8 Tdo 672/2013 — Nejvyšší soud

8 Tdo 672/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 7. 2013 Spisová značka:8 Tdo 672/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.672.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úřední osoba Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 672/2013-16 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2013 o dovolání obviněného D. T., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 7 To 155/2012, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 145/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. T. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 24 T 145/2011, byl obviněný D. T. uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb po 500 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen ve čtyřech měsíčních splátkách po 2500 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na čtyři měsíce. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že dne 17. 9. 2010 v době od 00:00 hod. do 00:05 hod. v restauraci N. v Ú., okres L., poté, co byl vyzván hlídkou policie Obvodního oddělení Ú. ve složení prap. P. B. a nstržm. L. P., aby odstranil jím způsobenou překážku provozu na pozemní komunikaci před restaurací, začal na hlídku křičet „zmrdi“, dále nakopl nstržm. L. P. do břicha a udeřil jej pěstí do obličeje, následně, když oba policisté proti němu zakročili za použití donucovacích prostředků v souladu se zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, kladl aktivní odpor a do policistů kopal a mlátil je pěstmi. Tento rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích obviněný napadl odvoláním směřujícím proti výroku o vině a trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 7 To 155/2012, odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Skutek byl podle něj nesprávně právně kvalifikován především proto, že policisté v okamžiku realizace zákroku proti obviněnému nepožívali ochrany úředních osob, ale také z toho důvodu, že z jednání obviněného nelze vydedukovat jeho úmysl působit na výkon pravomoci úřední osoby a v této souvislosti užít násilí. Obviněný zdůraznil, že k trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby je třeba, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s pravomocí a odpovědností takové osoby. Bylo ale prokázáno, že byť byli policisté oděni ve služebním stejnokroji, s odkazem na jejich familiární výzvy spojené s tykáním či vulgárním oslovením nelze hovořit o tom, že by postupovali v souladu se zákonem č. 273/2008 Sb., že by uskutečňovali svoji pravomoc podle zákona, v důsledku čehož jim nenáleží ochrana coby úředním osobám. Rovněž připomněl, že ani jeden policista neužil zákonné výzvy „Jménem zákona!“ směřující k přímému vynucení povinnosti, kterou uložili, a dodal, že nebyla zjištěna žádná okolnost, pro kterou by výzvu užít nemohli či ji užít nestihli, tedy okolnost, která by jim v tom bránila. Obviněný se taktéž pozastavil nad tím, zda byli policisté vůbec oprávněni ukládat mu povinnost odstranit překážku silničního provozu, a to navíc způsobem, jak ji realizovali. Podle obviněného za výše uvedených okolností z hlediska úmyslu nemohl v daný okamžik odlišit, zda policisté jednají v mezích své pravomoci, zda překročili její meze nebo zda dokonce nejednali v rozporu se zákonem, přičemž nelze tolerovat, aby se ochrany úředních osob domáhaly ty osoby, které samy jednají v rozporu se zákonem. Měl za to, že z provedeného dokazování nelze usoudit, že jednal s cílem působit na výkon pravomoci úřední osoby, a rovněž souvislost mezi jeho jednáním a výkonem pravomoci úřední osoby z výroku o vině nevyplývá. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 7 To 155/2012, zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že způsob, jakým dovolatel vyložil shora citované ustanovení zákona o policii, je zjevně nesprávný. Předně zmínil ustanovení § 114 zákona o policii, podle něhož byl dovolatel povinen nejen uposlechnout výzvy nebo pokynu policisty, ale zejména i vyhovět jeho žádosti. Policisté mají povinnost použít slov „Jménem zákona!“ jen před provedením tzv. zákroku podle § 10 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb. – tedy úkonu, při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití, a to navíc jen tehdy, pokud to okolnosti dovolují. Státní zástupce se zcela ztotožnil s výkladem předmětného ustanovení § 10 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb. obsaženého v odůvodnění usnesení odvolacího soudu a právní posouzení skutku oběma soudy považoval za správné. Za otázky skutkového zjištění, jež nemohou být důvodem dovolání dle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce označil úvahy obviněného o naplnění subjektivní stránky předmětného přečinu. Státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání byly relevantně uplatněny námitky vůči správnosti právního posouzení jednání dovolatele jako přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný zpochybnil, zda jmenovaní policisté v rozhodující chvíli požívali ochrany úřední osoby a zda jednal v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. Jeho výhrady však nemohou obstát. Přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. Trestní zákoník vymezuje pojem úřední osoby v ustanovení § 127. Podle § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je úřední osobou též příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. Příslušníkem bezpečnostního sboru je fyzická osoba, která vykonává službu v bezpečnostním sboru, přičemž bezpečnostním sborem se mimo jiné rozumí také Policie České republiky (viz § 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky). K trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákoníku vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností (§ 127 odst. 2 tr. zákoníku). Jinými slovy, k tomu, aby osoba mohla být trestně odpovědná či chráněná jako úřední osoba, je nutné kumulativně splnit následující