8 Tdo 818/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 818/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 10. 2025 Spisová značka:8 Tdo 818/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.818.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů In dubio pro reo Pokus trestného činu Srozumění Úmysl nepřímý Vražda Ublížení na zdraví úmyslné Dotčené předpisy:§ 21 odst. 1 tr. zákoníku § 140 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 2,5,6 tr. ř. § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 146 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 818/2025-544 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání obviněného L. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 1 To 31/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 10/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 81 T 10/2024, byl obviněný L. M. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému k trestu odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to kapesního zavíracího nože s černo zelenou rukojetí celkové délky 190 mm a délkou čepele 80 mm. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené Fakultní nemocnici Olomouc, IČ 00098892, se sídlem 779 00 Olomouc, Zdravotníků 248/7, částku 45 730 Kč a Zdravotnické záchranné službě Olomouckého kraje, příspěvková organizace, IČ 00849103, se sídlem 779 00 Olomouc, Aksamitova 557/8, částku 3 740,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. ode dne 11. 2. 2025 do zaplacení. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Z jeho podnětu byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 1 To 31/2025, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen i trest propadnutí věci, a to kapesního zavíracího nože s černozelenou rukojetí celkové délky 190 mm a délkou čepele 80 mm. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené Fakultní nemocnici Olomouc, IČ: 00098892, se sídlem Olomouc, Zdravotníků 248/7, částku 45 730 Kč a Zdravotnické záchranné službě Olomouckého kraje, příspěvková organizace, IČ: 00849103, se sídlem Olomouc, Aksamitova 557/8, částku 3 740,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. ode dne 11. 2. 2025 do zaplacení. 3. Podle skutkových zjištění se obviněný této trestné činnosti dopustil tím, že dne 9. 7. 2024 v době kolem 21:10 hod. v parku XY poblíž ul. XY v Olomouci, nedaleko lávky přes XY, po předcházející slovní rozepři ve stavu opilosti fyzicky napadl poškozeného A. L., kterého bodl zavíracím nožem o délce čepele 8 cm do levé boční plochy hrudníku v oblasti podpaží, s vědomím, že takto může poškozenému způsobit závažné poranění životně důležitých orgánů, včetně masivního krvácení vedoucí až k jeho smrti a způsobil mu tak zranění spočívající v bodném poranění ve formě lineární rány na kůži s hladkými okraji o délce 2 cm, probíhající dlouhou osou šikmo zepředu dozadu, shora dolů, středem v úrovni střední podpažní řasy a cca 3 cm pod vrcholem levé podpažní jamky, s bodným kanálem probíhajícím měkkými tkáněmi hrudní stěny, nepronikajícím do levé pohrudniční dutiny, s poraněním větve levé podpažní tepny s tepenným krvácením, vedoucím k masivní krevní ztrátě spojené s oběhovou nestabilitou, v jejímž důsledku byl poškozený bezprostředně ohrožen na životě, když k jeho úmrtí nedošlo jen díky poskytnutí včasné odborné lékařské péče, a tohoto jednání se dopustil na frekventovaném místě, kde se pohybuje větší množství osob, které takové napadení a následky s tím spojené mohou významně pohoršit, a to přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 1999, č. j. 3 T 275/98-23, který nabyl právní moci dne 18. 5. 1999, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný L. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 1 To 31/2025, dovolání. Mimořádný opravný prostředek zaměřil proti výroku o vině i trestu s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že rozhodná skutková zjištění obou soudů určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť závěr o naplnění subjektivní stránky zločinu pokusu vraždy ve formě nepřímého úmyslu je spekulativní a ničím nepodloženou konstrukcí, která postrádá jakoukoli oporu v provedeném dokazování, což představuje flagrantní porušení zásady volného hodnocení důkazů a principu in dubio pro reo. 5. Namítl, že závěr o naplnění subjektivní stránky představuje pouhou spekulaci o vědomí či srozumění obviněného jako pachatele s tímto skutkem, ačkoli jej nepodporuje žádný z přímých důkazů, tj. ani výpověď poškozeného či obviněného anebo důkazů nepřímých v podobě znaleckých posudků a svědeckých výpovědí. Soud tuto spekulaci založil víceméně na obecném psychologickém rozboru obviněného a jeho minulých činů, které nemohou sloužit jako důkaz o spáchaní jakéhokoli současného činu, a na jeho stavu intoxikace alkoholem, který naopak v kontextu najisto postavených skutečností, tedy především samotného způsobu provedení útoku, podporuje naopak závěr obhajoby. 6. U konfliktu obviněného s poškozeným nebyla žádná další osoba, která by jej mohla nezávisle popsat, aby bylo možno usuzovat na objektivní okolnosti nepřímé povahy, z nichž lze otázku existence úmyslu prokazovat. Poškozený útok popsal jako jedno rychlé bodnutí kapesním nožem zboku, které pomalu ani nestačil zaregistrovat a bránit se mu. Obviněný útok na poškozeného nerozporoval, avšak nebyl si ani v první chvíli jist, zda poškozeného trefil. Nebylo proto třeba rozsáhlého vyslýchání svědků, neboť nebyli útoku přítomni, popřípadě nebylo třeba doplňovat tuto skutečnost jakýmikoli dalšími nepřímými důkazy menší relevance. Alkoholem posilnění svědci mohli vypovídat leda k situaci před útokem, kdy popsali, že obviněný měl s poškozeným slovní konflikt, aniž by se shodovali, o co mezi nimi šlo (kvůli Ukrajině, jiné bezdomovkyni, ukradeným věcem dcery atd.) a jak a kde slovní útok proběhl. Z žádné z těchto výpovědí nevyplynulo, že by obviněný vyhrožoval smrtí či jakýmkoli závažným ublížením na zdraví. 7. Soudy opřely své závěry o znalecký posudek MUDr. Martina Dobiáše, Ph.D., z oboru soudního lékařství, v němž v čl. 4.2. nazvaném Výsledky analýzy dat je uvedeno, že nelze hodnotit úhel, pod kterým rána pronikla do těla, tedy nelze bez důvodných pochybností určit, zda byla mířena na oblast výsledného dopadu, tj. do podpažní jamky, kde se nachází tepna. Mohla být mířena i na jakoukoli jinou oblast levé ruky a odchýlit se. Dále pak z čl. 6.1. a 6.3. tohoto posudku, vztahujících se ke vzájemnému postavení obviněného a poškozeného v době provedení útoku, plyne, že sám znalec nebyl schopen objektivně určit, na jakou část těla poškozeného obviněný vědomě mířil. Skutečnost, že nějaká část jeho těla, u níž může potencionálně dojít ke vzniku smrtelného zranění, byla při útoku k dispozici, automaticky neznamená, že na ni útok skutečně mířil. Znalec se dále v čl. 6.4. posudku nebyl nijak schopen vyjádřit k tomu, zda útok byl skutečně mířen