8 Tdo 401/2018 — Nejvyšší soud

8 Tdo 401/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 7. 2018 Spisová značka:8 Tdo 401/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.401.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 401/2018-50 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2018 o dovolání obviněného M. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 11 To 370/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 6/2017, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 11 To 370/2017, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 2 T 6/2017. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Obviněný M. K. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 2 T 6/2017, uznán vinným, že dne 13. 11. 2013 v B., jako jednatel společnosti F-Financial Consulting, s. r. o., se sídlem Korunní č. p. 810/104, Praha 10 – Vinohrady, IČ: 275 57 511, prodal dům stojící na stavební parcele, zapsané na LV v katastrálním území V. V. u B., obec B., kupujícímu K. F., ačkoliv minimálně od 8. 2. 2013 věděl, že v nemovitosti jsou uložené movité věci ve vlastnictví poškozených H. S. a V. S., neboť část z těchto movitých věcí byla dne 8. 2. 2013 zahrnuta do soupisu exekučně zabaveného movitého majetku na základě exekuce prodejem movitých věcí Exekutorského úřadu v Trutnově, sp. zn. 158 EX 389/12, při jehož soupisu byl obviněný jako zástupce spol. F-Financial Consulting, s. r. o., osobně přítomen, přičemž tyto exekučně zabavené věci, jak byly popsány v rozsudku, v celkové hodnotě nejméně 43 178 Kč, jakož i jejich další, exekučně nepostižené movité věci patřící poškozeným a konkretizované v rozsudku v celkové hodnotě nejméně 301 760 Kč poškozeným znemožnil z domu odnést s odůvodněním, že movité věci zůstanou uschovány v nemovitosti do doby, než bude nařízena a provedena dražba těchto věcí, ačkoliv nebyl Exekutorským úřadem ani jiným oprávněným subjektem pověřen k jakékoliv úschově či jinému zacházení s movitými věcmi poškozených, poškozené z nemovitosti tentýž den, tj. dne 8. 2. 2013 vykázal, neboť společnost F-Financial Consulting, s. r. o., se ke dni 31. 10. 2012 stala vlastníkem domua obviněný se jako představitel této společnosti s poškozenými nedohodl na podmínkách nájmu, po vykázání poškozených z domu vyměnil zámky u vstupních dveří do domu, dům pronajímal 3. osobám, nabízel jej k prodeji, a dne 13. 11. 2013 dům prodal K. F., ačkoliv jednak věděl, že soupisem majetku v exekučním řízení poškození nepozbyli vlastnické právo k těmto věcem, a věděl, že poškození jsou majiteli i movitých věcí, jež se nacházely v uvedené nemovitosti, a které nebyly sepsány v rámci probíhajících exekučních řízení vedených Exekutorským úřadem v Trutnově, přičemž poškozeným jejich movité věci nevrátil ani poté, co bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. KSHK 42 INS 9323/2013-B-9/celk.5, ze dne 20. 1. 2014, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 20. 1. 2014 v 10:42 hod., a které nabylo právní moci dne 10. 2. 2014, povoleno oddlužení poškozeného V. S., a ani poté, co bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. KSHK 35 INS 8781/2013, ze dne 17. 3. 2014, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 17. 3. 2014 v 13:13 hod., a které nabylo právní moci dne 19. 5. 2014, povoleno oddlužení poškozené H. S., ačkoli byla uvedená usnesení doručena zveřejněním uvedených usnesení v insolvenčním rejstříku spol. F-Financial Consulting, s. r. o., která v uvedených insolvenčních řízeních vystupovala jako věřitel, přičemž v odůvodnění těchto usnesení je výslovně uvedeno, že „dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník“, přičemž část věcí poškozeným vrátil teprve dne 15. 9. 2014, jako zmocněnec K. F., a to většinu z nich poškozených nebo v neúplném počtu. 2. Takto popsané jednání obviněného soud právně posoudil jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a uložil mu podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let, a podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za užití § 68 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 50 000 Kč, tj. 250 denních sazeb po 200 Kč, přičemž pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Současně podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil zaplatit poškozeným H. S. a V. S., oba bytem B.– V. V., T. O., částku ve výši 344 938 Kč. Konečně podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal jmenované poškozené se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 11 To 370/2017, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Obviněný se s tímto rozhodnutím odvolacího soudu nespokojil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Jiřího Špeldy dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. 5. V úvodu svého podání dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že jednak pochybil, pokud jeho odvolání označil za nedůvodné a v plném rozsahu převzal závěry z rozsudku soudu prvního stupně, resp. prakticky doslovně „okopíroval“ toto rozhodnutí, a dále, že ponechal zcela bez povšimnutí námitky obsažené v jeho odvolání a nikterak je nevzal v potaz. 6. V dalším textu obviněný namítl, že soudy obou stupňů se dopustily jednak nesprávného právního posouzení skutku, neboť tento zcela nesprávně kvalifikovaly jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ačkoliv se o žádný trestný čin nejedná, a jednak i jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, když jejich závěry jsou v příkrém rozporu s provedenými důkazy i s právními předpisy soukromoprávními, konkrétně se zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem. Poukázal na to, že ze skutkové věty výroku o vině lze usuzovat, že se měl přečinu krádeže dopustit zřejmě „až“ prodejem nemovitosti svědku K. F. dne 13. 11. 2013, přičemž k tomuto okamžiku se váže i zmínka o zavinění. Vytkl však, že právě ani okamžik, ke kterému se měl daného přečinu dopustit, nelze s jistotou určit, když soudy obou stupňů činí ve značné míře skutková zjištění, k nimž mělo dojít ještě před prodejem nemovitosti. Odvolací soud se pak snažil tento nedostatek zhojit v odůvodnění svého rozhodnutí, v němž (v rozporu s rozhodnutím soudu prvního stupně a jeho skutkovou větou) uvedl, že se zmocnil věcí poškozených při jejich vykázání z domu a dokonce následným přenecháním domu k užívání třetí osobě a pak prodejem domu třetí osobě vyloučil sám sebe z dispozice s nimi. V této souvislosti upozornil na to, že pokud rozhodným okamžikem spáchání daného přečinu měl být prodej předmětné nemovitosti, pak je v dané věci zásadní výpověď svědka K. F., jenž uvedl, že již při prohlídce jej obviněný upozornil na to, že v domě jsou věci ve vlastnictví poškozených a tyto nejsou předmětem prodeje, a současně jej požádal o ponechání věcí na místě do vyřešení záležitostí mezi ním a poškozenými (z doslechu věděl, že se má jednat o zástavu oproti dluhům poškozených); jmenovaný svědek navíc koupenou nemovitost neužíval a ani do ní nechodil. Jestliže se měl dopustit daného přečinu k dřívějšímu datu, tj. před 13. 11. 2013, není seznatelné, k jakému dni se tak mělo stát, byť zřejmě lze uvažovat o datu 8. 2. 2013; v takovém případě by však bylo nerozhodné, jakým způsobem s věcmi následně nakládal, tj. zda nemovitost pronajal, prodal apod., a byť tyto skutečnosti tvoří převážnou část skutkové věty, nepředstavují naplnění znaků skutkové podstaty přečinu krádeže. Dále vytkl rozhodnutím soudů obou stupňů, že z nich nevyplývá, jaké