7 As 146/2018 — Nejvyšší správní soud

30 A 161/2020- 89 - text 11 30 A 161/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Mgr. O. K., MBA zastoupen advokátem Mgr. Ladislavem Kudrnou, MBA sídlem Mírové náměstí 157/30, Litoměřice proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor správní a Krajský živnostenský úřad sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2020, č. j. JMK 110127/2020, sp. zn. SJMK 97239/2020 OSPŽ/DK takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2020, č. j. JMK 110127/2020, se ruší v části, v níž žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna, Živnostenského úřadu města Brna, ze dne 10. 6. 2020, č. j. MMB/0220683/2020 v části, v níž Magistrát města Brna, Živnostenský úřad města Brna, zrušil žalobci živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. Věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Magistrátu města Brna, Živnostenského úřadu města Brna, ze dne 10. 6. 2020, č. j. MMB/0220683/2020, se ve výrokové větě „se… ruší živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona…“ zrušuje v části textu „Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin“. III. Ve zbytku se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 5 614 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Ladislava Kudrny, MBA. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna, Živnostenského úřadu města Brna (dále jen „živnostenský úřad“) ze dne 10. 6. 2020, č. j. MMB/0220683/2020. Uvedeným rozhodnutím živnostenský úřad podle § 58 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), zrušil žalobci živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ a „Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin“ z důvodu, že již nesplňuje všeobecnou podmínku provozování živnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona, tj. podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 téhož zákona, kdy zákonem vyžadovaná souvislost úmyslného trestného činu s podnikáním vyplývá ze vztahu trestného činu k podnikání II. Obsah žaloby 2. Správní orgány nerespektovaly závěry plynoucí z judikatury, na kterou samy odkazovaly (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 229/2014-36, ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 As 69/2008-50, ze dne 2. 2. 2012, č. j. 7 As 47/2011-84, nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/08). 3. Žalobce namítá, že nelze shledat souvislost mezi činností, za kterou byl žalobce odsouzen, a mezi podnikatelskou činností, k níž mu je napadeným rozhodnutím rušeno živnostenské oprávnění. S ohledem na trestní rozsudek lze shledat souvislost jednání, za které byl odsouzen, výlučně s podnikatelskou činností v oboru advokacie, jak bylo učiněno i v rámci trestního rozsudku. Jde o omezení podnikání žalobce mimo předmět podnikání, v němž se stíhaného jednání dopustil. 4. Nelze ztotožňovat výkon advokacie s jakoukoliv volnou živností s odkazem na to, že se jedná o poskytování služeb. Řada volných živností spočívá v dodávkách zboží a nikoli ve službách. I ve vztahu ke službám se jedná o extenzivní výklad. Nelze například dovozovat, že by se jednání spočívající v účasti na spáchání úvěrového podvodu ze strany osoby v postavení finančního poradce dotýkala jeho případné podnikatelské činnosti v oblasti poradenství ve výživě. Je třeba zvažovat, v jakém postavení daná osoba dopouštějící se trestného činu jednala a také, zda je vlastně vůbec možné dopustit se obdobného jednání při výkonu podnikatelské činnosti, s níž by mělo být jednání v souvislosti. 