10 As 258/2017 — Nejvyšší správní soud

29 A 19/2019- 278 - text  20 29 A 19/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobce: Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, IČO: 48460915 sídlem Žižkova 1867/93, 586 01 Jihlava zastoupený advokátem JUDr. Oldřichem Chudobou sídlem Při Trati 1084/12, 141 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava za účasti: městys Luka nad Jihlavou sídlem 1. máje 76, 588 22 Luka nad Jihlavou zastoupený advokátkou JUDr. Boženou Zmátlovou sídlem Dvořákova 5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2018, č. j. KUJI 91722/2018, sp. zn. OOSČ 777/2018 OOSC/9, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2018, č. j. KUJI 91722/2018, sp. zn. OOSČ 777/2018 OOSC/9, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to k rukám jeho advokáta, JUDr. Oldřicha Chudoby, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce brojí proti výše označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl návrh žalobce, aby žalovaný svým rozhodnutím nahradil projev osoby zúčastněné na řízení (dále také jen „Městys“) s uzavřením smlouvy uvedené v příloze č. I předmětného návrhu. 2. Dle žalobcova návrhu tak měl žalovaný rozhodnout o nahrazení projevu vůle Městyse s uzavřením Smlouvy o majetkovém a finančním vypořádání v souvislosti s vystoupením Městyse ze Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO (dále také jen „Smlouva“) a Dohody o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících vodovodů (dále také jen „Dohoda vlastníků“; zde soud poznamenává, že součástí žalobcova návrhu byly celkem dvě takové dohody, které se vztahovaly k odlišnému vodohospodářskému majetku, v dalším textu rozsudku však jsou označovány v jednotném čísle). 3. Rozhodnutí žalovaného ve výše vymezené věci považuje žalobce za nicotné, nezákonné a nepřezkoumatelné, které zásadním způsobem porušuje žalobcova veřejná subjektivní práva garantovaná Listinou základních práv a svobod, konkrétně právo na spravedlivý proces, na soudní ochranu a zákonného soudce a také právo vlastnit majetek. Proto žalobce navrhl, aby soud buď vyslovil nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí, nebo aby toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Ve včas podané žalobě žalobce (dále také označený jako „Svazek“) uvedl, že byl založen v roce 1993 jako zájmové sdružení právnických osob dle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) – dále jen „obecní zřízení z roku 1990“ – a zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník z roku 1964“). Žalobce vznikl na základě spolupráce zakladatelských obcí na Jihlavsku, které se rozhodly pro jeho založení zejména z důvodu společného zajištění provozování vodohospodářského majetku nabytého v rámci privatizačních projektů z období let 1991 až 2000 jednotně pro celé území. 5. Žalobce byl založen na základě zakladatelské smlouvy Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO uzavřené dne 2. 7. 1993 (dále jen „Zakladatelská smlouva“), jejíž součást tvoří stanovy svazku měst a obcí (dále jen „Stanovy“). K úpravě Stanov došlo v roce 2001 v důsledku nahrazení obecního zřízení z roku 1990 zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) – dále jen „obecní zřízení“. Nyní má žalobce postavení dobrovolného svazku obcí dle § 46 obecního zřízení. 6. V souladu s § 50 odst. 2 písm. h) obecního zřízení obsahují Stanovy podmínky přistoupení ke svazku obcí a vystoupení z něj, včetně vypořádání majetkového podílu. V tomto smyslu Stanovy v čl. 8.4 upravují a člení jednotlivé typy majetku, s nímž žalobce hospodaří či jej vlastní. Dále čl. 10.4 Stanov upravuje problematiku majetkového podílu obce ve Svazku. Stanovy rovněž v čl. 12.4 upravují způsob vypořádání majetkového podílu obce po jejím vystoupení ze Svazku, přičemž dle něj musí Svazek a vystoupivší obce do 1 měsíce ode dne zániku členství obce uzavřít Smlouvu. Způsob majetkového a finančního vypořádání, který musí být obsahem Smlouvy, tedy je její podstatnou náležitostí, je upraven v čl. 12.6 (vypořádání majetkového podílu obce dle čl. 10.4 Stanov), čl. 12.7 (vypořádání ve vztahu k místnímu infrastrukturnímu majetku) a v čl. 12.8 (finanční vypořádání ve vztahu ke společnému infrastrukturnímu majetku) Stanov. S vystoupením obce ze Svazku a s vypořádáním majetkového podílu této obce je spojena také zákonná kontraktační povinnost stanovená zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) – dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“. Povinnost uzavření takové Dohody vlastníků upravuje § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, přičemž uzavření takové dohody je předpokladem bezvadného provozování a užívání příslušného vodohospodářského majetku (viz např. § 6 zákona o vodovodech a kanalizacích). 