2 As 46/2005 — Nejvyšší správní soud

22 A 62/2021- 32 - text  7 22 A 62/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci žalobce: Ing. J. K. bytem X zastoupen JUDr. Michalem Korčákem, advokátem sídlem Milady Horákové 101, Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2021, č. j. KUJI 67043/2021, sp. zn. OOSČ 511/2021 OOSC/141, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 9. 8. 2021, č. j. KUJI 67043/2021, sp. zn. OOSČ 511/2021 OOSC/141, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. Michala Korčáka. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města Jihlavy (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. SZ-MMJ/OD/9092/2020/24, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Přestupků se žalobce dopustil tím, že dne 6. 1. 2020 v 17.10 hod. na ulici Palackého v Jihlavě jako řidič vozidla Opel, r. z. X, při objíždění při pravém kraji jednosměrné komunikace narazil pravým zpětným zrcátkem do otevřených levých zadních dveří zaparkovaného vozidla Škoda, čímž jej poškodil, a jako účastník dopravní nehody nesepsal společný záznam s druhým účastníkem nehody. Za spáchání přestupků uložil magistrát žalobci pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Uvádí, že od počátku namítal, že nebyl řidičem vozidla Opel v době dopravní nehody. První rozhodnutí magistrátu žalovaný zrušil, neboť shledal důvodnými námitky vztahující se k rekognici provedené Policií ČR. V dalším řízení provedl magistrát rekognici sám. 3. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), blíže neupravuje způsob provedení výslechu svědka, je proto třeba postupovat analogicky dle § 101 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „trestní řád“), podle kterého svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví, a odkud se dozvěděl okolnosti jím uváděné. Poté mu mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. 4. V nynější věci magistrát předložil svědkům fotografie 4 mužů, aniž by je nejprve vyslechl k věci či vyzval, aby osobu řidiče popsali. Dle žalobce magistrát nerespektoval zákonný postup při výslechu svědka, a proto nelze tento důkaz akceptovat jako podklad pro vydání rozhodnutí. Uvedený postup je v rozporu s § 104b odst. 2 trestního řádu, podle kterého podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc, se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat a až poté se přistoupí k provedení samotné rekognice. 5. Žalobce uvádí, že rekognice je neopakovatelným úkonem, neboť poté, kdy poznávací osoba již jednou identifikovala ztotožňovaný objekt, vytváří se u ní současně s existující paměťovou stopou nový myšlenkový obraz předvedeného objektu, který může ovlivnit znovupoznání při rekognici opakované. Rekognice v nynějším případě byla provedena Policií ČR, a o tomto úkonu nebyl vyhotoven žádný protokol či úřední záznam. Policisté poznávajícím osobám předložili fotografie, kdy pouze jedna osoba se markantně lišila od ostatních osob. Tato chybně provedená rekognice ovlivnila paměťovou stopu osob, jež byly následně správním orgánem vyslechnuty. Ani při provedení nové rekognice magistrát nerespektoval zákonný postup, neboť svědky před provedením rekognice nevyslechl. Závěr žalovaného, že svědci si s odstupem roku a půl nemohli pamatovat fotografie osob, které jim byly předloženy policií, nemá jakoukoliv oporu v provedeném dokazování. 6. Magistrát provedl důkaz úředními záznamy, ve kterých policisté uvedli okolnosti ohledně šetření v sídle provozovatele vozidla (společnosti INOVA okna s.r.o.) a telefonních hovorů s osobou na kontaktním telefonním čísle. Tato osoba však nebyla policisty poučena o možnosti odepřít vysvětlení. I kdyby však bylo vysvětlení podáno v souladu se zákonem, nebylo by možné záznam o tomto úkonu použít jako důkazní prostředek. Nepřípustnost použití záznamu o podání vysvětlení přitom nelze obcházet tím, že by policisté byli v postavení svědků vyslechnuti k tomu, jak se k věci před nimi osoba při šetření přestupku vyjádřila. Žalobce proto navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí magistrátu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 9. Žaloba je důvodná. 