8 Tdo 634/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 634/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 8. 2025 Spisová značka:8 Tdo 634/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.634.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Krádež Pomoc k trestnému činu Spolupachatel Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. § 205 odst. 1a,4 písm. a) tr. zákoníku § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 634/2025-330 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 o dovolání obviněné L. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 3 To 191/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 107/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. Z. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 4 T 107/2024, byla obviněná L. Z. (dále též jen „obviněná“ nebo také „dovolatelka“) shledána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, za což byla podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných A. K. a H. L. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná L. Z. odvolání, které zaměřila proti všem jí se týkajícím výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 3 To 191/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné jako nedůvodné zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku dopustila tím, že ve 20:00 hod. dne 16. 9. 2023 v Brně na ulici XY v herně XY se nejprve L. Z. a H. L. domluvily, že se majiteli herny pomstí za jeho chování odcizením hotovosti, vymyslely fingované loupežné přepadení, které provede další osoba s tím, že zisk si rozdělí všichni tři, H. L. byl za tímto účelem osloven A. K., který se sešel s H. L. ve 22:00 hod. u ní v bytě v Brně na ulici XY, ta ho zde instruovala ke smluvenému průběhu přepadení, měl pro přepadení obstarat maketu zbraně, což učinil, dohodli se, že L. Z. během své směny předá A. K. dva číšnické fleky, ve kterých bude 20 000 Kč jako odměna za vykonanou práci A. K., zbývající částku si měly obviněné rozdělit, a to tak, že L. Z. si z tržby pro sebe odloží 20 000 Kč a zbývajících 42 000 Kč zabalí do igelitového sáčku, který uschová do místnosti pro personál nacházející se ve XY, kde si je následně vyzvedne H. L., v průběhu noci si pak vzájemně telefonovali a domluvili se na nejvhodnější době provedení činu, kdy následně v době kolem 01:15 hod. dne 17. 9. 2023 vstoupil A. K. do XY a šel k obsluze baru L. Z., v levé ruce držel maketu krátké černé zbraně a současně držel otevřenou tašku, poškozená mu na základě předchozí domluvy vydala ze šuplíku, ke kterému měla přístup, dva černé číšnické fleky, každý v hodnotě cca 300 Kč s finanční hotovostí ve výši cca 17 000 Kč, ty mu do otevřené tašky hodila, A. K. poté rychlým krokem odešel k bezpečnostním mřížím u vstupních dveří baru, odkud na ni zakřičel, ať otevře mříže, což učinila, a poté z baru odešel, L. Z. vyčkala přibližně pět minut, jak bylo domluveno, aby umožnila útěk A. K. od herny, a poté zavolala provoznímu, že byla přepadena, tímto jednáním společně způsobili společnosti Mega Vegas, s. r. o., IČ: 01952846, škodu odcizením ve výši 15 675 Kč a společnosti Zero Spiel, s. r. o., IČ: 08599076, škodu odcizením ve výši 72 263 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 3 To 191/2024, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázala na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítla vady provedeného dokazování a nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jakož i zásah do jejího práva na spravedlivý proces. 