1 As 24/2011 — Nejvyšší správní soud

30 A 274/2017- 35 - text  7 30 A 274/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a JUDr. Petra Polácha ve věci žalobce: E. S., státní příslušnost Ukrajina zastoupen advokátem Mgr. Radimem Strnadem sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2017, č. j. MV-116940-4/SO-2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 9.11.2017, č.j. MV-116940-4/SO-2017, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti předchozímu prvostupňovému správnímu rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 23.1.2017, č.j. OAM-21817-34/TP-2015, MV-32467-10/OAM-2016, kterým byla postupem podle ust. § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce k trvalému pobytu, podaná podle ust. § 66 odst. 1 písm. d) citovaného zákona. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobce nepředložil doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu, přičemž doložení takového dokladu je podmínkou pro vydání povolení k trvalému pobytu ve smyslu posledně citovaného ustanovení zákona o pobytu cizinců. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítal, že ve vztahu ke splnění podmínky předpokládané ust. § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců předložil v řízení před správním orgánem prvého stupně takové doklady, které splnění podmínky prokazovaly; konkrétně se jedná o skutečnost, že úhrnný měsíční příjem žalobce a společně s tím posuzovaných osob nebyl nižší, než součet částek životních minim uvedených osob a částky, kterou věrohodně prokázal jako částku skutečně odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení své a těchto společně posuzovaných osob. Prvostupňový správní orgán ovšem akceptoval pouze část žalobcem předložených dokladů, konkrétně těch, které se vztahovaly k příjmu manžela jeho matky, zatímco příjem žalobcovy matky nebyl při posuzování výše úhrnného měsíčního příjmu správním orgánem zohledněn. Podle názoru prvostupňového správního orgánu nebylo možné do úhrnného měsíčního příjmu žalobce a společně posuzovaných osob zahrnout příjem matky proto, neboť byla předložena pouze pracovní smlouva ze dne 16.10.2016 na dobu určitou od 17.10.2016 do 16.10.2017 v níž bylo uvedeno, že mzda matky žalobce činí 10 200 Kč, přičemž ovšem nebylo předloženo potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného měsíčního příjmu za předchozí kalendářní čtvrtletí. Z ust. § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že výčet dokladů, jimiž se prokazuje úhrnný měsíční příjem je výčtem deklaratorním, nikoliv taxativním. Je tedy na účastníkovi řízení, jakým způsobem úhrnný měsíční příjem prokáže. Žalobce namítal, že správní orgán není oprávněn k tomu, aby svévolně trval na tom, že v případě příjmů ze závislé činnosti musí žadatel předložit potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného čistého měsíčního výdělku. Takovýto závěr je rozporný se zněním ust. § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Pracovní smlouva matky žalobce, z níž vyplýval její příjem ze závislé činnosti, splňovala náležitosti dokladu, kterým se prokazuje zajištění prostředků k trvalému pobytu. III. Vyjádření žalované k žalobě 3. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. Dále uvedla, že pracovní smlouva matky žalobce byla uzavřena s firmou P. O. na dobu určitou od 17.10.2016 do 16.10.2017. V této smlouvě byla stanovena základní měsíční mzda. Nicméně matka žalobce nedoložila potvrzení o výši průměrného čistého příjmu a kromě toho se opět jednalo o pracovní smlouvu na dobu určitou a tento příjem nesplňuje požadavky ust. § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, aby příjem cizince byl stálý a pravidelný a zajištěný do budoucna. V době vydání rozhodnutí žalovanou již matka žalobce tímto příjem nedisponovala. Správní orgány proto posoudily tento příjem jako příjem, jenž nesplňuje požadavky ust. § 71 odst. 1 posledně citovaného zákona. Správní orgán je přitom povinen rozhodovat podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. IV. Posouzení věci krajským soudem 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl za splnění podmínek ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) bez nařízení jednání. 