10 Afs 304/2019 — Nejvyšší správní soud

29 Af 72/2017- 175 - text  13 29 Af 72/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: AGRO Žádovice s. r. o., IČO 29201098 sídlem Žádovice 37, PSČ 696 49 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2017, č. j. 28629/17/5300-21443-701328 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 18. 7. 2017, č. j. 28629/17/5300-21443-701328, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaný změnil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále též „správce daně“) ze dne 8. 4. 2016, č. j. 1639179/16/301350521705772, kterým správce daně doměřil žalobci na základě zprávy o daňové kontrole ze dne 5. 4. 2016 daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2012 ve výši 187 092 Kč; současně žalobci sdělil vznik povinnosti uhradit penále ve výši 37 418 Kč. Správce daně žalobci neuznal odpočet daně na výstupu uplatněný v předmětném zdaňovacím období, a to kvůli pochybnostem o dodávkách zdanitelných plnění v podobě zboží (sójové boby) od dodavatele AutoAgro Tech s. r. o., a služeb (reklamní a propagační činnost, zprostředkování prodeje nemovitých věcí – zemědělských pozemků) od dodavatele P.A.P.V. Trading s. r. o. Žalobce tyto pochybnosti ani přes výzvu k prokázání skutečností dle § 92 odst. 4 a § 86 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rámci daňové kontroly neodstranil. Správce daně tudíž shledal, že žalobce neprokázal uskutečnění zdanitelných plnění tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech, a proto v případě přijatého zdanitelného plnění zprostředkování prodeje částečně, ve zbytku přijatých zdanitelných plnění pak zcela, odmítl uznat nárok žalobce na odpočet od základu daně. 2. Žalovaný v odvolacím řízení dodatečný platební výměr změnil tak, že neuznal v plné výši i (správcem daně částečně uznaný) nárok na odpočet z přijatých zdanitelných plnění zprostředkovatelských služeb od společnosti P.A.P.V. Trading s. r. o. V případě dodávky sójových bobů žalovaný uzavřel (bod [40] napadeného rozhodnutí), že žalobce neprokázal přijetí zboží od deklarovaného dodavatele, v případě zprostředkovacích služeb žalovaný uvedl, že žalobce neprokázal, že došlo k věcnému plnění v tvrzeném rozsahu a obsahu (body [50], [51] napadeného rozhodnutí), a ve vztahu k reklamním a propagačním službám konstatoval, že nebylo prokázáno faktické přijetí plnění (bod [61] napadeného rozhodnutí). Žalovaný tak změnil výši doměřené daně na částku 239 340 Kč a výši penále na částku 47 868 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobce ve včas podané a značně rozsáhlé žalobě velmi podrobně rozvedl žalobní body, které se dají shrnout do dvou kategorií. V prvé řadě namítl procesní vady v postupu žalovaného a správce daně v daňovém řízení, v řadě druhé pak neunesení důkazního břemene orgány finanční správy. 4. Pokud jde o namítané procesní vady, žalobce uvedl, že žalovaný mu po doplnění dokazování v odvolacím řízení v seznámení s výsledky kontrolního zjištění nesdělil všechny pochybnosti. Žalobce se tak o některých z nich dozvěděl až v napadeném rozhodnutí. 5. Dále žalobce konstatoval, že žalovaný neprovedl žalobcem navrhované svědecké výpovědi. Žalobce v odvolání navrhoval provést svědecké výpovědi osob uvedených ve finálním seznamu vlastníků pozemků, které byly na žalobce převedeny díky zprostředkovatelským službám společnosti P.A.P.V. Trading s. r. o. Tito bývalí vlastníci pozemků mohli jednoznačně potvrdit, že převod vlastnického práva k jejich pozemkům zprostředkovávala společnost P.A.P.V. Trading s. r. o. 6. Žalobce též namítl, že v odvolacím řízení nebylo vyhověno jeho žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření k výsledkům kontrolního zjištění. Taktéž nebylo vyhověno jeho žádosti o ústní projednání výsledku změněného kontrolního zjištění před správce daně, ačkoliv odvolal svůj souhlas s korespondenčním projednáním věci. Žalobce dále poukázal na to, že daňová kontrola nebyla nikdy ukončena. Žalobce totiž požádal správce daně o odložení termínu projednání zprávy o daňové kontrole, což správce daně vyhodnotil jako omluvu z ústního jednání k projednání zprávy o daňové kontrole, a to navíc jako omluvu nedostatečnou, a zprávu o daňové kontrole žalobci toliko bez projednání zaslal. V takovém případě však daňová kontrola nemohla být nikdy ukončena, neboť správce daně s žalobcem neprojednal zprávu o daňové kontrole. 