2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

62 A 127/2018- 42 - text 7 pokračování 62 A 127/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Singulární společnost Brumov, z.s. sídlem Družba 1204, Brumov-Bylnice zastoupen JUDr. Radkem Kellerem, advokátem sídlem Jaselská 23, Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, Praha za účasti: Lesy České republiky s.p. sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. 30323/2018-MZE-16231 ze dne 18.6.2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č.j. 30323/2018-MZE-16231 ze dne 18.6.2018, kterým zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje č.j. KUZL 281/2018, sp.zn. KUSP 281/2018 ŽPZE-AO, ze dne 26.3.2018. Tímto rozhodnutím krajský úřad rozhodl o žádosti žalobce ve věci určení právního vztahu podle § 142 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), tak, že honební pozemek p.č. 2883/3, v k.ú. Brumov je na základě rozhodnutí Okresního úřadu ve Zlíně, referátu zemědělství, č.j. 720/64/93-Ho ze dne 9.3.1993 součástí honitby ev. č. Sidonie – Cigán, uznané pro osobu zúčastněnou na řízení jako držitele. 2. Žalobce se současně domáhá vyslovení nicotnosti rozhodnutí bývalého referátu zemědělství Okresního úřadu ve Zlíně o uznání vlastní honitby Lesů ČR Sidonie – Cigán, č.j. zem 720/64/93-Ho ze dne 9.3.1993 a rozhodnutí Městského úřadu Valašské Klobouky, odboru životního prostředí, č.j. ŽP-12332/02 ze dne 10.2.2003. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nepřesvědčivé, nedostatečné a nekonkrétní vypořádání odvolacích námitek žalobce a jím předložených podkladů. 4. Dále žalobce namítá, že správní orgány v řízení porušily k újmě žalobce základní zásady činnosti správních orgánů, zejména zásady legality, rovnosti stran, materiální pravdy, volného hodnocení důkazů a zásadu, aby věc byla vyřízena bez zbytečných průtahů, nákladů a zatěžování stran, jakož i zásadu veřejné správy jako služby veřejnosti. 5. Žalobce také brojí proti obsahu rozhodnutí bývalého referátu zemědělství Okresního úřadu ve Zlíně o uznání vlastní honitby Sidonie – Cigán, č.j. zem 720/64/93-Ho ze dne 9.3.1993, neboť v něm chybí uvedení jednotlivých pozemků začleněných do honitby, což je v rozporu s vyhláškou č. 20/1988 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti. Nejsou v něm v souladu výměry předmětných pozemků, žalobce nebyl účastníkem řízení a rozhodnutí mu nebylo doručeno. Současně žalobce ve vztahu k rozhodnutí ze dne 9.3.1993 namítá, že dopis ze dne 2.12.1992 nelze považovat za dohodu ve smyslu § 6 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti (dále jen „starý zákon o myslivosti“). Ve správním spisu tak podle žalobce chybí dokument, který by zákonem požadovanou dohodou byl, pročež dle názoru žalobce chyběl podklad pro vydání rozhodnutí ze dne 9.3.1993. Podle žalobce nebyla také honitba uvedena do souladu s požadavky zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), což je důvodem jejího zániku ze zákona. 6. Žalobce tak navrhuje zrušit napadené rozhodnutí žalovaného, prvostupňové rozhodnutí i rozhodnutí ze dne 9.3.1993. Žalobce současně požaduje vyslovení nicotnosti rozhodnutí ze dne 9.3.1993 a rozhodnutí Městského úřadu Valašské Klobouky, odboru životního prostředí, č.j. ŽP-12332/02 ze dne 10.2.2003. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 7. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 9. Zdejší soud tak napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 s.ř.s. 10. Zdejší soud o žalobě rozhodoval přednostně v souladu s § 56 odst. 1 s.ř.s.; byť žalobce ani žalovaný přednostní rozhodnutí věci nepožadovali, dospěl soud k závěru, že skutečnost, že o věci již jednou rozhodoval a rozsudkem ze dne 21.7.2016, sp.zn. 62 A 68/2014, ji vrátil žalovanému k dalšímu řízení, je v daném případě dostatečně závažným důvodem pro přednostní projednání a rozhodnutí věci. Současně stav vyřizování věcí podle pořadí, v jakém do soudního oddělení 62 a 67 zdejšího soudu došly, přednostní projednání a rozhodnutí v této věci bez újmy účastníkům řízení v jiných věcech podle zdejšího soudu umožnil. 11. Nejprve se zdejší soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení. 12. Žalobce namítá, že se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal s námitkami, kterými žalobce brojil proti vadám rozhodnutí ze dne 9.3.1993, a s podnětem žalobce na zahájení přezkumného řízení ve vztahu k rozhodnutí ze dne 9.3.1993. Taktéž se žalovaný dle názoru žalobce nevypořádal s jeho námitkami ohledně neexistence dohod s vlastníky předmětného pozemku a s předloženou výpovědí dohody o přičlenění ze dne 9.4.2006. 13. Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 14. V posuzované věci zdejší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Žalovaný v něm srozumitelně uvádí důvody, které jej k zamítnutí odvolání vedly. Napadené rozhodnutí vskutku neobsahuje explicitní vypořádání každé jednotlivé odvolací námitky žalobce, nicméně tyto námitky vypořádává komplexně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak zcela zřejmé, z jakých důvodů žalovaný neshledal námitky proti rozhodnutí ze dne 9.3.1993 důvodnými – podle žalovaného totiž i přes vady tohoto rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení není s ohledem na uplynutí lhůt pro jeho přezkoumání v rámci řádných i mimořádných opravných prostředků možné toto rozhodnutí změnit či zrušit (str. 3, 4, 5 napadeného rozhodnutí). K námitkám ohledně dohod s vlastníky předmětných pozemků žalovaný uvedl, že starý a ani aktuálně účinný zákon o myslivosti uzavření takové dohody pro uznání honitby nevyžaduje; z toho důvodu je v posuzované věci irelevantní i žalobcem předložená výpověď dohody o přičlenění. 15. Pokud žalobce paušálně namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, pak toto rozhodnutí tvoří s rozhodnutím druhostupňovým jeden celek a nedostatky prvostupňového rozhodnutí co do jeho přezkoumatelnosti byly zhojeny odůvodněním napadeného rozhodnutí, které logicky a komplexně námitky žalobce vypořádává (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 225/2017-37 ze dne 12.4.2018). Zdejší soud tak tuto žalobní námitku neshledal důvodnou. 16. Žalobce dále obecně a velmi stroze namítá porušení základních zásad činnosti správních orgánů. Takto obecně formulovanou námitkou se však soud může zabývat také jen v obecné rovině. Soudní řízení správní je totiž ovládáno dispoziční zásadou. Je tedy na žalobci, aby v podané žalobě nastavil referenční rámec přezkumu správního rozhodnutí, jímž je soud vázán (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2005, č.j. 2 Azs 92/2005 – 58). Míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí a posoudí ho. Není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24.8.2010, č.j. 4 As 3/2008 – 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS). 17. S ohledem na uvedené východisko tak zdejší soud konstatuje, že obecně neshledal postup žalovaného v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů. Žalovaný postupoval v souladu s právním řádem, dostatečně zjistil skutkový stav, z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, z jakých důkazů při rozhodování vycházel a jak je hodnotil. Ve vztahu k zásadě procesní ekonomie zdejší soud musí dát žalobci