2 Afs 58/2011 — Nejvyšší správní soud

29 Af 53/2015- 67 - text 2 pokračování 29 Af 53/2015 29 Af 53/2015-67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce J. K., bytem X, zastoupeného Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem v Brně, Průchodní 377/2, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2015, č. j. 12766/15/5100-41453-706611, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Uherském Hradišti, ze dne 19.12.2013, č.j. 1804427/13/3309-25200-705326. Prvostupňový finanční úřad nevyhověl návrhům žalobce(dále též „dlužníka“) na odklad a zastavení daňové exekuce, nařízené vůči němu exekučním příkazem na srážky ze mzdy vydaným Finančním úřadem ve Veselí nad Moravou dne 8.1.2007, č.j. 595/07/311920/8545 (v právní moci dne 2.2.2007), k vymožení vykonatelného nedoplatku ve výši 1.306.069 Kč, v jehož výkonu je pokračováno podle rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště ve Veselí nad Moravou, ze dne 3.4.2013, č.j. 967335/13/3018-05700-701692, novým plátcem mzdy žalobce společností BOHEMIA transport cz s.r.o. (původním plátcem mzdy byla Alza soft a.s.). [2] Návrhy žalobce na odklad a zastavení daňové exekuce dle § 181 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), obdržel správce daně dne 18.7.2013 a o obou návrzích rozhodl společně. [3] Důvodem podání návrhů byla daňová exekuce na daňové povinnosti žalobce pro příjmy získané trestnou činností. Žalobce tvrdil, že majetkový prospěch získaný podnikatelskou činností, naplňující skutkovou podstatu trestného činu, nemůže být příjmem, který je předmětem daně z příjmů fyzických osob dle § 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), protože jinak by tímto stát legalizoval trestnou činnost. Žalobce proto navrhl výkon exekuce zastavit s odkazem na § 181 odst. 2 písm. j) daňového řádu a současně výkon exekuce odložit dle § 181 odst. 1 daňového řádu do doby vydání rozhodnutí o zastavení exekuce. [4] Návrh na odklad exekuce posoudil správce daně dle § 181 odst. 1 daňového řádu, podle něhož může odložit exekuci, pokud šetří skutečnosti rozhodné pro zastavení daňové exekuce. Samotné podání návrhu na zastavení daňové exekuce však nemohlo být důvodem jejího odložení, jak uvedl správce daně. Nařízenou exekuci tak posuzoval v celém komplexu. Ověřil vydání exekučního příkazu na srážky ze mzdy žalobce k vymožení vykonatelného nedoplatku a jeho nabytí právní moci. Zjistil také, že nový místně příslušný správce daně Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště ve Veselí nad Moravou, rozhodl dne 3.4.2013, č.j. 967335/13/3018-05700-701692, o pokračování ve srážkách u nového plátce mzdy žalobce. Z rozhodnutí také vyplynulo, že po dobu trvání exekuce byla na srážkách ze mzdy žalobce sražena (a na daňovém nedoplatku uhrazena) částka 4.456 Kč. Po dobu trvání daňové exekuce nebyl žalobcem podán u správce daně žádný návrh na odklad nebo zastavení exekuce, přitom z trestních rozsudků vyplynulo, že trestní řízení bylo proti žalobci zahájeno ještě před zahájením exekučního řízení. Žalobcem uplatněné důvody nebyly zákonnými důvody dle § 181 odst. 1 daňového řádu pro odklad exekuce, když doba, po kterou byla exekuce vedena, výše vymožené částky a délka samotného trestního řízení, nebyly důvodem pro povolení odkladu exekuce na dobu, po kterou žalobce požadoval její odklad. [5] Správce daně nevyhověl ani návrhu žalobce na zastavení daňové exekuce. Posuzoval veškeré skutečnosti rozhodné pro zahájení daňové exekuce. Konstatoval, že pro nařízení daňové exekuce (zahájené dne 8.1.2007), byly splněny všechny zákonné předpoklady, zejména vykonatelný exekuční titul, dosud neuhrazená exekuce a dosud nezaniklé právo vymáhat daňový nedoplatek. Daňový nedoplatek byl vyměřen v souladu s platnými právními předpisy a vydané platební výměry nabyly právní moci. Exekuce byla zahájena v roce 2007 a v té době již probíhalo trestní řízení, na něž se žalobce odvolával. Měl tak možnost uplatnit řádně své návrhy u správce daně. Žádný z nyní předkládaných návrhů však po celou dobu vůči správci daně neuplatnil. Daňové povinnosti, pro které je exekuce vedena, se vztahovaly ke zdaňovacím obdobím roku 1998 a 1999. Podle tehdy platných právních předpisů (zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZSDP“, zrušen k 1. 