8 Tdo 480/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 480/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 4. 2016 Spisová značka:8 Tdo 480/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.480.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Předstíraný převod Přijetí úplatku Subsidiarita trestní represe Úřední osoba Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 331 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku § 321 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 158c tr. ř. § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 7. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.7.2016IV.ÚS 2512/16prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto6.4.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 480/2016-32 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2016 o dovolání obviněného nprap. J. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 55 To 328/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 32/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 6 T 32/2015, byl obviněný J. L. uznán vinným přečinem zneužívání pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 84 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby v ozbrojených sborech na dobu pěti let. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 55 To 328/2015, rozhodl o odvolání obviněného podaného proti shora uvedenému rozsudku tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že (ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně) obviněného uznal vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jehož se obviněný dopustil skutkem spočívajícím v tom, že v L. jako příslušník Vězeňské služby České republiky zařazený jako inspektor dozorčí služby k výkonu služby na oddělení výkonu vazby a trestu ve Vazební věznici L., při výkonu svých služebních povinností v objektu věznice v úmyslu poskytovat odsouzenému D. Š., který ve věznici vykonával trest odnětí svobody, různé neoprávněné výhody a za jejich poskytování inkasovat úplatky, v objektu Vazební věznice L. předal odsouzenému D. Š. v měsíci květnu 2014 hračku pro psa, 10 listů papíru s informacemi z internetu o prodeji motorových vozidel, v polovině měsíce června 2014 mu předal přibližně 500 gramů výživového doplňku obsahující látku kreatin, a v noci ze dne 12. 7. 2014 do 13. 7. 2014 nejméně 100 kapslí výživového doplňku zn. Tribusten a dvě bagety, kdy za tyto služby a za to, že navrhne odsouzenému D. Š. uložení pochvaly, o kterou měl D. Š. zájem, si v noci ze dne 12. 7. 2014 na 13. 7. 2014 řekl tomuto odsouzenému o úplatek ve výši 10.000 Kč, a dne 18. 7. 2014 odsouzenému D. Š. sdělil, že pochvalu má již připravenou, a dotazoval se, jak to vypadá s penězi, a když mu jmenovaný řekl, že peníze má připraveny, navýšil svůj původní požadavek na 20.000 Kč, a poté dne 18. 7. 2014 mu obviněný písemně navrhl kázeňskou odměnu a zároveň telefonicky kontaktoval známou odsouzeného, ve skutečnosti však příslušnici Generální inspekce bezpečnostních sborů, vystupující v rámci předstíraného převodu podle § 158c odst. 1, 2 tr. ř. pod jménem „I. P.“, od které v 18.30 hodin dne 18. 7. 2014 v L. na N. Dr. E. B., před budovou radnice znovu požadoval 20.000 Kč za své služby pro odsouzeného D. Š., a nakonec v rámci předstíraného převodu převzal finanční hotovost ve výši 10.000 Kč jako úplatek, když takto popsaným způsobem jednal jako příslušník bezpečnostního sboru v postavení úřední osoby v rozporu nejméně s § 45 odst. 1 písm. a, b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále „zák. č. 361/2003 Sb.“), s článkem 19 odst. 5 vnitřního řádu pro odsouzené Vazební věznice L. (dále „Vnitřní řád“), a s článkem 5 odst. 3 Nařízení ředitele Vazební věznice L. č. 13/2013, o vnitřní bezpečnosti ve Vazební věznici L. (dále „Nařízení ředitele“). 3. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby v bezpečnostních sborech České republiky a v ozbrojených silách České republiky na dobu pěti let. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné hmotněprávní posouzení. Podle něj jednání, které je popsané ve skutkové větě výrokové části napadeného rozsudku, nenaplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestných činů, za které je soudy pokládaly, protože ve smyslu § 127 odst. 2 tr. zákoníku nejednal jako úřední osoba. Nebyla rovněž u obou trestných činů prokázána subjektivní stránka ani příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. V důsledku těchto nedostatků měl být obžaloby zproštěn, a to i proto, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť jeden ze svědků před soudem nevypovídal. 5. V podrobnostech obviněný uvedl, že neměl v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a nechtěl sám ani prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijmout nebo si nechat slíbit úplatek, rovněž ani úplatek nežádal. Pokud by i porušil služební povinnosti, spoléhal na to, že se jedná o drobnosti, které měly být posouzeny jako kázeňské přestupky. 6. K převzetí částky 10.000 Kč obviněný připustil, že jednal neopatrně, avšak proto, že vyhověl odsouzenému D. Š., jenž ho požádal o její zajištění pro poškozeného na platbu advokáta. K jeho osobě obviněný poukázal na to, že je mnohokrát soudně trestaný za krádeže a podvody, je nemajetný, má mnoho dluhů z trestné činnosti, a vystupoval jako svědek v řízení o závažné trestné činnosti, kde měla být zkoumána jeho pravdomluvnost a věrohodnost. Označil ho proto za svědka, jehož tvrzení by nikdy neměla být osamocena, ale měla by být potvrzena i dalšími důkazními prostředky. Zpochybnil jeho věrohodnost i proto, že se ohledně těchto záležitostí nikomu nesvěřoval, s nikým se neradil a u jednání nikdo další nebyl, a podle webových stránek se v minulosti účastnil v řízení ve věci advokáta J. K., kterému bylo kladeno za vinu, že po vězních, včetně D. Š., požadoval, aby za úplatek lhali při soudním jednání. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný namítl porušení zásady řádného zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností a in dubio pro reo, neboť jedinými přímými důkazy jsou výpovědi obviněného, svědka D. Š., a video a audiozáznam o předání peněz, přičemž ani výpověď tohoto svědka, ani nahrávka o předání peněz, neprokazují skutkový stav věci. Svědek D. Š. navíc před soudem nevypovídal, jeho výpověď byla čtena, přičemž soud nejprve posoudil věrohodnost tohoto svědka jako mizivou, následně mu však přesto uvěřil, což potvrdil i odvolací soud, který doplnil, že pokud svědek v hlavním líčení odmítl vypovídat, bylo toto odmítnutí důvodné, neboť okolnosti, k nimž by se vyjadřoval, by mohly být hodnoceny jako maření účelu trestu, eventuálně jako podplácení. Nebylo zjišťováno, za jakým účelem měl být údajný úplatek předán, když z pořízeného videozáznamu o provokaci ani nevyplývá, že se jednalo o úplatek. Tím zůstává nevěrohodné svědectví D. Š. mající stěžejní význam pro prokázání viny ojedinělým důkazem, a proto nepostačovalo čtení jeho výpovědi, ač jeho osobní výslech byl několikrát navrhován. 7. Obviněný považoval dokazování za neúplné proto, že věrohodnost D. Š. nebyla znalecky zkoumána, ač obviněný vznášel pochybnosti o jeho věrohodnosti i s přihlédnutím k