10. Podstatou sporu je v nynější věci otázka, zda bylo dostatečně prokázáno, že se žalobce dopustil přestupku vymezeného ve výroku rozhodnutí magistrátu. O tom, že ke spáchání přestupku řidičem vozidla Opel došlo, zřejmě není pochyb – celá situace je zachycena na kamerovém záznamu a ani žalobce v tomto směru v žalobě ničeho nenamítá. Řidič vozidla Opel však z místa nehody ujel. 11. Ve správním spise se nachází úřední záznam Policie ČR ze dne 20. 1. 2020, podle něhož hlídka navštívila dne 10. 1. 2021 sídlo provozovatele vozidla (společnosti INOVA okna s.r.o.), kde nebyl nikdo zastižen. Na telefonním kontaktu se ohlásil muž, který se odmítl ztotožnit, odmítl sdělit jakékoliv informace k vozidlu a odmítl poskytnout vozidlo k prohlídce. Dále sdělil, že on byl v případě dopravní nehody poškozený, druhé vozidlo se mu postavilo do cesty a nyní chce udělat viníka z něj. Podání vysvětlení odmítl. 12. Dne 20. 1. 2020 žalobce písemně sdělil Policii ČR, že vozidlo v době spáchání přestupku řídila osoba, jejíž totožnost mu je známa, avšak odmítá podat vysvětlení s odkazem na § 61 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 13. Ve spise se dále nachází úřední záznam ze dne 3. 2. 2020, který shrnuje předchozí úřední záznam a dodává, že jednatelem provozovatele vozidla je žalobce. Telefonní kontakt v sídle provozovatele odpovídá telefonnímu číslu, které žalobce v předešlých jednáních s Policií ČR uváděl jako vlastní. Jelikož z uvedených šetření bylo evidentní, že řidičem vozidla Opel byl v době nehody žalobce, proběhlo se dvěma svědky fotografické ztotožnění řidiče. Svědkům byly předloženy 4 fotografie různých podobných mužů a oba určili jako řidiče vozidla Opel žalobce. Přílohou záznamu jsou fotografie předložené svědkům. 14. Magistrát poté uznal žalobce vinným z přestupků rozhodnutím ze dne 5. 8. 2020. Toto rozhodnutí však žalovaný v odvolacím řízení zrušil rozhodnutím ze dne 21. 9. 2020. Magistrátu vytkl, že ze spisového materiálu není zřejmé, jakým způsobem policie provedla rekognici za účelem identifikace řidiče vozidla Opel. Ve spisu absentoval způsob, jakým byli poznávací svědci kontaktováni policií, v rámci jakého úkonu s nimi byla provedena rekognice, a zda policie alespoň rámcově dodržela zákonná pravidla k provedení tohoto procesního úkonu (§ 104b trestního řádu). Na základě úředního záznamu nelze potvrdit, že rekognice byla provedena tak aby mohla sloužit jako důkaz toho, že se žalobce dopustil přestupků. 15. V dalším řízení magistrát provedl při ústním jednání dne 2. 6. 2021 výslech stejných dvou svědků nehody. Po poučení předložil svědkům 4 fotografie (2 z nich byly stejné jako při předchozím ztotožnění před policií, včetně fotografie žalobce). Svědci určili jako řidiče vozidla žalobce. Dále se vyjádřili k průběhu nehody a situaci po nehodě. 16. Magistrát následně znovu uznal žalobce vinným z přestupků, o odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. K odvolacím námitkám uvedl, že k dokázání totožnosti řidiče vozidla Opel magistrát vyslechl svědky, kteří v rámci svých výpovědí během ústního jednání ze čtyř předložených fotografií jednoznačně označili fotografii žalobce jako řidiče vozidla Opel. Ústní jednání proběhlo s odstupem téměř roku a půl od ztotožnění Policií ČR. Tedy lze jednoznačně vyloučit, že by si svědci mohli pamatovat po tak dlouhé době to, jaké fotografie jim byly předloženy policií. Žalovaný uvedl, že nelze absolutně aplikovat § 104b trestního řádu, neboť policie má jiné postavení v trestním řízení a jiné v rámci objasňování přestupků. 17. K právnímu hodnocení je