6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 4/2020- 59 - text 12 31 Ad 4/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Martina Kopy, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: Kobalt steel s.r.o., IČ 02402831 sídlem Poděbradova 279/102, 612 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Romanem Verešpejem sídlem Orlí 492/18, 602 00 Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2020, č. j. 6516/1.30/19-3, sp. zn. S9-2019-243, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 30. 3. 2020 doručenou zdejšímu soudu téhož dne domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2020, č. j. 6516/1.30/19-3, sp. zn. S9-2019-243 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 13. 6. 2019, č. j. 12801/9.30/19-8, sp. zn. S9-2019-243, vypravené dne 17. 7. 2019 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž prvostupňový orgán uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 140 odst. 1 písm. c) a písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni spáchání uvedených přestupků (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), za což žalobci uložil pokutu v souladu s § 35 písm. b) ve spojení s § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném ke dni spáchání uvedených přestupků (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ve výši 620 000 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální částce ve výši 1 000 Kč. 2. Přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti se žalobce dopustil tím, že umožnil výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 1. a 2. zákona o zaměstnanosti, když na pracovišti společnosti KOVOLIT, a.s. (IČ 00010235, na adrese Nádražní 344, 664 42 Modřice), umožnil celkem 8 fyzickým osobám, cizincům ukrajinské státní příslušnosti (Z. F., R. V., A. P., V. S., R. B., M. B., D. K. a A. S.) výkon závislé práce v kovovýrobě. Dále se tohoto přestupku žalobce dopustil tím, že na pracovišti společnosti IMPACT INDUSTRY BRNO, a.s. (IČ 60722690, na adrese Brněnská 1027, 665 01 Rosice u Brna) umožnil výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 1. a 2. zákona o zaměstnanosti fyzické osobě, cizinci ukrajinské státní příslušnosti S. R. spočívající ve vrtání na vrtačce. 3. Přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti se žalobce dopustil tím, že zastřeně zprostředkovával zaměstnání dle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, neboť pronajmul pracovní sílu v předchozím odstavci uvedených osob, resp. tyto pracovníky dočasně přidělil k výkonu práce v kovovýrobě ke společnosti KOVOLIT, a.s., resp. spočívající ve vrtání na vrtačce ke společnosti IMPACT INDUSTRY BRNO, a.s., bez povolení ke zprostředkování zaměstnání, čímž byl porušen § 14 odst. 3 písm. b) v návaznosti na § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, a tím žalobce nedodržel podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. II. Obsah žaloby 4. Žalobce předně poukázal na to, že se žalovaný s jeho odvolacími námitkami vypořádal odkazem na prvostupňové rozhodnutí a konstatováním věcné správnosti závěrů v prvostupňovém rozhodnutí uvedených. S judikaturou týkající se znaku soustavnosti a vztahu nadřízenosti a podřízenosti se však žalovaný nevypořádal, proto žalobce související námitky zopakoval (odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2014, č. j. 3 Ads 111/2013-31). Žalobce se přitom domnívá, že znak soustavnosti nebyl správními orgány dostatečně zkoumán. Pan S. R. ve své výpovědi, která byla podkladem pro vydání prvostupňového a napadeného rozhodnutí, uvedl, že v prostorách IMPACT INDUSTRY BRNO, a.s. zkoušel pracovat s vrtačkou a s materiálem, pracovní pomůcky měl svoje a pracoval pod dohledem další osoby. Na základě této výpovědi tak lze dojít k závěru, že prováděl zkoušku manuální zručnosti, která nepředstavuje nelegální práci. Prvostupňový orgán z této skutečnosti naopak nesprávně dovodil znak závislé práce, aniž by byl prokázán znak soustavnosti této činnosti. Podle žalobce tak nebyl prokázán výkon závislé práce u pana R. a správní orgány dospěly k nesprávnému závěru ohledně zaměstnání této osoby bez povolení. 