8 As 54/2006 — Nejvyšší správní soud

62 Af 69/2013- 536 - text pokračování 22 62 Af 69/2013 62 Af 69/2013-536 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobců: a) T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, zastoupeného Dr. Pavlem Randlem, LL.M. advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, a b) Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 167, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 7, zastoupenému JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 8a, o žalobách proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 9. 2004, č. j. R 38,39/2003, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 9. 2004, č. j. R 38,39/2003, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci a) částku 13.132,- Kč k rukám Dr. Pavla Randla, advokáta se sídlem v Praze 4, City Tower, Hvězdova 1716/2b, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci b) částku 8.716,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o žalobě. V. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2005, č. j. 31 Ca 107/2004-178, ze dne 29. 12. 2005, č. j. 31 Ca 104/2004-222, ze dne 11. 12. 2009, č. j. 62 Ca 50/2007-338, a ze dne 21. 1. 2013, č. j. 62 Ca 3/2008-476. VI. Žalobci n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2005, č. j. 31 Ca 107/2004-178, ze dne 29. 12. 2005, č. j. 31 Ca 104/2004-222, ze dne 11. 12. 2009, č. j. 62 Ca 50/2007-338, a ze dne 21. 1. 2013, č. j. 62 Ca 3/2008-476. O d ů v o d n ě n í : Žalobce a) a žalobce b) podali ke Krajskému soudu v Brně samostatné žaloby, kterými se domáhali zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 9. 2004, č. j. R 38,39/2003, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 27. 10. 2003, č. j. S 165/03-6152/03-ORP. I. Podstata věci Předseda žalovaného výrokem I. rozhodnutí ze dne 15. 9. 2004 změnil bod 1. výroku rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2003 tak, že se žalobci tím, že ve Smlouvě o propojení telekomunikačních zařízení a sítí ze dne 20. 12. 2000 uzavřeli a následně plnili v čl. 3.1 a na něj navazující Příloze A, včetně jejích dílčích příloh, dohodu, dle níž si dohodli realizaci propojení sítí výhradně v propojovacích bodech prostřednictvím propojovacích spojů, kdy propojovací body jsou popsány v Příloze A, v č.l. 6.6 dohodu, dle níž si účastníci dohody budou po dobu neexistence přímého propojení mezi jejich sítěmi poskytovat služby tranzitem, prostřednictvím pevné sítě společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., kdy tento provoz se bude řídit Smlouvou o propojení telekomunikačních zařízení a sítí a podmínkami sjednanými každou smluvní stranou se společností ČESKÝ TELECOM, a.s., v čl. 7.1 a na něj navazující Příloze C, včetně jejích dílčích příloh dohodu, dle níž bude každá smluvní strana účtovat za služby poskytnuté druhé smluvní straně ceny za propojení uvedené v Příloze C, porušili v době od 20.12.2000 do 30.6.2001 § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOHS 1991“), a od 1.7.2001 do 31.7.2003 § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOHS 2001“), uzavřením a následným plněním zakázaných dohod o nepřímém určení obchodních podmínek, které vedou k narušení hospodářské soutěže na trhu provozování veřejných telekomunikačních sítí. Výrokem II. napadeného rozhodnutí předseda žalovaného bod 2. výroku prvostupňového rozhodnutí potvrdil. Touto částí výroku žalovaný v prvním stupni správního řízení za uzavření zakázaných dohod specifikovaných ve výrokové části 1. uložil v souladu s § 22 odst. 2 ZOHS 2001 žalobci b) pokutu ve výši 4.500.000,- Kč a žalobci a) pokutu ve výši: 12.000.000,- Kč. II. Shrnutí procesních stanovisek účastníků Žalobce a) nesouhlasí s věcným vymezením relevantního trhu. Provozování veřejných telekomunikačních sítí totiž není službou ani zbožím. Žalovaný rovněž nesprávně vyložil smlouvu o propojení. Podle žalobce a) nelze předmětný článek smlouvy vyložit jako zákaz nepřímého propojení. Žalobce a) také namítá, že závěr žalovaného o tom, že by účastníci smlouvy o propojení mohli využívat výhodnějších způsobů propojení, nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce a) má