6 Ao 5/2011 — Nejvyšší správní soud

67 A 5/2015- 157 - text 16 pokračování 67 A 5/2015 67 A 5/2015-157 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci navrhovatelů: a) J. L., bytem J. 145, a b) J. M., bytem G. 3, B., oba zastoupeni Dr. J. Š., bytem L. 62, B., proti odpůrci: obec Pasohlávky, se sídlem Pasohlávky 1, zastoupena JUDr. Petrem Fialou, advokátem, Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Mezníkova 13, Brno, za účasti: 1) R. J., R. 267, 2) P. J., bytem J. 1816, V., 3) P. J., bytem J. 1816, V., 4) M. S., bytem P. 1370, B., 5) L. S., bytem Z. š. 5, B., 6) L. Š., bytem L. 1368, D., všichni zastoupeni Dr. Jiřím Škůrkem, bytem L. 62, B., 7) Thermal Pasohlávky a.s., se sídlem Pasohlávky 1, zastoupená Mgr. Marianem Jeřábkem, advokátem se sídlem Jakubské nám. 4, Brno, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu obce Pasohlávky schváleného usnesením zastupitelstva obce dne 10.6.2015, t a k t o : I. Návrh se z a m í t á. II. Navrhovatelé n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Navrhovatelé j s o u p o v i n n i zaplatit společně a nerozdílně odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 8228 Kč k rukám JUDr. Petra Fialy, advokáta, Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Mezníkova 13, Brno, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelé podali ke zdejšímu soudu návrh na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu obce Pasohlávky schváleného usnesením zastupitelstva obce dne 10.6.2015. I. Podstata věci Napadené opatření obecné povahy - Územní plán obce Pasohlávky schválený usnesením zastupitelstva obce dne 10.6.2015 mj. vymezil územní rezervy pro možné budoucí umístění dílčích částí nadregionálního biokoridoru NRBK15 (K161), který je v územním plánu označen jako KR NRBK-N (nivní větev) a KR NRBK-V (vodní větev). Ve vztahu k těmto koridorům stanovil tyto podmínky pro využití území: „Nebudou prováděny žádné změny, které by znemožnily, ztížily nebo ekonomicky znevýhodnily případné budoucí umístění nadregionálního biokoridoru. Zejména nebudou káceny stávající biotopy (břehové porosty), nebude měněno využití pozemků (kupř. zorňování travních porostů), nebudou umisťovány stavby pro bydlení, občanskou vybavenost, rekreaci, výrobu a skladování, těžbu nerostů apod. Nepřipouští se rovněž provádění terénních úprav a oplocování částí pozemků ležících v koridoru“. II. Shrnutí návrhové argumentace Navrhovatelé uvádí, že jsou vlastníky pozemků dotčených územním plánem a že tyto pozemky nemohou užívat v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 41/2015 Sb. a vyhlášky č. 357/2013 Sb. Nesouhlasí dále s umístěním územní rezervy pro „údajný nadregionální biokoridor“ a s tím, že územní plán „nezákonně zrušil účinnost“ § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 350/2013 Sb. Omezení výstavby zemědělských staveb na pozemcích v jejich vlastnictví považují za nezákonné. Navrhovatelé rovněž poukazují na to, že nebyly řádně vypořádány jejich námitky, které podali dne 12.12.2014. Vzhledem k tomu je navrhováno zrušení územního plánu. Na svém procesním stanovisku setrvali navrhovatelé i v podané replice a po celou dobu řízení před soudem. III. Shrnutí stanoviska odpůrce a osoby na řízení zúčastněné Odpůrce jednotlivé argumenty obsažené v návrhu odmítá a podrobně k nim argumentuje. Žádný návrhový bod neshledává důvodným a navrhuje zamítnutí návrhu. Na svém závěru setrval po celou dobu řízení před soudem. Obdobně se k věci vyjádřila i osoba na řízení zúčastněná č. 7. I ta navrhuje zamítnutí návrhu a na svém procesním stanovisku setrvala po celou dobu řízení. VI. Posouzení věci Zdejší soud byl při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“). Zároveň se řídil i judikaturou Nejvyššího správního soudu, která se vztahuje k přezkumu opatření obecné povahy. Soud tedy vyšel z toho, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, publikovaný