9 Azs 21/2017 — Nejvyšší správní soud

22 A 59/2014- 97 - text Pokračování 16 22 A 59/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: M. O., bytem ……………………… zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14. 2. 2014, č. j. KUZL-3087/2014, sp. zn. KUSP-3087/2014/DOP/Ze, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2014, č. j. KUZL-3087/2014, sp. zn. KUSP-3087/2014/DOP/Ze, s e z r u š u j e pro vady řízení a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 000,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“) dne 12. 6. 2014, domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště, odbor dopravy (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 12. 2013, č. j. MUUH-OD/24130/2013/PrchJ Spis/4616/2013, číslo případu 2013/0520 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „silniční zákon“), jehož skutkovou podstatu naplnil porušením ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) téhož zákona ve spojení s ustanovením § 36 odst. 1 a 3 písm. b) vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tím, že dne 2. 4. 2013 v 09:10 hod v obci Bílovice na silnici II/427 u parkoviště České pošty měl jako provozovatel osobního motorového vozidla tov. zn. S. C., reg. zn. .........., přikázat nebo dovolit, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Toto vozidlo mělo na sklech předních bočních oken zatmavovací folie, se kterými byla propustnost skel zjevně nižší než 70%. 3. Za spáchání výše uvedeného přestupku byla žalobci v souladu s ustanovením § 125c odst. 4 písm. f) a ustanovením § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí, uložena pokuta ve výši 2 000,- Kč a dále povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000,- Kč. II. Žaloba 4. Žalobce se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí včetně souvisejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 5. Namítal podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé, neboť správní orgán I. stupně, stejně jako žalovaný, považoval za zástupce žalobce společnost F. C., s.r.o., IČ: ……….. Tento zástupce však žalobcem nikdy zmocněn nebyl, neexistuje žádná plná moc, která by prokazovala skutečnost, že žalobce zmocnil jmenovanou společnost ke svému zastupování. Oba správní orgány zasílaly písemnosti uvedenému zmocněnci, žalobci nebyla v průběhu celého správního řízení ani od jednoho z nich doručena žádná písemnost, kterou zasílal cestou údajného zmocněnce. Tímto postupem byl žalobce zkrácen na svých procesních právech, která náležela žalobci, jako účastníkovi řízení. Žalobce se o rozhodnutí žalovaného dozvěděl dne 11. 5. 2014, cestou právní zástupkyně svého syna, která byla zmocněna v právní věci syna a je v kontaktu se společností F. C., s.r.o. III. Řízení před správními soudy 6. Zdejší soud po doručení žaloby vyzval žalobce, aby se vyjádřil ke shledaným skutečnostem, resp. k rozporu v uvedení data doručení žalobou napadeného rozhodnutí žalobci, neboť žalovaný sdělil, že žalobci bylo doručeno dne 14. 2. 2014, avšak žalobce uvedl odlišné datum doručení, a to 11. 5. 2014. Na tuto výzvu žalobce reagoval dne 3. 7. 2014 podáním, ve kterém uvedl, že rozpor je dán tím, že oba správní orgány považovaly mylně za zástupce žalobce shora uvedenou společnost a doručení rozhodnutí žalovaného do datové schránky této společnosti, která nebyla zástupcem žalobce. Neexistuje totiž plná moc, která by takové zmocnění osvědčovala. Takového doručení nemá žádný vliv, neboť se nejedná o doručení žalobci, ani jeho zástupci, nýbrž s věcí nijak nesouvisející společnosti. Samotnému žalobci nebylo rozhodnutí žalovaného doručováno. 7. O podané žalobě rozhodl krajský soud usnesením ze dne 11. 7. 2014, č. j. 22 A 59/2014 - 28, když ji dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., správní řád soudní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s.ř.s.“), jako opožděnou odmítl. Soud vyšel z toho, že tvrzení žalobce v žalobě, že mu bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 11. 