2 As 247/2014 — Nejvyšší správní soud

30 A 17/2018- 24 - text  7 30 A 17/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: K. Č. zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 449/3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2017, č. j. JMK 172749/2017, sp. zn. S-JMK 143436/2017/OD/Ša takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2017, č. j. JMK 172749/2017, sp. zn. S-JMK 143436/2017/OD/Ša, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Václava Voříška, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce směřující proti usnesení Městského úřadu Blansko, odboru vnitřních věcí (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 9. 8. 2017, č. j. MBK 28801/2017. Tímto usnesením správní orgán I. stupně podle § 32 odst. 2 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ustanovil zmocněnci žalobce - České vzájemné pojišťovně motoristů, družstvo, sídlem Příkop 4/843, Brno (dále jen „Česká vzájemná pojišťovna motoristů“), opatrovníka pro doručování písemností v řízení vedeném pod sp. zn. SMBK 23194/2017/VNV, a to osobu žalobce – K. Č., bytem A. 1704/5, B. II. Obsah žaloby 2. Žalobce předně označil napadené rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Výrokem napadeného rozhodnutí bylo odvolání žalobce zamítnuto, tedy se jeví, že o něm bylo meritorně rozhodnuto, avšak dle odůvodnění bylo zamítnuto jako nepřípustné, a tedy o něm nebylo rozhodnuto meritorně. Žalobce proto pokládal napadené rozhodnutí za zmatečné, neboť jeho výrok není ve vzájemné kohezi s odůvodněním. 3. Žalobce pokládal za nesprávný rovněž závěr žalovaného, který podané odvolání posoudil jako nepřípustné, neboť bylo podáno J. P., jež nebyl oprávněn jednat jménem žalobce. K tomu žalobce uvedl, že odvolání bylo podáno na hlavičkovém papíře právnické osoby České vzájemné pojišťovny motoristů, pod odvoláním byla podepsána Česká vzájemná pojišťovna motoristů. Vzhledem k tomu, že Českou vzájemnou pojišťovnu zastupuje dle obchodního rejstříku předseda představenstva (nebo společně dva členové představenstva), byl v podání označen též předseda představenstva, a to společnost GOLDEN FALCON s.r.o., sídlem Ovčí hájek 2156/10, Praha 5 (dále jen „GOLDEN FALCON“), zastoupená J. P. Byl tedy vyspecifikován subjekt, který je podatelem; zároveň byl vyspecifikován i jeho orgán, který jej zastupuje, kterým je právnická osoba, a proto byla v souladu s § 154 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), vymezena i fyzická osoba, která tuto právnickou osobu zastupuje. 4. Úvahy žalovaného o tom, zda byl J. P. oprávněn jednat jménem společnosti GOLDEN FALCON nebyly dle žalobce na místě, neboť z veřejného rejstříku vyplývá, že při výkonu funkce statutárního orgánu České vzájemné pojišťovny motoristů zastupuje společnost GOLDEN FALCON právě pan J. P. K tomu žalobce doplnil, že obchodnímu rejstříku svědčí zásada formální i materiální publicity. Správnímu orgánu tak zásadně nepřísluší přezkoumávat, zda osoba, která je dle záznamu v obchodním rejstříku oprávněna jednat za společnost GOLDEN FALCON při výkonu funkce předsedy představenstva České vzájemné pojišťovny motoristů, je k tomuto opravdu oprávněna. Zároveň výzva k doručení plné moci měla být dle žalobce doručována zmocněnci žalobce, tedy České vzájemné pojišťovně motoristů. Nedoručily-li správní orgány tuto výzvu řádně zmocněnci žalobce, došlo ke zkrácení na procesních právech. 5. Žalobce a jeho zástupce závěrem vyjádřili také nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů na webu Nejvyššího správního soudu a uplatnili návrh na naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. 6. S ohledem na vše výše uvedené žalobce závěrem navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady soudního řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení správního orgánu I. stupně, jímž byl ustanoven opatrovník. Tímto rozhodnutím dle žalovaného nejsou zakládány, měněny, rušeny nebo závazně určovány práva nebo povinnosti žalobce. Nejedná se tak o rozhodnutí, jak jej definuje § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a proto se zjevně jedná o nepřípustnou žalobu podanou proti rozhodnutí procesní povahy při současné absenci žalobní legitimace. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud podanou žalobu pro nepřípustnost odmítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 68 a § 70 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný s takovým postupem výslovně souhlasili, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání. 9. Předně krajský soud s ohledem na obsah vyjádření žalovaného stran namítané nepřípustnosti podané žaloby uvádí, že usnesení o ustanovení opatrovníka není úkonem, kterým se pouze upravuje vedení řízení před správním orgánem. Judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že se jedná o rozhodnutí významně ovlivňující procesní práva a povinnosti účastníků řízení, a proto se na něj nevztahuje kompetenční výluka dle § 70 písm. c) s. ř. s. (srovnej shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 As 80/2008 - 57). Jedná se tedy o rozhodnutí, které lze samostatně přezkoumat žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. (shodně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70, a ze dne 29. 5. 2015, č. j. 2 As 247/2014 - 48). 10. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí krajský soud vycházel dle § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě předně uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost, krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) je totiž vadou natolik závažnou, k níž je krajský soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno. 12. Krajský soud se však neztotožňuje s názorem žalobce, že by výroková část žalovaného rozhodnutí byla nepřezkoumatelná, když v ní není upřesněn konkrétní důvod zamítnutí odvolání. 13. Podle § 92 odst. 1 správního řádu „opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne“. Není pochyb o tom, že žalovaný je odvolacím orgánem příslušným rozhodovat o odvoláních proti rozhodnutím správního orgánu I. stupně vydaným v přestupkových věcech spáchaných v rámci silničního provozu na pozemních komunikacích. Odvolání žalobce proti usnesení souvisejícímu právě s takovým rozhodnutím tohoto prvoinstančního správního orgánu žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. Postupoval tak v souladu s citovaným ustanovením § 92 odst. 1 správního řádu, z něhož neplyne (jak se žalobce mylně domnívá), že by ve výroku takového rozhodnutí musel být uveden i jeho důvod. V této souvislosti lze odkázat na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, který konstatoval, že „z § 92 odst. 1, věty první, správního řádu z roku 2004 neplyne, že by již z výroku rozhodnutí muselo být zřejmé, zda bylo odvolání zamítnuto pro opožděnost či nepřípustnost. S touto skutečností se stačí vypořádat až v odůvodnění rozhodnutí“ (srovnej rozsudek ze dne 28. 1. 2019, č. j. 51 A 4/2017 - 38). K objasnění toho, zda bylo odvolání proti správnímu rozhodnutí zamítnuto pro opožděnost či nepřípustnost, tak budou plně postačovat důvody uvedené v jeho odůvodnění. V posuzované věci přitom z odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí vyplývá, že jím bylo odvolání zamítnuto pro nepřípustnost. Namítanou nepřezkoumatelnost proto krajský soud v daném případě neshledal, a mohl tedy přistoupit k věcnému přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí. 14. Z obsahu správního spisu v projednávané věci vyplynulo, že správní orgán I. stupně usnesením ze dne 9. 8. 201