7. Žalobce dále namítl podjatost úředních osob, které byly oprávněny vést daňovou kontrolu. Tyto osoby byly součástí trestního řízení, v němž manželka jediného jednatele a společníka žalobce vypovídala proti správci daně. Vedení předmětné daňové kontroly tudíž mohlo být motivováno osobní mstou úředních osob správce daně. 8. K problematice prokazování nároku na odpočet daně pak žalobce uvedl, že jeho přístup byl zcela dostatečný. Byl to naopak žalovaný, kdo dostatečně neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal, že se žalobcem uskutečněné obchodní případy odehrály jinak, než žalobce tvrdil. 9. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 8. 12. 2017 s ohledem na povahu žalobních námitek toliko rekapituloval podstatu argumentace vyjádřené jím v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. 11. Žalobce v replice ze dne 19. 2. 2018 zopakoval, že v otázce pořízení sójových bobů orgány finanční správy ignorovaly následný prodej těchto bobů společnosti HANAGRAIN J.T.J. s. r. o. Zdůraznil, že žalovaný nezpochybňoval, že k uskutečnění zdanitelného plnění spočívajícího v nákupu bobů došlo v rozsahu a předmětu deklarovaném daňovými doklady. Zpochybnil toliko, že žalobce tato plnění přijal od deklarovaného dodavatele AutoAgro Tech s. r. o. V této souvislosti pak poukázal na související judikaturu. IV. Posouzení věci 12. Soud bez nařízení jednání [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“)] přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správce daně včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná. 13. Podstatu nyní projednávané věci tvoří polemika žalobce s oprávněností postupu žalovaného, na jehož základě neuznal žalobci odpočet z přijatých zdanitelných plnění v podobě sójových bobů, reklamní a propagační činnosti a zprostředkování prodeje nemovitých věcí – zemědělských pozemků, a to z důvodu neunesení důkazního břemene žalobcem ohledně přijetí těchto zdanitelných plnění buď v tvrzeném obsahu a rozsahu, nebo od dodavatele deklarovaného v daňových dokladech. 14. Podle § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování plnění vymezených v tomto ustanovení. Pro přiznání nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit rovněž formální podmínku, která spočívá v předložení daňového dokladu se zákonem stanovenými náležitostmi vyplývajícími z § 73 odst. 1 zákona o DPH. 15. Při splnění těchto hmotněprávních a formálních podmínek nároku na odpočet daně je daňovému subjektu nárok na odpočet daně zpravidla přiznán, neboť nárok na odpočet daně ve smyslu čl. 167 a násl. Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále též „Směrnice 2006/112“) je nedílnou součástí systému DPH a v principu nesmí být omezen. Výjimku z tohoto principu představují právě situace, kdy daňový subjekt uplatňuje nárok na odpočet DPH podvodně nebo zneužívajícím způsobem, jak dovodil Soudní dvůr EU ve své judikatuře (srov. např. rozsudek ze dne 21. 6. 2012 ve spojených věcech Mahagében a Péter Dávid, C-80/11 a C-142/11). 16. Soud se nejprve zabýval námitkami týkajícími se porušení procesních práv žalobce. Žalobce v prvé řadě brojil proti tomu, že s ním nebyla v průběhu daňové kontroly ústně projednána změna výsledku kontrolního zjištění, přestože odvolal svůj dříve udělený souhlas s korespondenčním seznámením s výsledky kontrolního zjištění. 17. Podle § 88 odst. 2 daňového řádu, ve znění účinném v době předmětného daňového řízení, platilo, že správce daně seznámí daňový subjekt s výsledkem kontrolního zjištění, včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předloží mu jej k vyjádření. Dle třetího odstavce téhož paragrafu na žádost daňového subjektu stanoví správce daně přiměřenou lhůtu, ve které se může daňový subjekt vyjádřit k výsledku kontrolního zjištění a navrhnout jeho doplněn