6 As 114/2014 — Nejvyšší správní soud

29 A 19/2016- 51 - text  10 29 A 19/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: M. K. zastoupený advokátem Mgr. Zdeňkem Machem sídlem Dr. Skaláka 10, 750 00 Přerov proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2016, č. j. KUZL-1675/2016, sp. zn. KUSP-1675/2016/DOP/Od takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 1. 2. 2016, č. j. KUZL-1675/2016, sp. zn. KUSP-1675/2016/DOP/Od, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 228 Kč, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Zdeňka Macha, advokáta, se sídlem Dr. Skaláka 10, 750 00 Přerov, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Zlína, odboru občansko-správních agend (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 12. 2015, č. j. MMZL 171316/2015, sp. zn. MMZL 142732/2015, kterým správní orgán prvního stupně podle ust. § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) (dále jen „zákon o silničním provozu“) zamítl námitky žalobce proti záznamům bodů v jeho evidenční kartě řidiče jako neodůvodněné a potvrdil záznam celkového počtu 12 bodů provedený ke dni 31. 12. 2009. [2] Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že po přezkoumání podkladů, na základě kterých byly žalobci zaznamenány body, zjistil, že mu byly body uloženy ve všech případech správně, správnímu orgánu prvního stupně tedy nezbylo, než námitky žalobce jako neodůvodněné zamítnout a provedené záznamy bodů ke dni 31. 12. 2009 jako správné potvrdit. K námitkám žalobce odvolací orgán uvedl, že dne 4. 1. 2010 v 07:52 hod. došlo k neoprávněnému zásahu do záznamu bodů v evidenční kartě řidiče žalobce, který spočíval v tom, že původní zapsané správné a pravdivé datum přestupku 18. 9. 2008 bylo vymazáno a nahrazeno nesprávným a nepravdivým údajem 28. 10. 2008, což mělo za následek, že bodové konto žalobce se navenek „tvářilo“ tak, že ke dni 31. 12. 2009 nedosáhl 12 bodů. Změna provedená správním orgánem spočívala pouze v tom, že se zaznamenané údaje v evidenční kartě řidiče uvedly do původního a pravdivého stavu odpovídajícího skutečnosti. Žalovaný doplnil, že provádění záznamů bodů do evidenčních karet řidičů nepodléhá jakémukoliv promlčení a tyto evidenční úkony nejsou omezeny žádnou prekluzivní lhůtou, správnímu orgánu tedy nic nebránilo uvést záznamy o datech přestupků a bodech do původního (správného) stavu. Žalovaný zdůraznil, že rozhodnutí o přestupku žalobce ze dne 18. 9. 2008 vydané v blokovém řízení dosud nebylo zrušeno, je tedy pravomocné a z tohoto důvodu nemůže být zrušen ani záznam bodů za tento přestupek. K námitce, že k opravě nesprávně evidovaného záznamu došlo pouze na základě oznámení o uložení pokuty, žalovaný uvedl, že pokud se nevyskytnou v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných, je podle ust. § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu oznámení o uložení pokuty legálním podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. K námitce, že záznam bodů v registru řidičů je trestem, a proto je nutno na ukládání takového trestu aplikovat stanovená pravidla týkající se zániku trestnosti, resp. odpovědnosti za protiprávní jednání, žalovaný uvedl, že o přestupcích bylo meritorně rozhodnuto ve dnech, kdy byly spáchány, a proto k zániku odpovědnosti za tyto přestupky nedošlo. Záznamy bodů byly prováděny v zákonných lhůtách po jejich spáchání, nelze proto uplatnit lhůtu pro zánik odpovědnosti za přestupek dle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“). Administrativní nápravu data spáchání jednoho z přestupků v registru řidičů nelze podle žalovaného vnímat ani jako obnovu řízení, neboť provádění záznamů bodů do registru řidičů není žádným správním řízením, které by bylo možné obnovovat. Považovat opravu záznamu do původního stavu za nesprávný úřední postup je podle názoru žalovaného nepřípadné, nesprávného úředního postupu by se správní orgán dopustil naopak tím, kdyby nepravdivý záznam v evidenční kartě řidiče ponechal. Žalovaný zdůraznil, že zákon nestanoví žádnou lhůtu, ve které by mělo dojít k pozbytí řidičského oprávnění poté, co bylo řidičem dosaženo celkového počtu 12 bodů. