8 Tdo 902/2014 — Nejvyšší soud

8 Tdo 902/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 8. 2014 Spisová značka:8 Tdo 902/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.902.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky Dotčené předpisy:§ 171d odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění do 31.12.2009 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 10. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.12.2014IV.ÚS 3813/14JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto10.3.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 902/2014-33 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2014 o dovolání obviněné N. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 4 To 193/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 181/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněné N. N. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. 91 T 181/2010, uznal (společně s obviněnou T. D.) obviněnou N. N. (dále převážně jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou, že „společně s již odsouzenými L. Š., a B. L., v přesně nezjištěný den v měsíci září 2007 v B. obviněná N. N. v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch přemluvila pod příslibem vyplacení finanční hotovosti obviněnou T. D. a dále spoluobviněné L. Š., a B. L., k uzavření sňatku s cizinci s tím, že sňatek uzavřou formálně, a to pouze za účelem opatření povolení k pobytu v České republice pro cizince, kdy následně pro L. Š., T. D. a B. L. pomohla na Magistrátu města Brna opatřit doklady potřebné pro uzavření sňatku v cizině, zejména cestovní pasy, dne 23. 9. 2007 je odvezla vozidlem do A. a K., kde se dne 24. 9. 2007 v A. v obci G. provdala L. Š. za občana A. H. R., dne 25. 9. 2007 se v K. v obci G. provdala obviněná T. D. za občana K.D. P., a dne 25. 9. 2007 se v A. v obci G. provdala B. L. za občana A. A. M., kdy s manžely se všechny tři setkaly poprvé až při svatebním obřadu a po obřadu se ihned všechny vrátily zpět do České republiky, kde za uzavření sňatku převzala od obviněné N. N. obviněná T. D. finanční hotovost ve výši 10.000,- Kč, přičemž za zprostředkování shora uvedených sňatků převzala obviněná N. N. v K. blíže neurčenou finanční hotovost od dosud neustavené osoby, z čehož měla majetkový prospěch“. Takto popsané jednání obviněné N. N. soud právně kvalifikoval jako trestný čin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 171d odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, ve znění do 31. 12. 2009, a uložil jí za to podle § 171d odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon ji zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že soud prvního stupně jednání spoluobviněné T. D. právně kvalifikoval jako trestný čin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 171d odst. 1 tr. zákona, ve znění do 31. 12. 2009, a uložil jí za tento trestný čin a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 9 T 181/2010, který nabyl právní moci dne 6. 1. 2011, podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro jehož výkon ji zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou; současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z citovaného rozsudku Městského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti odsuzujícímu rozsudku podala obviněná N. N. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 4 To 193/2011, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněná se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ilony Sedlákové proti němu podala dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. V úvodu svého podání dovolatelka uvedla, že odsuzující rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť nalézací soud se nevypořádal s částí její obhajoby týkající se hmotněprávního posouzení skutku, na což nereagoval ani soud odvolací. Soud prvního stupně prý vykládal § 171d tr. zákona extenzivním způsobem, tedy v její neprospěch. Pokud toto ustanovení v rámci českého právního řádu navazuje na zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), jsou tyto pojmy definovány právě v tomto zákonu; z hlediska právní teorie se jedná o zachování principu jednoty právního řádu. Zmiňovaný zákon [např. v § 119/1 písm. c) bod 2.] vymezuje neoprávněný pobyt na území (České republiky; dále jen „ČR“) jako pobyt bez víza, ačkoliv k tomu cizinec není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu, tedy vymezuje neoprávněný pobyt jako pobyt „na černo“ a znak neoprávněný pobyt na území republiky v § 171d tr. zákona musí být v trestním řízení vykládán a aplikován stejně. Podle dovolatelky pouze takto zákonem vymezený neoprávněný pobyt (na území ČR) je porušením povinnosti cizince podle § 103 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb. a přestupkem podle § 156/1 písm. h) tohoto zákona. Je proto logické, že zákon může napomáhání jiné osoby cizinci v porušování jeho zákonné povinnosti a v páchání tohoto přestupku postihovat jako trestný čin. Jednání cizince spočívající v získání pobytu povoleného na základě uzavření sňatku není povinností podle § 103 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb., není ani přestupkem podle § 156/1 písm. h) tohoto zákona a není ani porušením jiné povinnosti uložené zákonem, a to ani v případě, že se jedná o účelový sňatek. Napomáhání při tomto jednání pak nemůže být trestným činem. Jednání cizinců „H. R., D. P. a A. N.“ (dovolatelka zde i na několika dalších místech svého podání uvedla nepřesně příjmení některých obviněných – srov. jejich správná příjmení ve shora citované skutkové větě odsuzujícího rozsudku) uvedené v obžalobě není porušením zákonné povinnosti ani přestupkem podle zákona č. 326/1999 Sb., ani podle jiného zákonného ustanovení, a proto její jednání není napomáháním k neoprávněnému pobytu. Situaci cizince neoprávněně pobývajícího na území republiky řeší ustanovení § 119 zákona č. 326/1999 Sb. Neoprávněný je pouze pobyt toho cizince, který tu pobývá bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo pobývá bez jiného platného oprávnění k pobytu. K trestnému činu napomáhání k neoprávněnému pobytu (na území ČR) zatím neexistuje dostatečná judikatura ani literatura. Definici pojmu „neoprávněný pobyt“ obsahuje rovněž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES v čl. 3 bod 2), z níž je zřejmé, že za neoprávněný pobyt je považován pobyt bez pobytového povolení. Soudy obou stupňů se podle dovolatelky rovněž nevypořádaly s pojmem „neoprávněný pobyt“ ani z hlediska toho, zda se jedná o blanket a § 171d tr. zákona je blanketovou skutkovou podstatou, nebo zda se jedná o normativní znak skutkové podstaty (dovolatelka tu odkázala na publikaci Kurs trestního práva, Trestní právo hmotné, Obecná část, autorů Vladimír Kratochvíl a kol., Praha: C. H. BECK, I. vydání 2009, a citovala části textu na str. 187, 242 a 267). To je podle dovolatelky významné z hlediska úvah o jejím zavinění a z hlediska možnosti aplikace ustanovení o právním omylu v její prospěch. Součástí skutkové věty prý není popis skutkových okolností, které by zahrnovaly, že buď znala normu, na kterou odkazuje blanket, tedy zákon č. 326/1999 Sb., nebo normativní znak skutkové podstaty „neoprávněný pobyt“ v jeho obsahu a významu, v jakém je užíván v zákoně č. 326/1999 Sb. Obviněná dále uvedla, že v řízení před soudy nebyl proveden žádný důkaz, že by jednala v úmyslu získat prospěch. Ani skutková věta odsuzujícího rozsudku v tomto směru není konkrétní a uvedený znak subjektivní stránky trestného činu nelze dovozovat jen z toho, že údajně nevyplatila spoluobviněné T. D. v plné výši slíbenou odměnu 30.000,- Kč. A soudy prý nemohly nahradit důkazy úvahou, že stěží si lze představit jakékoli než právě finanční důvody i na straně hlavní organizátorky trestné činnosti (tj. obviněné).