10 As 126/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 55/2018- 47 - text 7 30 A 55/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Mgr. J. K. zastoupeného advokátem Mgr. Filipem Svobodou sídlem Prvního pluku 347/12a, Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 2. 2018, č. j. ÚOHS-R12/2018/IN-05772/2018/310/TFr takto: I. Rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 2. 2018, č. j. ÚOHS-R12/2018/IN-05772/2018/310/TFr, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Filipa Svobody, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žádostí ze dne 21. 12. 2017 požádal žalobce podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) žalovaného o poskytnutí „prvostupňového rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 12. 2017, jímž byla společnosti České dráhy, a.s. uložena pokuta ve výši 367 805 000 Kč za zneužití dominantního postavení“. 2. Rozhodnutím ze dne 4. 1. 2018, č. j. ÚOHS-V0261/2017/IN-00190/2018/130/JDa, žalovaný podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím žádost žalobce o poskytnutí informace odmítl, a to z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, ve spojení s § 20 odst. 1 písm. c) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. 3. Předseda žalovaného napadeným rozhodnutím rozklad žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v podané žalobě popsal průběh dosavadního řízení před správními orgány a namítal, že žalovaný nesprávně aplikoval § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, ve spojení s § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže. 5. Ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže nepředstavuje speciální ustanovení k zákonu o svobodném přístupu k informacím, neboť není formulováno jako důvod pro odmítnutí žádosti o informace. Účelem zákonem stanovené povinnosti žalovaného zveřejňovat pravomocná rozhodnutí podle uvedeného ustanovení je efektivní ochrana hospodářské soutěže prostřednictvím veřejné informovanosti. Účel zákona o svobodném přístupu k informacím je odlišný – jedná se o provedení práva na informace zakotvené v Listině základních práv a svobod. 6. Výklad provedený žalovaným, podle kterého z § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže a contrario vyplývá zákaz zveřejňování informací o nepravomocných rozhodnutích, je nesprávný. Výkladem a contrario uvedeného ustanovení lze dospět pouze k závěru, že žalovaný není ze zákona povinen zveřejňovat jiná než pravomocná rozhodnutí. Tento závěr nevylučuje povinnosti žalovaného zveřejnit informaci na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. 7. Žalobce namítal, že žalovaný měl na projednávanou věc aplikovat rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2014, č. j. 29 A 55/2013 - 50, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2016, č. j. 3 As 66/2015 - 30, vztahující se k § 123 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť toto ustanovení je shodné právě s § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže. 8. Nesprávná je rovněž argumentace žalovaného, dle které by poskytnutím požadované informace mohlo dojít k porušení ochrany citlivých informací a porušení práv uvedených v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nepřípadná je rovněž aplikace testu proporcionality a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. 11. 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. 5. 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Nařízení a směrnice nejsou ve věcech spadajících do působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím použitelným předpisem a při rozhodování o poskytnutí informací se použije výlučně zákon o svobodném přístupu k informacím. 9. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dále navrhl, aby soud nařídil žalovanému poskytnout odmítnuté informace v rozsahu žádosti ze dne 21. 12. 2017. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě pokládal napadené rozhodnutí za správné a zákonné. Dle jeho názoru mají žalobcem uváděné rozsudky na projednávanou věc pouze omezený dopad. Žalovaný postupoval podle odlišné právní úpravy obsažené v § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže, nikoliv podle § 123 zákona o veřejných zakázkách. Režim poskytování správních rozhodnutí v oblasti veřejných zakázek je velmi odlišný od poskytování správních rozhodnutí v dalších oblastech, nad kterými žalovaný dozoruje, tedy především v oblasti hospodářské soutěže a významné tržní síly. 11. Žalovaný si byl vědom skutečnosti, že při vyřizování žádostí má obecně postupovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím, avšak při poskytování požadovaných správních rozhodnutí musí respektovat podmínky a omezení obsažené v § 20 zákona ochraně o hospodářské soutěže. Samotná úprava zákona o svobodném přístupu k informacím je velmi obecná a nemůže zohlednit všechny situace, které v praxi při poskytování informací vyplynou. V takových případech je třeba zohlednit speciální úpravu obsaženou v jednotlivých zákonech. 12. Ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže je nutno vykládat v kontextu právního řádu jako celku. Jak uvádí sám žalobce, jiné osoby než účastník řízení mají do správního spisu přístup při splnění podmínek podle § 38 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). Dovozením, že § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže představuje lex specialis k § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, nedochází k tomu, že by bylo ve věcech ochrany hospodářské soutěže či významné tržní síly paušálně vyloučeno zpřístupnění nepravomocného rozhodnutí, neboť při splnění podmínek § 38 odst. 2 správního řádu bude požadované nepravomocné rozhodnutí zpřístupněno, a to v rámci nahlížení do spisu. 13. Žalovaný tak měl za to, že pokud by žalobci nepravomocné rozhodnutí v dané věci poskytl, mohlo by se jednat o porušení práva na svobodné podnikání účastníka předmětného řízení podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kterému je třeba dát přednost před právem na svobodný přístup k informacím. 14. Navrhl proto, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí předsedy žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 16. Soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. 17. V projednávané věci je stěžejní posouzení právní otázky, zda § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže (podle kterého žalovaný - kromě pravomocí dle jiných ustanovení tohoto zákona - zveřejňuje návrhy na povolení spojení soutěžitelů a svá pravomocná rozhodnutí) je speciální právní normou, která bez dalšího vylučuje, aby žalovaný podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytl nepravomocné rozhodnutí týkající se ochrany hospodářské soutěže. 18. Krajský soud na tomto místě předesílá, že touto otázkou se již ve své rozhodovací činnosti komplexně zabýval, a to v rozsudcích ze dne 29. 6. 2018, č. j. 29 A 219/2017 - 45, a ze dne 30. 5. 2019, č. j. 31 A 136/2017 - 42, stejně jako Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 1. 2020, č. j. 7 As 245/2019 - 28. 19. V uvedených rozsudcích krajský soud i Nejvyšší správní soud dospěly k závěru, že § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže neobsahuje žádnou výjimku z úpravy zákona o svobodném přístupu k informacím. Naopak zcela mimo režim zákona o svobodném přístupu k informacím rozšiřuje okruh informací, které žalovaný poskytuje. Postup žalovaného, který na základě tohoto ustanovení odmítá poskytnout nepravomocná rozhodnutí, tak nemá oporu v zákoně. 20. Ani v nyní souzené věci krajský soud neshledal důvod se od uvedených závěrů odchylovat. Proto pouze ve stručnosti shrnuje hlavní důvody, které jej vedly k vyslovenému závěru. Předně uvádí, že na projednávanou věc je nutné vztáhnout obecné závěry obsažené v rozsudku ze dne 19. 12. 2014, č. j. 29 A 55/2013 - 50, a závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3.