za to, že žádná ekonomicky srovnatelná alternativa přímého propojení neexistovala. Připouští přitom, že společnost ČESKÝ TELECOM, a. s. od počátku roku 2000 do konce roku 2001 platila za ukončení hovoru v síti žalobce a) cenu za propojení na úrovni 3 Kč/min., tedy cenu výrazně nižší, než měl platit žalobce b) žalobci a). Tuto cenu však společnost ČESKÝ TELECOM, a. s. hradila bez jakékoli opory ve smluvních ujednáních a Český telekomunikační úřad později jednoznačně potvrdil, že cenou ukončení hovoru ze sítě společnosti ČESKÝ TELECOM, a. s. do sítě žalobce a) měla být cena ve výši 6,50 Kč. Uložení pokuty za jednání, které žalobci měli spáchat před účinností ZOHS 2001, je podle žalobce a) nepřípustnou retroaktivní aplikací sankčního ustanovení. Navíc pro uložení pokuty uplynula prekluzivní lhůta podle ZOHS 1991. Žalobce a) rovněž namítá, že mu nebylo umožněno ověřit, zda podíl žalobců na relevantním trhu přesahuje hranici de minimis, neboť mu nebyly zpřístupněny příslušné údaje s odkazem na obchodní tajemství. Z opatrnosti proto také namítá splnění podmínky de minimis. Žalobce a) tedy navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, případně od uložené pokuty upustit. Žalobce b) s napadeným rozhodnutím rovněž nesouhlasí. Namítá, že skutková zjištění jsou nedostatečná, nemají oporu ve spisech, předseda žalovaného překročil zákonem stanovené meze správního uvážení. Dále žalobce b) nesouhlasí s posouzením předmětné propojovací smlouvy jako horizontální dohody a namítá, že na danou věc dopadalo pravidlo de minimis. Žalovaný také nesprávně vymezil relevantní trh. Žalobce b) rovněž argumentuje tím, že byl nucen jednat v rozporu se ZOHS na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. Rovněž nebylo zohledněno, že žalobce b) byl v dobré víře, že propojovací smlouva není smlouvou výhradně vyžadující přímé propojení. Pokud jde o pokutu, žalobce b) namítal její zjevnou nepřiměřenost, neboť předmětné jednání nemělo žádný dopad na relevantní maloobchodní ani velkoobchodní trh, navíc žalobce postupoval podle pokynů Českého telekomunikačního úřadu. Žalobce b) také sám požádal žalovaného o posouzení propojovací smlouvy. Žalobce b) tedy navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, případně od uložené pokuty upustit. Žalovaný ve svém vyjádření s podanými žalobami nesouhlasí a svoje rozhodnutí považuje za souladné se zákonem. Vymezení relevantního trhu je podle jeho názoru správné. Nesouhlasí s tím, že by smlouva nepřímé propojení povolovala. Podle jeho názoru se přitom jednalo o horizontální dohodu narušující soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS. Uložené pokuty považuje za zákonné a přiměřené. Doplnění žalob obou žalobců ze dne 16. 11. 2004 považuje žalovaný za opožděná. Obě žaloby tedy navrhuje zamítnout. Žalobci i žalovaný na svých procesních stanoviscích setrvali i v následných vyjádřeních a replikách po celou dobu řízení před soudem. III. Dosavadní průběh řízení před správními soudy Krajský soud v Brně o žalobách obou žalobců již rozhodoval. Ve vztahu k žalobě žalobce b) krajský soud rozsudkem ze dne 3. 11. 2005, č. j. 31 Ca 107/2004-178, vyslovil, že rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 15. 9. 2004 i rozhodnutí žalovaného ze dne 27.10.2003 jsou nicotná. Krajský soud dospěl k závěru, že k posuzování souladu dohod obsažených ve Smlouvě o propojení telekomunikačních zařízení a sítí ze dne 20. 12. 2000, vč. dílčích příloh, uzavřených mezi žalobci podle § 38 a násl. zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, (dále též „telekomunikační zákon“), s požadavky ochrany hospodářské soutěže je povolán výlučně Český telekomunikační úřad, nikoli orgán jinak obecně příslušný - žalovaný. Tento rozsudek však byl Nejvyšším správním soudem zrušen (rozsudkem ze dne 27. 11. 2007, č. j. 8 As 54/2006-276) s tím, že oprávnění žalovaného posoudit soulad smlouvy o propojení sítí uzavřené dle § 38 a násl. telekomunikačního zákona s požadavky ochrany hospodářské soutěže, vyplývá z právních předpisů účinných v době jeho rozhodování. Ve vztahu k žalobě žalobce a) krajský soud rozhodl rozsudkem ze dne 29. 12. 2005, č. j. 31 Ca 104