7 Tdo 678/2011 — Nejvyšší soud

7 Tdo 678/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:8. 6. 2011 Spisová značka:7 Tdo 678/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.678.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 7. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 678/2011-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. června 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné S. M. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 9 To 477/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 30/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 30 T 30/2010, byla obviněná uznána vinnou trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona a křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona. Podle § 248 odst. 3 a § 35 odst. 1 tr. zákona byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona k trestu zákazu činnosti (výkon povolání s hmotnou odpovědností a nakládání s finančními prostředky) na dobu 5 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena také povinnost nahradit poškozené společnosti A + S, s. r. o. škodu ve výši 2.021.718,- Kč s úrokem z prodlení, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená obchodní společnost odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání obviněné Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 9 To 477/2010, podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení sám rozhodl tak, že obviněné uložil podle § 248 odst. 3 a § 35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 3 tr. zákona do věznice s dozorem. Rozsudek odvolacího soudu napadla obviněná řádně a včas podaným dovoláním, ve kterému uplatnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně sice namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na nesprávném právním posouzení skutku, konkrétně ale soudům vytýká, že nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a nevytvořily si tak spolehlivý podklad pro své rozhodnutí, když skutkový stav nebyl zjištěn bez pochybností. Soud I. stupně, že se také nevypořádal s některými důkazy, jak mu ukládá ustanovení § 125 tr. ř. Ve věci shledává extrémní nesoulad „mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu“. Přitom poukázala na to, že na benzínové čerpací stanici docházelo k nepravidelným výběrům hotovosti, a tyto částky nebyly nikde evidovány a dokladovány, takže za této situace jí zaměstnavatelem nebyly vytvořeny náležité podmínky, aby mohla nakládat se svěřenými hodnotami. Podle § 256 odst. 4 zákoníku práce se přitom zaměstnanec zprostí odpovědnosti zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinností zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat. Samotný svědek S. Z. nevěděl kolik peněz na hotovosti si v posuzovaném období vybral, vklad hotovosti do banky někdy prováděly i třetí osoby a není proto možné, aby u něj bylo prokázáno úmyslné jednání spočívající ve zpronevěření svěřených peněžních prostředků, když není prokázáno jaká finanční částka byla S. Z., a dalšími osobami vybrána a zda byla celá vybraná částka vrácena. Namítá také, že na pracovišti nebyly řádně prováděny inventarizace, ač podle § 254 odst. 1 zákoníku práce to je nutné. Poškozený předložil pouze jednu inventarizaci a dle něj měly být veškeré inventarizace z roku 2008 ke konci roku skartovány. Nesoulad obviněná namítá i ve vztahu k výši škody, která není zcela patrná ani z odborného posouzení, kdy poukazuje na rozdíly mezi tržbou a částkou složenou do banky, jak jsou uvedeny v trestním oznámení a v odborném posouzení. Z výslechu znalce vyplynulo, že ztráta společnosti se musela projevit již v roce 2008, ale není zřejmé zda ztráta byla již v tomto roce vedena v účetnictví, nebo až v roce 2009, a není tak zřejmé, zda ke konci roku 2008 byly vyrovnány veškeré výběry S. Z. a ostatních osob a proč zaměstnavatel daný problém neřešil dříve. Obviněná poukázala také na rozpory ve výpovědích svědků při sepisování uznání dluhu, kdy nedošlo k přepočítání chybějící částky z trezoru a policie ani nezajistila jednotlivé doklady a listiny již dne 27. 3. 2009. Obviněná proto shledává pochybnosti, zda se vůbec stal skutek pro který je stíhána, soudy neprovedly veškeré důkazy, nezohlednily všechny skutečnosti, a nezabývaly se zjevnými rozpory mezi některými důkazy, čímž porušily základní zásadu, že v případě důvodných pochybností je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. V závěru dovolání obviněná uvedla, že se trestné činnosti nedopustila a navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a zprostil ji obžaloby, nebo soudu I. stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněná sama zaslala Nejvyššímu soudu vlastní „doplnění dovolání“, ve kterém se kriticky vyjádřila k postupu Policie ČR na místě činu a přiložila své „prohlášení k odvolání“, které předložila odvolacímu soudu při veřejném zasedání. Toto její prohlášení ale odvolací soud neakceptoval a ani jej nepřečetl. Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Z obsahu dovolání vyplývá, že námitky směřují především proti výroku o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona (výrok od 1) , když ohledně trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona nic konkrétního nenamítá s výjimkou obecného poukazu na „určité rozpory ve svědeckých výpovědích“. Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona se obviněná dopustila tím (stručně uvedeno), že v době od 1. 5. 2008 do 27. 3. 2009 jako zaměstnankyně benzínové čerpací stanice A + S, s. r. o. ve funkci provozní s uzavřenou dohodou o hmotné odpovědnosti, v rozporu se svými pracovními povinnostmi a v úmyslu opatřit si neoprávněný majetkový prospěch, postupně neodvedla ze svěřených tržeb celkovou částku ve výši nejméně 2.021.718,- Kč a ponechala si ji pro svoji potřebu, čímž způsobila společnosti A + S, s. r. o., škodu v této výši. Obviněná uplatnila v dovolání důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není ta