8 Tdo 51/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 51/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 2. 2023 Spisová značka:8 Tdo 51/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.51.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Objektivní stránka trestného činu Subjektivní stránka Subsidiarita trestní represe Úmysl přímý Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:13. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 51/2023-720 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 o dovolání obviněného M. O., nar. XY, trvale bytem a adresa pro doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ‒ pobočky ve Zlíně ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 6 To 190/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 52/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. O. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 3. 2022, sp. zn. 1 T 52/2020, byl obviněný M. O. uznán vinným v bodech I. až IV. čtyřmi přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že I. dne 8. 10. 2018 kolem 13.25 hodin v XY, na ulici XY cesta řídil nákladní motorové vozidlo zn. MAN 8.145 LC, registrační značky XY, II. dne 22. 2. 2019 kolem 08.10 hodin v obci XY, na ulici XY řídil nákladní motorové vozidlo zn. MAN 33.483 FDAC TGA, r. z. XY, s návěsem zn. DOLL LOGO, registrační značky XY, III. dne 14. 8. 2019 kolem 10.25 hodin v obci XY, na účelové komunikaci v areálu volně přístupného bývalého zemědělského družstva řídil motorové vozidlo zn. NISSAN Navara, r. z. XY, když na výzvu k zastavení vozidla za pomoci světelného výstražného zařízení modré barvy s červeným nápisem "STOP POLICIE" umístěného na služebním motorovém vozidle v barvách Policie České republiky nezastavil, s vozidlem začal ujíždět a po cca 300 metrech jízdy v areálu zastavil a z vozidla utekl, IV. dne 6. 9. 2019 kolem 14.45 hodin v obci XY, na účelové komunikaci v areálu volně přístupného bývalého zemědělského družstva řídil osobní motorové vozidlo zn. NISSAN Navara, r. z. XY, kdy po zaregistrování služebního vozidla v barvách Policie České republiky okamžitě zvýšil rychlost, na výjezdu z areálu odbočil vpravo na účelovou komunikaci, kde po cca 30 metrech odbočil prudce vlevo do pole a rychlou jízdou začal hlídce Policie České republiky ujíždět směrem na obec XY, přičemž takto ve všech případech jednal přesto, že rozhodnutím Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 27. 2. 2018, č. j. MUUH-DSA/34423/2017/PrchJ, které nabylo právní moci dne 1. 10. 2018, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 24. 9. 2018, č. j. KUZL-67580/2018, mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců. 2. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyřiceti dvou měsíců. 3. Krajský soud v Brně ‒ pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 6 To 190/2022, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že obviněného pro skutek popsaný v bodě I., jímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. ZT 60/2019, neboť není trestným činem. Za přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl obviněný uznán vinným pod body II. až IV., ohledně nichž zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině nezměněn, obviněného odsoudil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, jímž namítal nedostatky v prováděném dokazování a vady v právním posouzení věci u všech tří činů. 5. Skutek uvedený v bodě II. obviněný napadal proto, že nejednal úmyslně ve smyslu § 15 tr. zákoníku, neboť nevěděl o existenci pravomocného rozhodnutí, a pokud soud dospěl k jinému závěru, jde o dedukce a spekulace soudu bez objektivizace relevantními podklady. Ze skutečnosti, že byl seznámen s rozhodnutím soudu prvního stupně, což nepopřel, nelze usuzovat, že byl seznámen s rozhodnutími navazujícími, a tedy, že předmětné rozhodnutí nabylo právní moci. Nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že se svým obhájcem komunikoval. Jako laik důvěřoval svému právnímu zástupci, jelikož sám nemá právnické vzdělání. Důkazy nebylo prokázáno, zda se předmětné rozhodnutí dostalo do jeho dispozice, a že měl o jeho existenci právně relevantní vědomost, kterou nebylo možné opírat o udělení plné moci Mgr. Miloši Chrásteckému k podání správní žaloby, protože tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování, a nestačí zjištění, „že dne 21. 11. 2018 byla udělena plná moc k podání správní žaloby“, a vadou bylo i to, že když soud zamítl návrh ona výslech tohoto advokáta. 6. Činy pod bodem III. a IV. obviněný nespáchal, a to, že by vozidlo řídil, nebylo podpořeno žádnými důkazy, neboť pouze výpovědi policistů L. P., M. K. a S. R., jako vykonavatelů veřejné moci, v daných souvislostech nepostačují. Při absenci jakýchkoli dalších důkazů nelze jako jediný a zásadní důkaz použít právě pouhé výpovědi zasahujících policistů, jak vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/2016, zvláště pokud soud výpovědi policistů neověřoval, a ani neopatřoval pro dokazování před soudem další důkazní materiál, jak mu ukládá § 2 odst. 5 tr. ř. (např. rekonstrukci či prověrku, která by postavila na jisto, zda příslušníci policie mohli rozpoznat v osobě řidiče obviněného). Za opomenuté důkazy obviněný označil i to, že soudy neprovedly důkaz videozáznamem na CD nosiči z č. l. 517 spisu, na kterém je zachyceno vozidlo Nissan Navara (bez zatemněných skel) při průjezdu areálem JZD XY, na němž chtěla obhajoba demonstrovat, že v případě jednání popsaného v bodě IV. předmětného rozhodnutí nemohla posádka policejního vozidla rozpoznat totožnost osoby sedící na místě řidiče tohoto vozidla, pokud se tento vůz pohyboval rychlostí 15-20 km/h, jak vypověděla svědkyně S. R. a svědek L. P. Kromě jednoho důkazu výslechem svědka Š. K., který potvrdil, že s vozidlem jezdil, byly veškeré návrhy obhajoby na doplnění dokazování zamítnuty pro nadbytečnost (výpovědi V. V., R.P., J. Z.a M. Ch., návrh obhajoby na provedení rekonstrukce a prověrky na místě). 7. Obviněný poukázal na to, že ani v jednom případě jej členové policejní hlídky nezadrželi na místě činu, neboť jej jako řidiče ve vozidle jen předpokládali. Žádný další svědek identitu obviněného nepotvrdil. Soudy nekriticky a v rozporu se zákonem přejaly závěry plynoucí z výpovědí zasahujících policistů, i když přes matná skla do vozidla nemohli vidět. Soudy nezkoumaly sled konkrétního skutkového děje, nezabývaly se tím, že areál bývalého zemědělského družstva, v němž k činům mělo dojít v bodech III. a IV., není volně přístupný, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí, nýbrž jde o neveřejnou účelovou komunikaci, uzavřený neveřejný oplocený areál, jehož provoz je upraven interními směrnicemi, s vrátnicí, kde se hlásí návštěvy. Pozemní komunikace v uzavřeném prostoru slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele a je pochybné, zda šlo o účelovou komunikaci podle § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 13/1997 Sb.“). Policisté do areá