5. 2014, není pravdivé. Z doručenky založené ve správním spisu vyplývá, že mu bylo doručeno k rukám jeho zástupce, společnosti F. C., s.r.o., dne 14. 2. 2014. Soud přípisem umožnil žalobci, aby se vyjádřil ke shledaným skutečnostem, které jsou v rozporu s jeho tvrzením uvedeným v žalobě. Na tuto výzvu reagoval podáním, v němž uvedl, že žalovaný doručoval toto rozhodnutí do datové schránky společnosti F. C., s.r.o., která nebyla jeho zástupcem s tím, že neexistuje plná moc, která by takové zmocnění osvědčovala. Ze správního spisu však soud zjistil, že je v něm založena kopie plné moci ze dne 31. 7. 2013, kterou M. O., nar. ………., bytem ………….., udělil k zastupování ve správním řízení ve věci podezření ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, vedeného pod sp. zn. 2013/0520, společnosti F. C., s.r.o., a tudíž dnem doručení žalobou napadeného rozhodnutí je den 14. 2. 2014. Lhůta pro podání žaloby uplynula dne 14. 4. 2014 v souladu s ustanovením § 40 odst. 2 s.ř.s. Z důvodu, že žaloba byla zaslána zdejšímu soudu do datové schránky až dne 12. 6. 2014, bylo zjevné, že lhůta pro její podání nebyla zachována, a proto byla jako opožděná odmítnuta. 8. Žalobce podal proti vydanému usnesení kasační stížnost, přičemž namítl, že uvedená společnost nikdy jeho zástupcem nebyla, plnou moc založenou ve správním spise nikdy nepodepsal, podpis na plné moci je podpisem jeho syna M. O., nar. ……………., s trvalým pobytem shodným s pobytem žalobce. Plná moc ani nemohla osvědčovat zastoupení v řízení o přestupku, které nebylo zahájeno dříve, než dne 9. 10. 2013, kdy bylo zasláno zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání, které navíc bylo zasláno pouze výše uvedené společnosti, nikoliv žalobci. Dopředu lze udělit pouze tzv. prezidiální plnou moc ve smyslu ust. § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, ta má však zcela jiný účel i náležitosti. Za datum doručení napadeného rozhodnutí je tedy nutno považovat den 11. 5. 2014, kdy se s ním žalobce fakticky seznámil. Dále byla nesprávnost postupu zdejšího soudu spatřována v tom, že žalobce nebyl seznámen s podkladem, dle kterého soud usoudil, že žalovaný doručoval napadené rozhodnutí dotčené společnosti po právu. Měl mít možnost vyjádřit se k důkazu, ze kterého soud dovodil, že bylo doručováno správně. 9. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 6. 2015, č. j. 9 As 215/2014 - 42, usnesení krajského soudu ze dne 11. 7. 2014, č. j. 22 A 59/2014 - 28, zrušil. Kasační stížnost shledal důvodnou, neboť řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí, neboť krajský soud měl vyzvat žalobce k vyjádření ohledně rozdílu ve dni uváděném v žalobě a v datu, který dovozoval on sám z dodejky ve spise. Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že krajský soud musí žalobci umožnit vyjádřit se ke konkrétním pochybnostem soudu o včasnosti podané žaloby a teprve poté posoudit předmětnou otázku, popř. odmítnout žalobu pro opožděnost. 10. Vzhledem ke zrušení předchozího rozhodnutí krajského soudu se řízení vrátilo do stadia po napadnutí žaloby. V dalším řízení zdejší soud postupoval vázán názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem, dle kterého pro posouzení včasnosti žaloby se spornou stala otázka zastoupení žalobce, nikoliv toho, kdy bylo rozhodnutí doručováno společnosti F. C., s.r.o. Krajský soud měl vyzvat jmenovaného k vyjádření se k rozporu jeho tvrzení o tom, že plnou moc neudělil, s plnou mocí ze dne 31. 7. 2013, založenou ve správním spise. Pokud by totiž tvrzení žalobce bylo pravdivé, tzn., že nikdy plnou moc společnosti F. C., s.r.o., neudělil, pak by logicky vycházel z toho, že taková plná moc se ve spisu nacházet nemůže. 11. Na základě vysloveného názoru Nejvyššího správního soudu proto krajský soud vyzval dne 4. 8. 2015 žalobce k odstranění pochybností a k vysvětlení rozdílu ve dni doručení žalobou napadeného rozhodnutí (11. 5. 20