5. Žalobce namítá, že souvislost jednání, kterého se dopustil v rámci výkonu advokacie, s podnikatelskou činností založil živnostenský úřad čistě na slovním spojení „zprostředkoval“, „zajistil“ apod., a to aniž by se blíže zabýval kontextem s konkrétní podnikatelskou činností. Takto vymezené jednání by se mohlo vztahovat výlučně k oboru činnosti č. 47 Zprostředkování obchodu a služeb (nikoli i k č. 48 Velkoobchod a maloobchod, potažmo Prodej kvasného lihu; kdy se jedná o dodávky a nikoliv služby). Je však nezbytné zkoumat, zda zajištění či zprostředkování bylo činěno právě v souvislosti s podnikatelskou činností v daném oboru. Dle uvedeného měl žalobce zprostředkovat vyhotovení textů nepravdivých znaleckých posudků. Dle názoru žalobce nelze stíhané jednání vztahovat do souvislosti se zprostředkovatelskou činností ve smyslu živnostenského zákona. Lze se jen těžko domnívat, že žalobcova podnikatelská činnost v tomto oboru je zaměřena na zprostředkování nepravdivých znaleckých posudků apod. Naopak veškerá protiprávní činnost byla činěna v souvislosti s výkonem advokacie v rámci zastupování klientů, byť dle závěrů trestního rozsudku v rozporu se zákonem. Nelze dále dovozovat, že by se jednání, ze kterého byl žalobce uznán vinným, mohl dopustit například v souvislosti s velkoobchodem a maloobchodem, kdy v rámci této činnosti nelze predikovat ovlivňování svědků, dodávku nepravdivých posudků a podobné činnosti, když nemají žádnou spojitost s takovým podnikáním. 6. Žalobce v obecné rovině nepopírá, že trestný čin krácení daně a jiné povinné platby by mohl mít souvislost s jakýmkoli podnikáním s ohledem na nedělitelnost daňových povinností mezi různé podnikatelské obory. Nicméně v případě žalobce nelze trestný čin krácení daně a jiné povinné platby dávat do souvislosti s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, obor č. 48. Velkoobchod a maloobchod, ani s předmětem podnikání „Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin“, jak nesprávně učinil živnostenský úřad. Žalobce nebyl odsouzen za trestný čin krácení daně. Přesto živnostenský úřad navázal svoji argumentaci na tuto trestnou činnost, kterou však páchaly osoby, při jejichž obhajobě se žalobce dopustil jednání, ze kterého byl shledán vinným. Nelze řetězit jednání žalobce na jednání třetích osob, které při své činnosti advokáta zastupoval. Neobstojí ani argument živnostenského úřadu spočívající v ochraně majetku společnosti s ohledem na zištný motiv žalobce. 7. Žalobce namítá, že živnostenský úřad nesprávně resp. ryze formalisticky provedl test proporcionality. Jelikož zde není souvislost mezi jednáním žalobce s danou podnikatelskou činností, není zde ani potřeba obrany společnosti. 8. Žalobce namítá neúměrný zásah do jeho základního práva na podnikání, kdy živnostenský úřad dovozoval souvislost jednání žalobce s jakoukoli podnikatelskou činností, nikoliv výlučně s podnikatelskou činností v oboru advokacie, která jediná vyplývá z trestního rozsudku. Tímto zásahem živnostenský úřad de facto znemožňuje žalobci výdělečnou činnost a jeho řádné začlenění do společnosti a odčinění újmy způsobené činností, za níž byl odsouzen, jakož i úhradu peněžitého trestu. Rozhodnutí je v rozporu s§ 6 odst. 2 živnostenského zákona jakož i v rozporu s ustálenou judikaturou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2015, č. j. 9 As 229/2014-36 či nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/08 ze dne 7. 4. 2009), potažmo i s Listinou základních práv a svobod. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. Odkazuje na napadené rozhodnutí a argumentuje ke každému žalobnímu bodu. 10. Podle žalovaného souvislost trestné činnosti žalobce s podnikáním existuje a byla prokázána, neboť snaha o zajištění nepravdivých, falešných podkladů a listin se vztahuje k podnikání jak v obecné rovině, tak k jednotlivým živnostenským oprávněním, které měl žalobce v držení. Žalovaný uvádí, že ve věci rušených živnostenských oprávnění se nejedná pouze o zájmy žalobce nebo o zájmy osob, které zastupuje, ale jedná se minimálně ve stejné míře i o zájmy osob, se kterými má podnikatel obchodní vztah, tj. obchodní partneři, zákazníci, instituce mající ve své působnosti výběr daní, pojistného apod. Dle žalovaného postupovaly správní orgány v dané věci zcela ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/08 ze dne 7. 4. 2009, které smysl a účel podmínky bezúhonnosti spatřují v ochraně základních práv a svobod třetích osob, jež by mohly být dotčeny podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jed