5 Afs 38/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 205/2013- 30 - text 8 pokračování 31Af 205/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. v právní věci žalobce: PLAY & WIN R.D. a.s., se sídlem Vrbenská 511/25a, České Budějovice, zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem, se sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor správní, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2013, č. j. JMK 61767/2013, sp. zn. S-JMK 61767/2013 OSP, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce se žalobou, doručenou dne 27. 12. 2013 Krajskému soudu v Brně, domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2013, č. j. JMK 61767/2013, sp. zn. S-JMK 61767/2013 OSP (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změněno (nikoliv v meritu věci) rozhodnutí Městského úřadu Vyškov ze dne 22. 4. 2013, č. j. MV/19911/2013/OŠKS, zn. MV/10825/2013/OŠKS (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o vrácení správního poplatku, který žalobce ve své žádosti vyčíslil na částku 48.000 Kč a toto rozhodnutí bylo žalovaným potvrzeno. Žalobce se dále domáhal uhrazení nákladů řízení. II. Obsah žaloby [2] Žalobce v žalobě popsal skutkový stav věci. Podle žalobce napadené rozhodnutí je nezákonné a nesprávné. Rovněž lze shledat nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť není blíže uvedeno a zdůvodněno, z jakých důvodů a na základě jakých skutečností a argumentů žalovaný dospěl ke svému závěru. Odkaz na přechodná ustanovení žalobce nepovažuje za případný a ustanovení považuje zároveň za nezákonné, porušující základní práva a princip právní jistoty. Žalobce se mohl ocitnout v rozdílném postavení při srovnání se subjekty, které požádají o vydání povolení k provozu na shodnou dobu začátkem ledna 2012, neboť je to právě okamžik podání žádosti, který je rozhodný pro vyměření správního poplatku. Podle platné právní úpravy je nerozhodné, kdy bylo povolení vydáno. Podle § 44 odst. 1 správního řádu platí, že řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Z toho žalobce dovozuje, že do jisté míry může výše poplatku, v případě vydání povolení k provozu výherních hracích přístrojů, záviset na okolnostech nezávislých na vůli žadatele nebo na náhodě. Přitom okamžik doručení žádosti má na výši poplatku zásadní vliv. Je poukazováno i na situaci, pokud by žádost byla podána před koncem roku 2011 orgánu, který není věcně nebo místně příslušný a byla postoupena věcně a místně příslušnému orgánu, pak by okamžik zahájení řízení byl spojen až s tímto postoupením, což by byla pro žadatele, s ohledem na výši poplatku, okolnost s fatálními důsledky, pokud by postoupení nastalo až po 1. 1. 2012. Přechodné ustanovení je dle názoru žalobce nezákonné, protiústavní, porušuje princip právní jistoty a zakládá nejistotu u subjektů, jimž je fakticky vydáváno totožné povolení na totožné období. Podle názoru žalobce by správní orgány měly přijmout výklad, který bude šetřit smysl a podstatu základního práva, tzn. práva na legitimní očekávání a právní jistotu. Právní orgán však dospěl k nesprávnému a nezákonnému rozhodnutí, aniž se snažil odstranit nedostatky citované právní úpravy, právě v souladu s principem legitimního očekávání a právní jistoty. Dále namítá, že mu nebyla v rozporu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalovaný tedy dle žalobce se nezabýval úvahami, na základě kterých by mohl učinit řádné rozhodnutí a rozhodnutí rovněž náležitě neodůvodnil, proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného [3] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 12. 2. 2014, navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zároveň žalovaný uvedl, že se s odvolacími námitkami v napadeném rozhodnutí vypořádal řádně, a že jejich vypořádání je sice stručné, ale naprosto vypovídajících o důvodech, o které žalovaný své rozhodnutí opřel. Žalobce se podle žalovaného dovolává výhody, která mu dle zákona jednoznačně nenáleží a navrhuje zamítnutí žaloby. IV. Posouzení věci krajským soudem [4] Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s.ř.s. [5] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a na základě ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas, resp. v zákonné lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas. [6] Krajský soud v Brně úvodem konstatuje, že obsahově obdobná věc v právní věci žalobce byla již posuzována Krajským soudem v Českých Budějovicích a ten svým rozsudkem ze dne 16. 10. 2013, č. j. 10Af 616/2012-43, žalobu zamítl. Tento závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích pak také obstál v kasačním testu v řízení před Nejvyšším správním soudem (viz rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 1 Afs 98/2013-41). S právními závěry učiněnými Krajským soudem v Českých Budějovicích zdejší soud zcela souhlasí, nemá důvodů se od nich odchylovat, a proto přejímá část jeho odůvodnění a právní závěry v něm vyřčené také do tohoto rozsudku, a to s ohledem na zásadu jednoty rozhodování a předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Zdejší soud pak konstatuje, že rozhodl ve věci žalobce ve skutkově a právně obdobné věci již také svým rozsudkem ze dne 29. 7. 2015, č. j. 31Af 164/2013–90, a ani od závěrů uvedených v tomto rozsudku nemá důvodu se v nyní posuzované věci odchylovat. [7] Předmětem sporu v posuzovaném případě je otázka, zda byl správný postup žalovaného správního orgánu, kterým potvrdil postup prvostupňového orgánu o zamítnutí žádosti žalobce o vrácení části zaplaceného správního poplatku, který žalobce za vydání povolení k provozování 3 výherních hracích přístrojů na základě jeho podané žádosti dne 8. 12. 2011, zaplatil v celkové výši 48.000 Kč dne 20. 12. 2011. Rozhodnutí o vydání povolení k provozování 3 ks výherních hracích přístrojů bylo vydáno dne 21. 12. 2011. Žalobce pak uhradil ještě částku 10.000 Kč za provozování 1 ks výherního hracího přístroje, a to na základě rozhodnutí č. 12/2012 ze dne 6. 1. 2012, vydaného na základě žádosti žalobce ze dne 23. 12. 2011 – tento poplatek byl uhrazen žalobcem dne 4. 1. 2012. Celkem tedy uhradil na správním poplatku částku 58.000 Kč. O takto popsaném skutkovém stavu není mezi žalobcem a žalovaným správním orgánem sporu. Sporný je právní závěr, který učinil prvostupňový správní orgán i žalovaný správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí, neboť žádost žalobce o vrácení částky 48.000 Kč, kterou žalobce označil jako přeplatek na správním poplatku, správní orgány zamítly. Podle názoru správních orgánů se nejednalo o přeplatek na správním poplatku, ale o správně zaplacený správní poplatek podle položky 21 písm. c) sazebníku zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění účinném do 31. 12. 2011, za každý výherní hrací přístroj ve výši 16.000 Kč, celkem ve výši 48.000 Kč. [8] Pro posouzení dané záležitosti jsou právně relevantní následující ustanovení právních předpisů. Konkrétně je třeba poukázat na ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je příslušný k vydání povolení k provozování výherních hracích přístrojů na žádost žadatele obecní úřad ve svém územním obvodu, a to v přenesené působnosti. Podle položky 27 písm. c) přílohy zákona o správních poplatcích, ve znění účinném do 31. 12. 2011, byla výše správního poplatku za vydání povolení k provozování výherního hracího přístroje 16.000 Kč. Zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákona souvisejícího se zřízením jednoho inkasního místa, ve své části 59 obsahuje novelu zákona o správních poplatcích. Novelou došlo ke změně položky 21 sazebníku, který je přílohou zákona o správních poplatcích. V důsledku této změny došlo ke změně koncepce správních poplatků týkajících se povolování loterií a jiných podobných her. Do novely tohoto zákona byla zařazena přechodná ustanovení v článku 78,