pod č. 740/2006 Sb. NSS) je třeba při zkoumání důvodnosti návrhu postupovat v pěti krocích tzv. algoritmu přezkumu opatření obecné povahy. V prvém kroku soud zkoumá, zda napadené opatření obecné povahy bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc. Ve druhém kroku se soud zabývá tím, zda orgán, který opatření vydal, nepřekročil zákonem stanovené meze své působnosti (věcné, osobní, prostorové a časové). Ve třetím kroku soud posuzuje zákonnost postupu odpůrce při vydávání napadeného opatření obecné povahy. Ve čtvrtém kroku se pak soud zaměřuje na otázky obsahového souladu napadeného opatření obecné povahy se zákonem, tedy s hmotněprávními předpisy. Poslední krok přezkumu pak spočívá ve zkoumání souladu opatření obecné povahy se zásadou proporcionality. Soud při přezkumu postupuje od prvého kroku k dalším s tím, že pokud u některého z kroků algoritmu shledá důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy, aplikací dalších kroků se již věcně nezabývá, ledaže by povaha věci, zejména s ohledem na dopad soudního rozhodnutí na další průběh řízení o vydání opatření obecné povahy naznačení dalšího postupu vyžadovala, zejména z důvodů eliminací případných příštích opakovaných soudních sporů postavených na argumentaci vznesené již v projednávaném návrhu. Soud neshledal návrh důvodným. Ve věci přitom rozhodl bez jednání, za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. Odpůrce vyslovil s rozhodnutím bez jednání souhlas v případě, že soud dospěje k nedůvodnosti návrhu. To se také stalo. Navrhovatelé s rozhodnutím bez jednání rovněž souhlasili. Pouze pro případ, že by odpůrce na jednání trval, navrhovali výslech svědků. Soud však v daném případě nepovažoval za potřebné navržené svědky vyslýchat, neboť by jejich výslech nemohl přinést nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. Skutečnost, zda Ing. J. D. z Městského úřadu Pohořelice postupovala při tvorbě územního plánu v rozporu se zákonem, soud nemůže zjišťovat jejím výslechem, ale z územního plánu, resp. ze správního spisu k němu se vztahujícího. Dopustila-li se snad korupčního jednání, jak naznačují navrhovatelé, tak tato otázka nemůže být předmětem daného řízení, kde je přezkoumáván územní plán, ale řízení trestního. To samé je pak třeba uvést i k navrženému výslechu starosty T. I. Ani skutečnost, že odpůrce je akcionářem společnosti Thermal Pasohlávky a. s., nemůže sama o sobě jakkoli ovlivnit zákonnost územního plánu. VIa. Přípustnost návrhu Nejprve se soud zabýval přípustností návrhu. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009 – 120 (publikováno pod č. 1910/2009 Sb. NSS), uvedl: „Navrhovatel tedy musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. (…) Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení. (…) Výjimečně je též představitelné, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel, který sám není vlastníkem nemovitosti ani nemá právo k takové cizí věci na území regulovaném územním plánem, že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulované územním plánem by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán (jeho změna) připouští. Typicky půjde o vlastníka pozemku sousedícího s územím regulovaným územní plánem, který by mohl být dotčen určitou aktivitou, jejíž vlivy se významně projeví i na jeho pozemku (např. exhalacemi, hlukem, zápachem apod.) nebo které povedou k významnému snížení hodnoty jeho majetku“. V daném případě navrhovatelé vlastní pozemky, kterých se napadený územní plán přímo dotýká. Navrhovatelé také tvrdí a popisují zkrácení svých konkrétních práv ve smyslu omezení možnosti užívat svoje pozemky. Jak již uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 4. 8. 2010, čj. 4 Ao 3/2010 – 54, „potenciální zásah do práv je myslitelný v zásadě u každého vlastníka nemovitostí umístěných v území regulovaném územním plánem. Územní plán, případně jeho změna