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [3] Ve včas podané žalobě žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil. [4] V prvé řadě žalobce namítal, že k opravě nesprávně evidovaného záznamu došlo pouze na základě oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, tedy listiny, která není rozhodnutím. Není tak možno ověřit a přezkoumat, zda bylo rozhodnutí v blokovém řízení vydáno ve vztahu k žalobci, pro jaký druh přestupku, zda jej žalobce podepsal apod. Žalobce má za to, že bez rozhodnutí, které je podkladem provedeného záznamu, nelze jeho námitku shledat jako nedůvodnou, neboť je v podstatě nepřezkoumatelná, resp. správní orgán není při absenci pokutového bloku prokázat opak. [5] S poukazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55, publikované pod č. 3339/2016 Sb. NSS, podle něhož záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů je trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), žalobce namítal, že není možno provést opravu takového záznamu po více než 5 letech od data, kdy byl tento záznam proveden. Pokud je totiž záznam trestem, pak je nutno na ukládání takového trestu aplikovat zákonem stanovená pravidla týkající se zániku trestnosti. Podle žalobce jsou aplikovatelné lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek podle ust. § 20 zákona o přestupcích (1 rok od jeho spáchání), případně lhůty upravené v § 125e zákona o silničním provozu (ve znění účinném do 30. 6. 2017) – 4 roky od jeho spáchání. Trestání opravou záznamu provedené po více než pěti letech je z pohledu těchto lhůt naprosto nezákonné. Podle žalobce se provedená oprava záznamu může jevit jako obdoba obnovy řízení, pro niž je však opět pouze tříletá lhůta. [6] Žalobce namítal, že zákon o silničním provozu nezná institut „opravy“ záznamu v evidenční kartě řidiče z moci úřední, dle jeho názoru se tak jedná o nesprávný úřední postup. [7] S poukazem na již citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu žalobce namítal, že pozbytí řidičského oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů je trestem, kterým je trestáno opakované páchání přestupků, tedy sankcí svého druhu za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou. I tato sankce by tedy měla být ukládána ve lhůtách zákonem stanovených na tomto úseku státní správy. [8] Žalobce má za to, že právní názor obsažený v obou napadených rozhodnutích je nesprávný a je v přímém rozporu s názorem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55, že i samotný záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů je trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny. Napadená rozhodnutí jsou podle názoru žalobce v rozporu se zákonem, jelikož správní orgány nesprávně vyložily otázku promlčení či zániku trestnosti provedení záznamu v registru řidičů. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [9] Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí, neboť napadené rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Vzhledem k tomu, že žalobní námitky jsou prakticky stejné jako námitky uplatněné v odvolání, žalovaný především odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Všechny body byly do registru žalobce postupně zaznamenány na základě příslušných oznámení o uložení pokut v blokových řízeních, které byly zákonnými a způsobilými podklady. Žalovaný zdůraznil, že dne 28. 10. 2008 nebyl žalobce pokutován za žádný přestupek, a proto pokud bývalý zaměstnanec správního orgánu učinil v záznamech zásah spočívající v tom, že původní správné datum přestupku nahradil nesprávným datem 28. 10. 2008 a dosáhl toho, že se žalobce v dané době nevybodoval, pak nepostupoval v souladu se zákonem, a správní orgán prvního stupně, když kontrolou na tento protiprávní stav přišel, byl povinen zjednat nápravu a nesprávný údaj v registru žalobce nahradit původním, správným údajem. Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu podle žalovaného na případ žalobce nedopadá, jelikož závěr, že bodový postih je nutno považovat za trest, byl dovozen pouze ve vztahu k čl. 40 odst. 6 Listiny. Kromě toho všechny záznamy bodů v evidenční kartě žalobce byly provedeny ještě před datem 1. 8. 2011, kdy došlo k novele zákona o silničním provozu, která byla předmětem sporu řešeného rozšířeným senátem Nejvyššího sp