1. 2011) uplynula prekluzivní lhůta pro vyměření daně k datu 31.12.2002 a dále k 31.12.2008 a k 31.12. 2009 uplynula i objektivní desetiletá lhůta pro stanovení daně. Ze shora uvedených důvodů správce daně ve věci neshledal zákonné důvody pro odklad a zastavení daňové exekuce nařízené exekučním příkazem na srážky ze mzdy dne 8.1.2007, v jejímž výkonu pokračuje nový plátce mzdy žalobce. [6] Správce daně žalobce v prvostupňovém rozhodnutí poučil, že proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky dle § 181 odst. 4 daňového řádu. Žalobce tak podal ke Krajskému soudu v Brně proti uvedenému rozhodnutí správní žalobu, kterou zdejší soud zamítl pro nedůvodnost rozsudkem ze dne 31.3.2014, č.j. 29 Af 10/2014-67. Toto rozhodnutí však bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2014, č.j. 3 Afs 99/2014-43, žaloba byla současně odmítnuta a věc postoupena k vyřízení Odvolacímu finančnímu ředitelství. Nejvyšší správní soud totiž dospěl k závěru, že proti prvostupňovému rozhodnutí správce daně ze dne 19.12.2013 bylo možno podat odvolání (správce daně poučil žalobce o tom, že nelze proti rozhodnutí uplatnit opravné prostředky), neboť šlo o rozhodnutí, kterým nebylo návrhu na zastavení daňové exekuce zcela vyhověno a daňový řád v těchto případech odvolání nevylučoval. Správní žaloba původně podaná ke Krajskému soudu v Brně, tak byla posuzována jako včas podané odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správce daně ze dne 19.12.2013 a věc dospěla do stadia odvolacího řízení před Odvolacím finančním ředitelstvím (žalovaný). [7] Žalovaný v rozhodnutí o odvolání uvedl, že správce daně vydal dne 8.1.2007 exekuční příkaz na srážky ze mzdy dle § 73 odst. 6 písm. b) a § 73 odst. 7 ZSDP s přiměřeným použitím § 276 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), k vymožení nedoplatků žalobce, včetně exekučních nákladů v celkové výši 1 306 069 Kč. Nedoplatky pro přehlednost uvedl přímo v rozhodnutí v Tab. 1, které byly vykázány vykonatelným výkazem nedoplatků, sestaveným ke dni 25.1.2002, č.j. 5163/02/311921/9721, a současně s vyčíslenými exekučními náklady ke dni nařízení exekuce ve výši 25 608 Kč. Exekuční příkaz byl žalobci doručen dne 17.1.2007. [8] Žalovaný k odvolacím námitkám mimo jiné uvedl, že za stěžejní námitku vzal v úvahu tvrzení, že žalobce byl za svoji podnikatelskou činnost v letech 1998 a 1999 trestně stíhán a ze stejné činnosti mu správce daně vyměřil daňovou povinnost, přitom příjem z „trestné činnosti“ by neměl být předmětem daně z příjmů fyzických osob. Napadená daňová exekuce je vedena pro vymožení daně z výnosu z trestné činnosti s tím, že trestná činnost je takto legalizována. Žalovaný k tomu uvedl, že námitka směřuje proti samotnému vyměření daně, která měla být uplatňována v rámci odvolání proti platebním výměrům, jimiž byly daňové povinnosti žalobce stanoveny, resp. proti stanovení záloh. K námitce nelze přihlédnout, neboť v řízení o zastavení exekuce již není možné námitky směřující proti vyměření daně uplatňovat. [9] Exekuční řízení není pokračováním nalézacího řízení ani duplicitním nalézacím řízením. V exekučním řízení se nelze zabývat skutečnostmi, které nastaly před vydáním exekučního příkazu, tedy v řízení vyměřovacím. Lze zkoumat pouze okolnosti vážící se k exekuci, tedy existenci exekučního titulu, vhodnost způsobu exekuce apod. V řízení o návrhu na zastavení exekuce je tedy na místě posoudit, zda byly splněny podmínky pro zastavení daňové exekuce. Odkaz žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.3.2010, č.j. 5 Ca 65/2007-77. se týkal odlišné věci a nebyl v dané věci případný, Šlo o přezkum dodatečného platebního výměru – rozhodnutí ve vyměřovací fázi daňového řízení, přičemž byl posuzován příjem z činnosti, na kterou by nemohlo být vydáno oprávnění k jejímu provozování. [10] Daňová exekuce představuje výkon rozhodnutí správce daně, při němž správce daně vynucuje splnění daňové povinnosti, kterou daňový dlužník nesplnil dobrovolně. Tímto způsobem jsou vymáhány splatné da