7. Městys ukončil své členství ve Svazku vystoupením ke dni 31. 12. 2014 a od 1. 1. 2015 tak není jeho členem. Žalobce přitom respektoval způsob vzájemného majetkového a finančního vypořádání dle čl. 12.6 a 12.7 Stanov a Městysi opakované předložil návrh Smlouvy, který respektuje příslušná pravidla Stanov. Městys však odmítá své kontraktační povinnosti ve smyslu Stanov dostát (ačkoli jiné obce, které byly v podobném postavení jako Městys, smlouvy o majetkovém a finančním vypořádání, jakož i dohodu vlastníků dle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, akceptovaly). Městys sám ani žádný návrh potřebné smlouvy nepředložil a namísto toho podává nesmyslné návrhy na zahájení sporných řízení. Proto byl žalobce nucen podat návrh (původně žalobu) na nahrazení projevu vůle Městyse uzavřít Smlouvu a Dohodu vlastníků. 8. Žalobce se, jak již bylo naznačeno, původně žalobou ze dne 29. 1. 2018 podanou u Okresního soudu v Jihlavě domáhal nahrazení projevu vůle Městyse uzavřít Smlouvu dle Stanov a současně Dohodu vlastníků dle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2018, č. j. 8 C 6/2018-96 (dále jen „Usnesení OS v Jihlavě“), které bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně-pobočka v Jihlavě ze dne 20. 8. 2018, č. j. 54 Co 154/2018-141 (dále jen „Usnesení KS v Brně“), byla věc postoupena žalovanému s odůvodněním, že je příslušný pro projednání sporů vyplývajících z veřejnoprávních smluv dle § 160 odst. 1 a 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 9. Po postoupení věci žalovanému bylo prvním úkonem žalovaného v řízení zaslání přípisu ze dne 14. 11. 2018. č. j. KUJI 85130/2018 OOSČ 777/2017 OOSC/5 (dále jen „Přípis“), v němž žalovaný žalobci sdělil, že dle § 169 správního řádu vede pod sp. zn. OOOSČ 777/2018 sporné řízení o nahrazení projevu vůle. Současně v tomto Přípisu vyzval žalobce a Městys k vyjádření se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, k čemuž stanovil lhůtu 15 dnů ode dne doručení tohoto Přípisu. Žalovaný dále v Přípisu uvedl, že po uplynutí této lhůty přistoupí k vydání rozhodnutí podle § 148 správního řádu. Pouhý týden od obdržení vyjádření žalobce ze dne 4. 12. 2018 (dále také jen „vyjádření žalobce“) žalovaný vydal nyní žalobou napadené rozhodnutí, které navíc nebylo rozhodnutím o části věci či mezitímním rozhodnutím dle § 148 správního řádu, jak žalovaný avizoval v Přípise. Toto rozhodnutí žalovaného bylo překvapivé, ve věci neproběhlo dokazování, žalobcovy námitky nebyly vypořádány a věc byla i nesprávně hmotněprávně posouzena. Proto podal žalobce dne 19. 12. 2018 námitku podjatosti, o níž služebně nadřízená osoba nerozhodla usnesením. 10. Dané zásadní vady napadeného rozhodnutí vedou žalobce k formulování nynějších žalobních bodů. Předně se domnívá, že napadené rozhodnutí je nicotné, neboť žalovaný vůbec neměl pravomoc (věcnou příslušnost) o žalobcově návrhu rozhodovat. Dále žalovaný věc posoudil zcela nesprávně skutkově i právně – to, že návrhu nemohlo být vyhověno, žalovaný odůvodnil tím, že Městys neprojevil právní jednání, které by splňovalo všechny požadavky kladené na právní jednání; to ale svědčí o naprostém nepochopení podstaty žalobcova návrhu na nahrazení projevu vůle s uzavřením Smlouvy, resp. určení obsahu Smlouvy ze strany žalovaného. Byla zde dána kontraktační povinnost Městyse, žalobcův návrh obsahoval všechny podstatné náležitosti dle Stanov i dle zákona, pročež měl žalovaný návrhu v celém rozsahu vyhovět. I kdyby ovšem žalovaný návrhu nevyhověl v celém rozsahu, měl s ohledem na svou vlastní argumentaci možnost návrh upravit tak, že by mu vyhověl jen zčásti, tj. v rozsahu, v jakém jej považoval za souladný se Stanovami a zákonem o vodovodech a kanalizacích. K výše uvedenému přistupuje to, že žalovaný na věc zce