5. Konkrétně uvedla, že po celou dobu trestního stíhání tvrdila, že o plánu spoluobviněné věděla, neboť se jí svěřila, ale považovala to za nadsázku a nepřikládala mu skutečný význam do chvíle, než jí tato zavolala, že je A. K. připravený a může fingované přepadení provést. Od tohoto momentu spoluobviněné říkala, že se věci účastnit nechce. Z činu neměla žádný majetkový prospěch a nemanipulovala s tržbou, ani neuschovávala žádné peníze v prostorách herny. Dovolatelka především vytkla, že soud v celém rozsahu popisu skutku vycházel z výpovědi spoluobviněné H. L., ačkoliv její výpověď byla po celou dobu řízení konzistentní, a neuvedl, proč se rozhodl uvěřit právě spoluobviněné. Výpověď spoluobviněného A. K. považovala za nerozhodnou, neboť jednal toliko s H. L., neměl tedy o jejím přístupu k věci žádné povědomí. Měla za to, že nastala situace „slovo proti slovu“, nadto za stavu, kdy H. L. sledovala především schválení prohlášení viny, které by nejspíše nebylo přijato, pokud by jakkoliv zpochybňovala popis skutku uvedený v obžalobě. Na otázky soudu však reagovala neurčitě a vyhýbavě. Rovněž se domnívala, že soud jí přičetl k tíži, že ona vinu neprohlásila, a projevil neochotu se věcí skutečně zabývat, což dával najevo neverbálními projevy, které nemohly být zaznamenány na nahrávacím řízení v soudní síni. 6. Soud měl podle dovolatelky k dispozici objektivní důkazní prostředek, kterým bylo možno zjistit skutečný průběh celé směny obviněné, a to videozáznam, který však nebyl u hlavního líčení proveden. Odvolací soud posléze konstatoval, že o průběhu přepadení vypovídají i kamerové záznamy, ale nespecifikoval, o jaké záznamy jde. Součástí spisu je přitom pouze kamerový záznam na dobu přepadení, který nepostihuje všechny podstatné momenty. Není z něj zjevné, zda v krátké době před spoluobviněným A. K. vstoupily do herny jiné osoby, jak uváděla dovolatelka, ani zda tato v průběhu své směny manipulovala s hotovostí v číšnických flecích. Konstatovala, že i pokud by záznam nebyl obviněnou výslovně navrhován, soud měl povinnost jej provést, aby byl řádně objasněn průběh skutku. Jednalo se o jediný spolehlivý způsob, jak verifikovat tvrzení té které obviněné. Uzavřela, že soud překroutil její výpověď tak, že z jejího lidského pocitu pochybení a viny udělal doznání v trestněprávním smyslu, ač výslovně popírala konkrétní momenty, které by konstituovaly její spolupachatelství. 7. Výtky proti právnímu posouzení skutku obviněná založila na předpokladu, že by se soudy řídily zásadou in dubio pro reo. Zdůraznila, že aby bylo možno posoudit jednání pachatele jako spolupachatelství, musí jeho jednání směřovat přímo k dokonání trestného činu a nepostačí jen jeho usnadnění či umožnění; v takovém případě by šlo o pomocníka. Soudy se však nedostatečně zabývaly vymezením jejího konkrétního jednání. Přestože je prokazování vnitřního přesvědčení dovolatelky mimořádně obtížné, soud vzal za prokázané, že dovolatelka dala spoluobviněné H. L. najevo, že ve věci pokračovat nechce, ačkoliv spoluobviněná na ni naléhala s tím, že spoluobviněný A. K. už tam je, a následně s ním komunikovala a poslala jej dovnitř. V tomto nesporném zjištění lze podle dovolatelky těžko spatřovat jednání přímo směřující k dokonání trestného činu, když takové jednání evidentně směřovalo k pravému opaku. Podle dovolatelky tak lze mít za to, že bylo prokázáno, že v době provedení skutku chyběl na její straně úmysl, když vyjádřila nesouhlas a další postup spoluobviněných již nemohla ovlivnit. Její jednání tak mohlo být kvalifikováno nejvýše jako neoznámení či nepřekažení trestného činu. 8. Dovolatelka zpochybnila svůj podíl na uvedeném jednání tím, že popřela, že by došlo k uschování části tržby a rozdělení, že vpustila do prostor herny spoluobviněného A. K. s plným vědomím toho, že jde právě o osobu, která byla dohodnuta se spoluobviněnou H. L. na provedení fingovaného přepadení, a že by mu dobrovolně vydala tržbu, když na ni mířil zbraní, o níž nemohla vědět, že není pravou. Předmětná skutková zjištění mohla být podle jejího názoru objasněna provedením navrženého kamerového záznamu. K tomu, že nevěděla, že má spoluobviněný A. K. místo opravdové zbraně maketu. Uvedla, že se mohla opodstatněně domnívat, že se jedná o osobu blízkou kriminálnímu prostředí a že obavy o její život a zdraví jsou v dané chvíli skutečné, proto by její jednání mohlo být posouzeno jako jednání v krajní nouzi. Zdůraznila i zásadu subsidiarity trestní represe a nemožnost jejího odsouzení za absenci hrdinství či nenasazení vlastn