8 Tdo 1204/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1204/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 10. 2019 Spisová značka:8 Tdo 1204/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1204.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Postoupení věci jinému orgánu Přestupek Totožnost skutku Dotčené předpisy:§ 222 odst. 2 tr. ř. § 220 odst. 1 tr. ř. § 76a odst. 1 písm. d) předpisu č. 119/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1204/2019-219 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. H., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 7 To 180/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 87/2018, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 7 To 180/2019, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 29 T 87/2018. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 29 T 87/2018, byl obviněný J. H. (dále též jen „obviněný“) podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 15. 11. 2017 kolem 02.30 hodin, v XY, v baru K., po předchozí slovní rozepři s poškozeným P. B., nar. XY, a jeho bratrem J. B., nar. XY, z důvodu opakovaných hanlivých výrazů ze strany obviněného a svědka M. F., nar. XY, na adresu městské policie, u níž byl poškozený i jeho bratr zaměstnán, při jejich odchodu z restaurace vstal, pravou rukou ze svého oděvu vytáhl plně nabitý a střelbyschopný pětiranový revolver zn. „British Bull-Dog“, jehož byl oprávněným držitelem, a tímto mířil proti tělu poškozeného P. B., čímž v něm vzbudil důvodnou obavu o jeho život a zdraví, proto poškozený využil okamžiku, kdy obviněný obrátil svoji pozornost na jeho bratra a jednou rukou uchopil obviněného za ruku, v níž držel zbraň, druhou rukou uchopil samotnou zbraň a začal se s obviněným o zbraň přetahovat, přitom obviněného natlačil na lavici u stěny místnosti, kde ho držel až do příjezdu přivolané hlídky Policie ČR. 2. V takto popsaném jednání obviněného spatřovala obžaloba přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Soud prvního stupně však shledal, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V návaznosti na zprošťující výrok pak podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené P. B., nar. XY, bytem XY, a Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra ČR – pobočku Praha, IČ 47114304, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha 3, s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 v neprospěch obviněného odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl tak, že je usnesením ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 7 To 180/2019, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 4. S takovým rozhodnutím odvolacího soudu se neztotožnil nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) a podal proti němu v neprospěch obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť měl za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v řízení, které mu předcházelo, byl dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozsudek soudu nalézacího spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Dovolatel nejprve v podrobnostech shrnul obě rozhodnutí soudů nižších instancí a rozvedl jejich nejdůležitější úvahy a závěry. Na to předeslal, že se neztotožnil s tím závěrem odvolacího soudu, který se týkal možného posouzení jednání obviněného jakožto přestupku. Zdůraznil přitom, že nijak nezpochybňuje skutkově podložený závěr soudů o naplnění podmínek nutné obrany. 6. Nejvyšší státní zástupce v prvé řadě poukázal na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, který v samém závěru „pro úplnost“ výslovně konstatoval, že se mu jeví více než zarážející, že obviněný, který šel s kamarádem tzv. na pivo a od prvopočátku věděl, že jde do restaurace za účelem konzumace alkoholu, jde do takového podniku s nabitou zbraní, byť legálně drženou. Nalézací soud však z tohoto svého skutkového zjištění nevyvodil odpovídající právní závěry, tedy že toto jednání vykazuje znaky přestupku. Jde přitom o jednání, které vykazuje znaky první varianty přestupku na úseku zbraní a střeliva podle § 76a odst. 1 písm. d) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), jehož se dopustí fyzická osoba – držitel zbraně kategorie D tím, že nosí zbraň nebo s ní na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném jakkoliv manipuluje, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek, léků nebo v důsledku nemoci. Soud prvního stupně tak nepostoupil věc podle § 222 odst. 2 tr. ř. příslušnému správnímu orgánu k jejímu projednání, nýbrž nesprávně obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. 7. Dovolatel vyjádřil názor, že výše popsané nošení zbraně je nepochybně součástí skutku, pro který byla na obviněného podána obžaloba. Podstatou skutku, o němž má soud rozhodnout, jsou všechny projevy vůle pachatele navenek, jež jsou příčinou následku relevantního z hlediska trestního práva, pokud jsou kryty zaviněním. Podstatu skutku tedy tvoří jednak jednání trestně odpovědného pachatele a jednak následek, který jím byl způsoben. Okamžik, který dělí jednání pachatele na různé skutky, je právě trestněprávně relevantní následek, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Pro vztah mezi jednáním a následkem musí platit, že jednání je pro daný následek kauzální. Všechny projevy vůle pachatele navenek, které vedly k takovému trestněprávně relevantnímu následku, tvoří jeden skutek. O jeden skutek z hlediska hmotného práva se jedná i v případě, došlo-li ke vzniku více následků významných pro trestní právo hmotné, pokud každý z těchto následků byl způsoben alespoň z části týmž jednáním, rovněž významným z hlediska trestního práva hmotného. V daném případě je totožnost skutku dána dílčí totožností jednání. K tomu dovolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 7 Tdo 653/2018, v němž bylo akceptováno právní posouzení skutku spočívajícího v loupeži spáchané za pomoci nelegálně držené zbraně jakožto jednočinného souběhu zločinu loupeže a zločinu nedovoleného ozbrojování. Takovou situaci lze považovat za obdobnou, neboť také podstatou shora uvedeného přestupku obviněného je, že v rozhodném okamžiku (při míření na poškozeného) u sebe zbraň měl, ačkoliv ji vzhledem k předchozímu požití nezanedbatelného množství alkoholu u sebe mít neměl. 8. Nejvyšší státní zástupce dále podotkl, že oba soudy odůvodnily beztrestnost obviněného tím, že nebylo vyvráceno, že jednal v nutné obraně. Odvolací soud považoval za podstatné, že nutnou obranu je možno uplatnit jak u trestného činu, tak i u přestupku, což vyplývá z ustanovení § 29 tr. zákoníku a § 25 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). Dovolatel však zároveň vyzdvihl, že nutná obrana se vztahuje vždy ke konkrétnímu trestně (nebo přestupkově) relevantnímu jednání – může vyloučit trestnost konkrétního činu jinak trestného nebo konkrétního přestupku, pokud jsou jimi (a nikoliv jinými) odvraceny bezprostřední útoky na zájmy chráněné trestním zákonem (pokud má jít o trestný čin) nebo zákonem (pokud má jít o přestupek). Nutná obrana se tedy nevztahuje obecně na celé dané jednání a nezahrnuje obecně veškeré jeho možné právní kvalifikace, ať již trestní či přestupkové. 9. K tomu dovolatel uvedl příklad řidiče, který porušuje soudní zákaz řízení tím, že řídí motorové vozidlo a tímto neoprávněně řízeným vozidlem úmyslně srazí a usmrtí útočníka, který ohrožuje náhodné chodce střelnou zbraní. V takovém případě by nutná obrana vyloučila toliko trestnost úmyslného usmrcení útočníka, nikoliv však trestnost vlastního porušování zákazu činnosti. To, že řidič při neoprávněném řízení vozidla zabránil útoku pachatele, by muselo být vyhodnoceno pouze z hlediska škodlivosti tohoto činu spočívajícího v porušení zákazu činnosti pro společnost