2 Afs 109/2007 — Nejvyšší správní soud

62 A 7/2010- 66 - text - 17 - pokračování 62A 7/2010- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců JUDr. Jany Kubenové a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: KA Contracting ČR s. r. o., se sídlem Praha 1, Truhlářská 13-15, zastoupeného JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem Praha 1, Platnéřská 2, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Jihlava, Masarykovo nám. 5, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 2. 8. 2010, č. j. 04543-12/2009-ERU, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 2. 8. 2010, č. j. 04543-12/2009-ERU, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 10 640,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Moniky Novotné, advokátky se sídlem Praha 1, Platnéřská 2. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se u zdejšího soudu domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 2. 8. 2010, č. j. 04543-12/2009-ERU. I. Podstata věci Rozhodnutím předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 2. 8. 2010, č. j. 04543-12/2009-ERU, byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (žalovaného) ze dne 16. 4. 2010, č. j. 04543-9/2009-ERU. Tímto rozhodnutím žalovaný shledal, že žalobce porušil cenové předpisy podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1999 Sb., o cenách, tím, že nerespektoval cenovými orgány stanovený závazný postup při tvorbě ceny tepelné energie a při její kalkulaci podle § 6 zákona o cenách při sjednávání předběžných cen tepelné energie pro rok 2009, uplatňované u svých odběratelů tepelné energie v cenové lokalitě „Louny“ v období od 1. 1. 2009 do 20. 7. 2009, a to 1. zahrnutím nákladu na tvorbu opravných položek k pohledávkám za jedním z odběratelů tepelné energie do předběžné kalkulace ceny tepelné energie pro rok 2009, a to ve výši 760 000 Kč, což neodpovídá závazným pravidlům stanoveným v cenovém rozhodnutí ERÚ č. 7/2008 (dále též „cenové rozhodnutí“) – bodu 1.1, neboť do ceny tepelné energie lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a DPH, a bodu 1.2, neboť v ceně tepelné energie lze uplatnit pouze ekonomicky oprávněné náklady podle § 2 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, nezbytně související s výrobou nebo rozvodem tepelné energie v kalendářním roce, 2. nesprávným rozdělením stálých nákladů mezi jednotlivé úrovně předání tepelné energie v poměru tepelných příkonů na primární a sekundární straně rozvodů tím, že u příkonu na sekundární straně rozvodů nebyl zohledněn úbytek tepelného výkonu vlivem tepelných ztrát sekundárních rozvodů, čímž došlo ke znevýhodnění odběratelů na primární straně rozvodů a rovněž k porušení bodu 2.3 cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2008, podle něhož kalkulace ceny tepelné energie může obsahovat pouze ekonomicky oprávněné náklady odpovídající příslušné úrovni předání tepelné energie, 3. uplatňováním jiného příkonu pro stanovení stálé složky ceny tepelné energie než je součet sjednaných příkonů s jednotlivými odběrateli, a tím porušení bodů 3.1 a 3.4 cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2008, 4. nesjednáním konkrétní výše proměnné složky ceny tepelné energie kalkulované k 1. 1. 2009 s odběrateli ve smlouvě o dodávce tepelné energie, a tím porušení § 1 odst. 2 zákona o cenách a bodu 3.1 cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2008. Za to uložil žalovaný podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách žalobci pokutu ve výši 80 000,-Kč. II. Shrnutí procesních stanovisek účastníků Žalobce předně namítá nesoulad mezi § 2c písm. a) zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, podle něhož žalovaný vykonává působnost při kontrole cen v oblasti energetiky, a § 3 odst. 3 téhož zákona, podle něhož provádí kontrolu nad dodržováním cenových předpisu Státní energetická inspekce. Žalobce má zato, že oba zmíněné orgány jsou podle citovaných ustanovení oprávněny provádět cenovou kontrolu v oblasti energetiky a oba ji také provádějí. Podle žalobce je tedy namístě postupovat podle § 133 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, případně věc řešit v kompetenčním řízení před Nejvyšším správním soudem. Tuto cestu žalobce žalovanému navrhoval, avšak žalovaný ji odmítl s tím, že mezi ním a Státní energetickou inspekcí nevznikl kompetenční spor. Podle žalobce tím došlo k porušení zásady legality. Žalobce