8 Tdo 1131/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1131/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 1. 2023 Spisová značka:8 Tdo 1131/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.1131.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 4. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1305/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1131/2022-452 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání obviněného M. J., nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ‒ pobočky v Olomouci ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. 68 To 23/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 144/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 1 T 144/2019, byl obviněný M. J. uznán vinným v bodech I. a II. 3) dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 9 T 163/2018, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2019, mimo jiné vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 roků, tedy do 25. 3. 2024, ad I. dne 30. 8. 2019 v době okolo 8.45 hod. řídil na pozemní komunikaci v katastru obce XY ve směru na obec XY osobní motorové vozidlo tovární zn. Škoda Octavia, RZ XY, přičemž nereagoval na znamení uniformované hlídky Obvodního oddělení Policie ČR XY k zastavení vozidla a snažil se policistům ujet po pozemní komunikaci č. XY, načež pronásledován policejní hlídkou vozidlo zastavil v obci XY na polní cestě u cyklostezky, z vozidla, ve kterém byl sám, vystoupil a odcházel pryč, a přitom byl policejní hlídkou zadržen, ad II. 3) dne 9. 7. 2020 v 20.35 hod. řídil na ulici XY ve XY, na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, která je veřejně přístupnou účelovou komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále „zákon č. 13/1997 Sb.“), motocykl tov. zn. BETA, nezjištěného výrobního čísla s plastovou kapotáží bílé barvy s černo-červenými polepy, RZ XY (poslední číslo je upravené a lze číst i jako 6), kterážto RZ nebyla podle lustrace v evidenci vozidel přidělena k tomuto vozidlu, načež byl v blízkosti domu č. p. XY XY, v areálu firmy A. A., IČ: XY (dále „společnost A.“), stavěn a kontrolován hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR XY. 2. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 337 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl zproštěn návrhu na potrestání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně ze dne 31. 7. 2020, sp. zn. ZK 312/2020, pro skutky v obžalobě popsané pod body II. 1), 2). 3. Krajský soud v Ostravě ‒ pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. 68 To 23/2022, odvolání obviněného i státního zástupce v neprospěch obviněného podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že došlo postupem soudů k porušení pravidel spravedlivého procesu, mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy existuje extrémní rozpor a došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku v bodě II. 3). 5. Porušení pravidel spravedlivého procesu obviněný spatřoval v tom, že ačkoli od počátku trestního řízení svou vinu popíral s tím, že se nikdy jednání, které mu je v bodě I. kladeno za vinu, nedopustil, neboť ve vozidle se sice nacházel, avšak neřídil, protože si byl vědom, že má uložený zákaz řízení motorových vozidel a jeho zdravotní stav mu to v inkriminované době neumožnoval. Soudům vytkl, že dospěly k závěru o jeho schopnosti řídit motorové vozidlo (objektivně fyziologicky), a to přesto, že autor revizního znaleckého posudku MUDr. Zdeněk Jícha při výslechu připustil, že z hlediska subjektivní stránky vnímání bolesti mohl být dovolatel v řízení vozidla limitován. 6. Obviněný rovněž namítal, že soudy nedůvodně nepřihlédly k jím předloženým důkazům, a to rekonstrukce skutkového děje a znalecký posudek ohledně viditelnosti do vozidla přes skla upravená zatemňovacími foliemi, které by mohly vést k odlišným skutkovým zjištěním, než k jakým dospěl nalézací soud na základě dosud provedených důkazů. Soudy tomuto požadavku nevyhověly s paušálním odůvodněním, že by nebylo nic nového prokázáno. Za extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy dovolatel považoval hodnocení výpovědí zasahujících policistů A. A. a T. S., kteří údajně viděli přes skla automobilu, že vozidlo měl řídit obviněný, neviděli ho však bezprostředně vysedat z místa řidiče, ale až když se nacházel několik metrů od vozidla. Podle nich vyvozené skutkové závěry však jsou v příkrém rozporu zejména s čestným prohlášením A. N., jenž se k řízení předmětného automobilu doznal. Soudy však tento důkaz označily za nepravdivý a účelový, protože jde o osobu, na níž byl v České republice vydán evropský zatýkací rozkaz. Poukázal i na vysvětlení V. G., který uvedl k dotazu policisty, že vozidlo by měl mít půjčené nějaký A., na jehož příjmení si ovšem nevzpomíná. Obviněný tuto výpověď nemohl jakkoli ovlivnit, jelikož se v době podání vysvětlení tohoto svědka nacházel již několik hodin v cele předběžného zadržení. Vzhledem k tomu, že z uvedených důvodů nebyly bez řádného důvodu provedeny obhajobou navržené důkazy, nemohl soud dospět k úplným a přesným skutkovým závěrům o jeho vině pod bodem I. 7. S odmítnutím objasnit viditelnost skrze zatónovaná skla se obviněný neztotožnil, protože vozidlo mělo přední boční okna zatmavena na 70%, a proto do vozidla nebylo vidět prakticky vůbec ani přes čelní sklo. Za nesprávné považoval i nezpracování znaleckého posudku k jeho zdravotním potížím, protože subjektivně nebylo v možnostech obviněného vozidlo řídit z důvodu popálení více jak 20% těla, zejména dolních končetin, přesto však závěry revizního znaleckého posudku tvrdí jeho schopnost řídit motorové vozidla s manuální spojkou, avšak ani nesvědčí o tom, že automaticky vozidlo v inkriminovanou dobu skutečně řídil. Znalecký posudek MUDr. Zdeňka Jíchy shledal nepřesným a nesprávným, protože vycházel z neúplných podkladů (5 lékařských zpráv) bránících objektivním závěrům a nezohledňuje subjektivní stav a subjektivní problémy uváděné obviněným. Šlo o tzv. opomenuté důkazy a rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, a tedy bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces (viz články 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále „Listina“). 8. Skutku pod bodem II. 3) dovolatel vytýkal nesprávné právní posouzení, neboť řídil motocykl jako automechanik v místě pracoviště pouze několik desítek vteřin, což vylučuje možnost posoudit je jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání spočívající v porušení zákazu řízení motorových vozidel. Soudy tak nerespektovaly názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 8 Tdo 460/2013, nebo ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 Tdo 950/2011 (viz též ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 437). Došlo nesprávně k posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1. písm. a) tr. zákoníku, přestože jde o jednání, které nedosahuje ani dolní́ hranice společenské́ škodlivosti, aby jej vůbec bylo možno považovat za trestný čin. Soudy proto měly aplikovat zásadu ultima ratio (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. II. ÚS 1152/17). 9. Nesprávnost právních závěrů spatřoval i v tom, že soudy vadně hodnotily cestu nacházející se uvnitř areálu společnosti A. kterou nelze považovat za pozemní komunikaci ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komun