5. Vzhledem k tomu, že se pan R. nedopustil protiprávního jednání, je nesprávné konstatování správních orgánů o protiprávním jednání žalobce vůči 9 osobám. V této části je proto výše udělené pokuty nesprávně odůvodněna. 6. Hodnocení důkazů bylo provedeno v neprospěch žalobce. Na s. 21 prvostupňového rozhodnutí orgánu nebyla fakturám přiznána důkazní hodnota k předmětu řízení, naproti tomu na s. 27 již faktury postavení listinného důkazu mají. Právě na základě nich prvostupňový orgán dospěl k závěru, že žalobce dosahoval značného zisku. Není však možné jeden důkaz vyhodnotit jako zastřené právní jednání, a tudíž bez důkazní síly, a na druhé straně současně z tohoto zastřeného právního jednání vyvodit závěry o majetkových poměrech. K samotným částkám na fakturách žalobce poukázal na to, že v běžném obchodním styku nejsou částky uvedené na fakturách konečné, a tudíž disponibilní. Je třeba uhradit celou řadu dalších nákladů. Po jejich odečtení zůstává příjemci teprve zisk, který je disponibilní částkou. 7. Ohledně zastřeného zprostředkování zaměstnání žalobce uvedl, že osoby cizí státní příslušnosti nezaměstnával. Tyto osoby byly zaměstnanci společnosti EDIBLE s.r.o., s níž žalobce spolupracoval na základě rámcové smlouvy, dle které tato společnost zajišťovala pracovní síly pro žalobce. Žalobce tak nemohl porušit § 89 zákona o zaměstnanosti a § 3 zákoníku práce, jelikož vůči nim nebyl v postavení zaměstnavatele, současně tak nemohl zastřeně zprostředkovávat zaměstnání. Odpovědnost za případné porušení uvedených povinností lze dovozovat výhradně vůči společnosti EDIBLE s.r.o. 8. Pro případ neztotožnění se s uvedenými argumenty žalobce navrhl moderaci výše uložené pokuty. V důsledku vládních opatření týkajících se koronaviru (SARS CoV-2) došlo k omezení odbytu výrobků žalobce, což mu působí ekonomické ztráty, které ve spojení s uloženou pokutou představují pro žalobce existenční riziko. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133. V závěrečném návrhu dokonce tento návrh rozšířil na upuštění od uloženého trestu. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný se k žalobnímu návrhu vyjádřil podáním ze dne 12. 5. 2020, v němž předně odkázal na napadené a prvostupňové rozhodnutí, které tvoří jeden celek. U pana R. byly kumulativně naplněny definiční znaky závislé práce. Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobce o zkoušce manuální zručnosti. Bylo by absurdní, aby pan R. musel cestovat několik set kilometrů z Ukrajiny do ČR pouze za účelem takové zkoušky a poté by cestoval zpět, aby vyčkal na vyřízení dokladů. Navíc na daném pracovišti nebyl přítomen nikdo od žalobce, kdo by tuto zkoušku mohl vyhodnotit. Danou námitku žalovaný pokládá za účelovou. Rovněž důkazy nebyly hodnoceny v neprospěch žalobce. Povahou faktur jako listinných důkazů se žalovaný zabýval na s. 6 a 7 napadeného rozhodnutí. Prvostupňový orgán nehodnotil faktury selektivně, ale ve vztahu k různým skutečnostem – při hodnocení formální stránky přestupku a při hodnocení osobních a majetkových poměrů. Částka z faktur není čistým příjmem žalobce, nicméně takto ji správní orgány neposuzovaly. Z této částky byla vyvozena fluktuace finančních prostředků žalobce a rozsah jeho podnikatelské činnosti. Žalobce k tomu zůstal nečinným při dokládání majetkových poměrů. Snaha přenést odpovědnost za protiprávní jednání na jinou právnickou osob není na místě, neboť správní orgány jsou povinny zkoumat skutečný stav věci, nikoli jeho formální navození. Žalovaný proto setrvává na tom, že se žalobce dopustil přestupku umožnění výkonu nelegální práce a zastřeného zprostředkování zaměstnání v případě 9 osob. Výměru pokuty nepokládá za nepřiměřenou, plně odpovídá zákonným a judikaturním kritériím, přičemž nebyly překročeny meze správního uvážení při jejím vyměření. V případě námitek stran výskytu koronaviru se jedná o ničím nepodložené tvrzení žalobce. IV. Jednání 10. Na nařízeném jednání konaném dne 10. 11. 2021 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75