dále namítá, že žalovaný jako podklad pro vydání správního rozhodnutí použil i regulační výkazy získané od držitelů licencí. S těmito výkazy se však žalobce nemohl seznámit, neboť nejsou součástí správního spisu. Součástí spisu jsou toliko přehledy vypracované žalovaným na základě těchto výkazů. Přestože z výkazů získává žalovaný, jak sám uvádí, informace o ceně tepelné energie a velikosti nákladových položek, které mu slouží k porovnání ekonomicky oprávněných nákladů v ceně tepelné energie. Žalobce z tohoto důvodu považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť není možné přezkoumat správnost úvah žalovaného. Předmětnými výkazy měl žalovaný nepochybně provádět důkazy, avšak ve spisu nejsou obsaženy ani tyto výkazy ani záznam o provedení důkazu podle § 53 odst. 6 správního řádu. Žalobci tak bylo znemožněno seznámit se s podklady rozhodnutí. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že opravná položka k pohledávkám (uznatelná jako náklad snižující základ daně) není považována za ekonomicky oprávněný náklad v kalkulaci ceny tepelné energie. Názor žalovaného, že se musí jednat o náklady, které nezbytně souvisí s výrobou nebo rozvodem tepelné energie, je nepřípustný, neboť poškozuje dodavatele tepla. Žalobce poukazuje na to, že neuznat opravnou položku mohl žalovaný až od 1.1.2010, neboť od tohoto data omezuje cenovým rozhodnutím možnost uplatnění ekonomicky oprávněných nákladů ve formě opravných položek k pohledávkám. Cenová rozhodnutí pro rok 2009 opravné položky nijak neregulují a přístup žalovaného tak představuje pravou retroaktivitu. K ekonomicky oprávněným nákladům poukazuje žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2008, sp.zn. 2 Afs 109/2007. Podle žalobce za situace, kdy žalovaný opravnou položku odmítá uznat jako ekonomicky oprávněný náklad, bylo by jediným správným postupem navýšit o danou částku položku zisk. Jedině tak lze zajistit, aby podnikání žalobce nebylo ztrátové. Tuto námitku žalobce uplatnil v rozkladu a předseda žalovaného se k ní nijak nevyjádřil. Podle žalobce žalovaný pochybil i v tom, že jeho námitky, týkající se rozdělení stálých nákladů mezi jednotlivé kalkulace ceny tepelné energie, označil za polemiku, aniž by se jimi věcně zabýval a zdůvodnil, proč je považuje za nedůvěryhodné. Pokud žalovaný uvedl, že při dělení stálých nákladů žalobce na rozdíl od proměnných nákladů nezohledňuje skutečnost, že při rozvodu tepelné energie dochází k tepelným ztrátám, které se projevují úbytkem distribuovaného množství tepelné energie, jedná se o závěr učiněný až v rozhodnutí napadeném rozkladem, k němuž se žalobce nemohl během kontroly vyjádřit. To je v rozporu se žalobcovými právy. Předseda žalovaného se přitom k této námitce nijak nevyjádřil. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že by pro posouzení způsobu sjednání ceny tepelné energie bylo rozhodující cenové rozhodnutí. Podle žalobce je rozhodující zákon. Žalobce má za to, že předběžnou cenu sjednal na začátku roku v souladu se zákonem o cenách. Způsob, který použil je podle jeho názoru dostatečně určitý. Nelze přitom vyjádřit cenu konkrétně v Kč/GJ, jak požaduje žalovaný, neboť se cena zemního plynu, která činí cca 95% proměnných nákladů, během roku několikrát mění. Žalovaný pominul, že základní složka ceny (stálé náklady a zisk) je stanovena v ukazateli Kč/kW, je neměnná a v kupní smlouvě je uvedena konkrétní částkou. Žalobce nesouhlasí ani s upravenou kalkulací ceny tepelné energie podle žalovaného. Žalobce má za to, že správně označil vyrobenou a dodanou tepelnou energii položkou „nákup tepelné energie“, neboť jiná vhodná položka v kalkulaci ceny stanovena není. Názor žalovaného, že je třeba rozdělit všechny náklady na výrobu není správný a nemá oporu v zákoně. Pokud by žalobce hodnotu dodané a naměřené energie rozepsal, porušil by § 78 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Žalobce dále zpochybňuje údaje ve sloupci 4 tabulky dle Protokolu č. 01560/2009-ERÚ, zejména pak údaj 891,48 Kč/kW a 570,07 Kč/GJ. Závěrem setrvává na svém názoru, že stálá složka ceny „je stanovována a vázána na instalované příkony v soustavě CZT v souladu s cenovými rozhodnutími“. Pro dělení stálých nákladů mezi primární a sekundární části kalkulace je používán na sekundární straně příkon 2400 kW, bez ohledu na to, že je ve smlouvách sjednán příkon 2200 kW. Ve VS je totiž instalován příkon 2400 (