s ní ve společné domácnosti a uhrazující společně náklady na živobytí, toto nenahlášení automaticky neznamená, že nemá nárok na příslušné sociální dávky. Má za to, že nebylo dostatečně prokázáno, že by nárok na tyto dávky zanikl. Postrádá v rozhodnutích soudů, jak by propočet jejího nároku vypadal, pokud by se do bytu „hypoteticky“ nahlásila další osoba. Současně se soudy nezabývaly trvalostí takového „hypotetického“ vztahu. 7. Obviněná namítla nezákonnost sdělení jednotlivých obchodních řetězců a dokladů o nákupech R. J. Tyto důkazy označila za nezákonné, jelikož sběr těchto dat byl v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, a proto je nelze jako důkazu použít. 8. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že podstatou dovolání byla polemika s hodnocením důkazů soudy a vlastní způsob posouzení důkazů. Obviněná vytkla zejména nesprávné hodnocení důkazů, které byly soudy vyhodnoceny v její neprospěch, a předkládala vlastní přehodnocení důkazů a usilovala o zcela odlišnou a pro ni příznivou verzi skutkového stavu věci, než ke které dospěly soudy nižších stupňů. Obviněná v podaném dovolání ani výslovně nepoukázala na existenci extrémního rozporu, který navíc státní zástupce v projednávané věci ani neshledal. Soudy svoje skutkové závěry logicky opřely o obsah řádně provedených důkazů a nevybočily z mezí daných zejména § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a s námitkami obhajoby se již dostatečně vypořádaly v odůvodněních rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1, resp. § 134 odst. 2 trestního řádu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné. 11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy). 13. Do