8 Tdo 673/2007 — Nejvyšší soud

8 Tdo 673/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g,265b/1l Datum rozhodnutí:27. 6. 2007 Spisová značka:8 Tdo 673/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.673.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 673/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2007 o dovolání obviněné mladistvé R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 55 Tmo 4/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci, soudu pro mládež, pod sp. zn. 7 Tm 31/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné mladistvé R. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 7 Tm 31/2004, byla obviněná mladistvá R. K. (dále převážně jen „mladistvá“ nebo „obviněná“) uznána vinnou, že: „v L. v ulici P. dne 16. 5. 2003 okolo 19:00 hod. vedla psa – německého ovčáka, kdy z důvodu nedostatečné kontroly nad zvířetem pes vběhl na ulici E. a zde se střetl s motocyklem zn. Peugeot Speedfight, přičemž řidič motocyklu M. J., utrpěl při nehodě otřes mozku s následným bezvědomím, zhmožděním krční páteře a krvácením do středoušní dutiny s pracovní neschopností od 17. 5. 2003 do 8. 7. 2003.“ Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako provinění ublížení na zdraví podle § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“) k § 224 odst. 1 tr. zák. a podle § 11 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. upustil od uložení trestního opatření. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mladistvé uložil povinnost nahradit poškozené V. z. p. České republiky, Ú. n. L., škodu ve výši 6.434,- Kč a poškozenému M. J. škodu ve výši 75.897,- Kč. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala mladistvá odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, soud pro mládež, rozhodl rozsudkem ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 55 Tmo 4/2006, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku, jímž byla mladistvé uložena povinnost zaplatit škodu M. J., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že mladistvé podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit M. J. škodu ve výši 8.400, Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal poškozeného M. J. na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Uvedený rozsudek odvolacího soudu mladistvá napadla prostřednictvím obhájce Mgr. R. S. dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože se domnívá, že rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku okresního soudu bylo vydáno, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Zatímco naposledy uvedený dovolací důvod mladistvá blíže nekonkretizovala, první dovolací důvod, tedy nesprávné právní posouzení skutku a nesprávné hmotně právní posouzení, spatřovala v tom, že skutek tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů, nevykazuje znaky provinění ublížení na zdraví podle § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. k § 224 odst. 1 tr. zák. Nesouhlasila s hodnocením skutkového stavu soudem prvního stupně a zejména se neztotožnila s jeho závěry, na jejichž základě dovodil její zavinění za způsobený následek. V podrobnostech mladistvá uvedla, že jednání, tak jak je popsáno ve skutkové větě napadeného rozhodnutí, se nedopustila, poněvadž s vodítkem psa manipulovala na bezpečném místě, chodníku v ulici, kde byl klid a kde v té době nebyly přítomné žádné osoby a kdy v ulici nebyl a ani nemohl být žádný provoz motorových ani nemotorových vozidel, a to vzhledem ke stavebnímu stavu vozovky a dopravnímu značení zakazujícímu vjezd všem motorovým i nemotorovým vozidlům. Zdůraznila, že psa držela pevně za obojek a nemohla předvídat, že zvíře, které bývá vždy klidné a poslouchá na slovo, se jí náhle vytrhne, neuposlechne na zavolání jménem a poběží na cca 70 m vzdálenou komunikaci, kde vběhne do jízdní dráhy motocyklu. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 6/1988 Sb. rozh. trest., podle kterého o zavinění z nevědomé nedbalosti podle § 5 písm. b) tr. zák. jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně, přičemž nedostatek jedné z těchto složek znamená, že čin je nezaviněný. Mladistvá vyslovila nesouhlas se závěry znaleckého posudku soudního znalce Ing. P. Š., který uvedl, že způsobená škoda na motocyklu byla 35.000,- Kč (v návaznosti na tento znalecký posudek byla soudem prvního stupně poškozenému M. J. přiznána náhrada škody v této výši), a poukázala na skutečnost, že vlastníkem poškozeného motocyklu byla dle sdělení poškozeného jeho manželka, která se však s nárokem na náhradu k trestnímu řízení nepřipojila. Mladistvá namítla další údajné nedostatky ve znaleckém posudku a především tvrdila, že závěry posudku nekorespondují s výpovědí svědkyně P. K., u níž ani nebylo provedeno šetření jejího výhledu; polemizovala i s jinými závěry znalce a vyjmenovala další parametry, které měl znalec podle jejího názoru zkoumat – např. rychlost jedoucího motocyklu. Mladistvá vyslovila přesvědčení o nutnosti vypracování dalšího znaleckého posudku, a to k posouzení otázky, zda přilba, kterou měl poškozený v době nehody, byla způsobilá k použití, schválená příslušným orgánem a zda ji měl obviněný při jízdě na motocyklu vůbec nasazenou na hlavě (tyto návrhy na doplnění dokazování učinila již v předcházejícím řízení, soudy obou stupňů je však zamítly). V závěru svého podání mladistvá navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r tr. ř. o zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, aby zrušil i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby mladistvou zprostil obžaloby, příp. přikázal věc k novému projednání soudu prvního stupně. Zároveň navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí. K dovolání mladistvé se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ve skutečnosti však převážná část námitek směřuje proti neúplnosti dokazování a zejména proti hodnocení důkazů. K tomuto dodal, že přezkoumáním věci nebyly zjištěny žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle státního zástupce odpovídala toliko námitka nedostatku zavinění ve formě přinejmenším nevědomé nedbalosti podle § 5 písm. b) tr. zák. V této části však považoval dovolání za neopodstatněné. K tomu podotkl, že na možné nebezpečí způsobené nevyzpytatelným chováním psa měla mladistvá usoudit nejen na základě obecně známé skutečnosti, že pes ne vždy reaguje na dané povely, ale zejména již na základě jeho bezprostředně předcházejícího chování, kdy obíháním kolem mladistvé zapříčinil zamotání svého vodítka. Takové chování psa totiž neodpovídá jeho údajnému výcviku a poslušnosti a svědčí spíše o tom, že se právě nacházel v „hravé náladě“, kdy riziko neuposlechnutí povelů či samovolného vzdálení je vyšší. Za této situace bylo povinností mladistvé psa při rozmotávání vodítka pevně držet za obojek a nikoliv nevědět, kde se pes nachází a zajímat se o něho až po zaslechnutí rány. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento dovolací důvod nelze úspěšně uplatnit, neboť není naplněn jeho základní předpoklad, totiž že řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s tím, aby takové rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest (§ 265a