8 Tdo 460/2013 — Nejvyšší soud

8 Tdo 460/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 7. 2013 Spisová značka:8 Tdo 460/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.460.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Zákaz činnosti Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:28. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 460/2013-32 U S N E S EN Í Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2013 o dovolání obviněného mladistvého „tulipána“*), proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 3 Tmo 11/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Tm 1/2012, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 3 Tmo 11/2012. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu Českých Budějovicích, soudu pro mládež, p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 3 Tm 1/2012, byl obviněný mladistvý „tulipán“ (dále jen „mladistvý“) uznán vinným proviněním maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tak, že dne 27. 6. 2011 v době kolem 12.45 hodin do 13.15 hodin v Š., okres Č. B., po ulici T., od odbočky ke společnosti P. a dále ve směru na obec M. až k domu v ulici T. řídil osobní automobil tov. značky Trabant, bílé barvy bez registrační značky, který tlačili Z. L., T. D., a M. D., způsobil dopravní nehodu, když vozidlo narazilo do zde zaparkovaného nákladního vozidla tov. zn. Peugeot Boxer, modré barvy, ke škodě majitele V. N., přičemž se této jízdy dopustil, přestože byl rozhodnutím Magistrátu města Č.B., Správním odborem, Oddělením dopravních přestupků, Č. B., ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. D 2076/2010 SK, které nabylo právní moci dne 10. 7. 2010, uznán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. e) bod 1, písm. l) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a na úseku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle § 16 odst. 1 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti, a byla mu uložena pokuta ve výši 2.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řídit motorová vozidla na dobu 12 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí. Za toto provinění byl mladistvý odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 26 odst. 1 z. s. m. a § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestnímu opaření obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Podle § 26 odst. 2 z. s. m. (ve znění účinném v době rozhodnutí, tj. do 8. 12. 2012) mu bylo dále uloženo trestní opatření zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu jednoho roku. Krajský soud v Českých Budějovicích jako odvolací soud pro mládež usnesením ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 3 Tmo 11/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání, jímž mladistvý napadl uvedený rozsudek soudu prvního stupně. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal mladistvý prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Jana Součka z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal nesprávnost použité právní kvalifikace. Mladistvý nejprve vysvětlil, že byl majitelem starého osobního vozu Trabant, který byl objektivně nezpůsobilý samostatné jízdy, neboť měl zadřený motor a chyběla mu baterie, prakticky se jednalo o vrak, který potřeboval přemístit. Protože neměl peníze na jeho odtažení, rozhodl se, že ho za pomoci svých tří známých odtlačí. Ti vozidlo tlačili několikakilometrovou trasu v zadní části, zatímco on jej tlačil za boční rám u místa řidiče. Z kopce se jim vozidlo vysmeklo, nabralo rychlost a narazilo do boku nákladního automobilu zaparkovaného v obci M. Mladistvý rovněž zdůraznil, že tyto okolnosti byly prokázány i výsledky provedeného dokazování, neboť, ač je v popisu skutku uvedeno, že „řídil“, soud prvního stupně na straně 4 a 5 rozsudku konstatoval, že „vozidlo nebylo ve funkčním stavu, neboť nebylo poháněno motorickou silou“, ale pohybovalo se v důsledku tlačení. Podle mladistvého za takto skutkově prokázaného stavu nebyly naplněny pojmy „motorové vozidlo“ a „řízení“, a to i s poukazem na to, že nejsou trestním zákoníkem definovány a nebyly vyloženy ani judikaturou soudů. Mladistvý k vymezení pojmu „motorového vozidla“ poukázal na jeho definici podle § 2 písm. g) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“) se závěrem, že u takového vozidla je rozhodujícím kritériem jeho objektivní způsobilost k samostatnému motorovému pohybu a dovodil, že jím tlačený Trabant s vadným, resp. nefunkčním motorem, nebyl motorovým vozidlem. Nepovažoval za naplněný ani pojem „řízení“, jenž odvolací soud spatřoval v tom, že se jednalo o „ovládání rychlosti a směru pohybu vozidla prostřednictvím k tomu určených technických zařízení“, když za řízení považoval i „nečinnosti řidiče, tj. nevyužívání těchto zařízení, ač je tohoto třeba“, a který též dovodil, že „řízení motorového vozidla nepřestává být řízením ani v okamžiku, když některý systém ovládání nefunguje nebo není užit“. S tímto výkladem se však mladistvý neztotožnil, protože za „řízení“ není možné považovat každé, byť i extrémní uvedení motorového povozila do pohybu. Vzhledem k tomu, že při tlačení vozidla nebyl jeho pohyb zejména z kopce zvládnut, a automobil tak narazil do jiného vozidla, které poškodil, mohlo by se jednat o neodpovědné nebo nebezpečné chování, které by však vykazovalo znaky jiného trestného činu. Podle mladistvého tak měly být při vymezení pojmu „řízení“ za daných okolností brány do úvahy všechny logické souvislosti bez toho, aby byly dovozovány z absurdních souvislostí, a vyslovil názor, že řízením je třeba rozumět komplexnější okruh činností (aktivní ovládání vlastní pohonné a brzdné soustavy a dalších zařízení uvnitř vozu, jako je např. směrová signalizace, rychlostní řazení, apod.), a nikoliv jen prosté uvedení vozidla do pohybu roztlačením a následnou korekci směru jízdy z vnějšku kabiny. Z takto vznesených výhrad mladistvý uzavřel, že vozidlo, které inkriminovaného dne se svými kamarády tlačil, jednak nebylo s ohledem na jeho stav možné považovat za motorové vozidlo, a jednak pouhé tlačení a vnější ovládání směru jízdy vozidla za jeho řízení. Pokud soudy uvedené pojmy vyložily v jeho neprospěch, dospěly k nesprávné právní kvalifikaci. V závěru dovolání proto mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 3 Tmo 11/2012, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal při vázanosti názorem Nejvyššího soudu o věci znovu jednat a rozhodnout, případně aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a mladistvého zprostil obžaloby. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který nepodpořil tvrzení mladistvého, že pro zařazení vozidla do kategorie „motorových vozidel“ je rozhodující jeho aktuální technický stav, konkrétně schopnost nebo neschopnost samostatného motorového pohybu, protože ze zákona o silničním provozu nic takového nevyplývá. Kategorizace vozidel je zde zjevně prováděna pouze podle konstrukce, a nikoliv podle „pojízdnosti“ vozidla. Protože zákon „pojízdnost“ vozidel nezohledňuje, není zapotřebí zkoumat, zda má to které konkrétní vozidlo funkční převodovku, spojku a motor, aby bylo pojízdné, a tedy „motorové“. Státní zástupce se domnívá, že přiléhavějším předpisem pro řešení otázky, zda byl předmětný Trabant „motorovým vozidlem“, je definice „autovraku“ podle § 36 písm. a) zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle níž „...každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí, a stalo se odpadem podle § 3 cit. zákona“. Ačkoliv předmětný Trabant autovrakem ve smyslu citovaného zákona do