5. V rámci žaloby žalobce namítal, že správní orgány obou stupňů v rozporu se zněním ust. § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nezohlednily žalobcem předloženou pracovní smlouvu jeho matky, z níž vyplýval i její příjem ze závislé činnosti; žalobce přitom namítal, že je na účastníkovi řízení, jakým způsobem úhrnný měsíční příjem správnímu orgánu prokáže. K této žalobní námitce uvádí soud následující. 6. Jak vyplývá z obsahu správního spisu podal žalobce dne 14.12.2015 žádost o vydání povolení k trvalému pobytu ve smyslu ust. § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Podle ust. § 70 odst. 2 písm. d) tohoto zákona je cizinec povinen k žádosti o povolení k trvalému pobytu mimo jiné předložit doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území (s výjimkami, které nejsou relevantní pro nyní projednávanou věc, poznámka soudu). 7. Podle ust. § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že za doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území se považuje doklad prokazující, že příjem cizince je pravidelný a úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob pobývajících na území [§ 42c odst. 3 písm. c)] nebude nižší, než součet částek životních minim cizince a s ním společně posuzovaných osob a nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení stanovených pro účely příspěvku na bydlení zvláštním právním předpisem nebo částky, kterou cizinec věrohodně prokáže jako částku skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení své a společně posuzovaných osob. Jde-li o cizince podle § 66, může být tento doklad nahrazen dokladem o příslibu poskytnutí prostředků k zajištění trvalého pobytu na území z prostředků veřejných rozpočtů. Za příjem podle věty první se považuje příjem započitatelný podle zákona o životním a existenčním minimu, s výjimkou jednorázového příjmu, přídavku na dítě, podpory v nezaměstnanosti, podpory při rekvalifikaci a dávek systému pomoci v hmotné nouzi; pro účely výpočtu příjmu se § 8 odst. 2 – 4 o životním a existenčním minimu nepoužije. Příjem cizince lze prokázat zejména potvrzením zaměstnavatele o výši průměrného čistého měsíčního výdělku, jde-li o příjmy ze závislé činnosti, nebo daňovým přiznáním z příjmů fyzických osob, jde-li o příjmy ze samostatné činnosti. Pokud nelze prokázat příjem jiným věrohodným způsobem, lze jako doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu předložit výpis z účtu, vedeného v bance za posledních 6 měsíců, ze kterých vyplývá, že cizinec takovými příjmy disponuje, nebo platební výměr daně z příjmů. 8. V rámci prvostupňového správního rozhodnutí je uvedeno, že v případě žalobce bylo zjištěno, že společně posuzovanými osobami je kromě něj jeho matka paní M. S., státní příslušnost Ukrajina, manžel matky žalobce pan S. M., státní příslušnost Ukrajina a syn matky žalobce nelzetilý S. M., státní příslušník Ukrajiny, kteří s žalobcem užívají byt v B. na ulici R. 79/1. Správní orgány dospěly k závěru, že s ohledem na ustanovení zákona o životním a existenčním minimu je v případě žalobce třeba považovat za částku životního minima částku 10 560 Kč. Správní orgány dále vyšly ze zjištění, že žalobce v průběhu řízení věrohodně prokázal částku skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení své a společně posuzovaných osob ve výši 6 000 Kč měsíčně. Správní orgány dovodily, že celkovou určující částku, kterou byl žalobce povinen doložit jako minimální úhrnný měsíční příjem, je třeba považovat za součet uvedených částek životního minima a částky skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení, jenž dohromady představuje sumu ve výši 16 560 Kč. Tyto závěry žalobce nijak nezpochybňuje. 9. Mezi účastníky řízení není sporné a z obsahu správního spisu vyplývá, že správní orgány akceptovaly příjem manžela matky žalobce ve výši 13 740,29 Kč měsíčně. Pokud pak jde o žalobcem dokládané příjmy jeho matky, žalobce předložil doklad o jejím čistém měsíčním příjmu za měsíce září 2015 ve výši 12 060 Kč, za měsíc říjen 2015 ve stejné výši, a dále rovněž za měsíc říjen 2015 ve výši 2 512 Kč, za měsíc