9 As 48/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 10/2021- 31 - text 7 30 Ad 10/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobce: DUNKANSTAV, družstvo sídlem Křižíkova 2697/70, 612 00 Brno zastoupený advokátkou Mgr. Helenou Pindejovou sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kotlářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2021, č. j. 2340/1.30/21-3 takto: I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 31. 5. 2021, č. j. 2340/1.30/21-3 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 800 Kč, a to k rukám advokátky žalobce Mgr. Heleny Pindejové, sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Předmětem přezkumu v nyní projednávané věci je posouzení zákonnosti rozhodnutí o správním deliktu na úseku zaměstnanosti. 2. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj rozhodnutím ze dne 2. 2. 2021, č. j. 2414/9.30/20-9, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti („zákon o zaměstnanosti“), kterého se měl dopustit tím, že umožnil výkon nelegální práce, jak ji definuje ustanovení § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti. Vytýkaného jednání se dopustil tím, že na pracovišti výrobní haly společnosti REGUTEC a.s., na adrese Němčičky 92, 664 66 Němčičky, umožnil celkem 12 fyzickým osobám (cizincům ukrajinské státní příslušnosti) výkon závislé práce spočívající v lisování pryžových výrobků v rozporu s vydanými povoleními k zaměstnání, konkrétně v rozporu s místem výkonu práce. Cizinci totiž měli Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou v Brně vydána povolení k zaměstnání s místem výkonu práce Křižíkova 70, 612 00 Brno. Tím podle oblastního inspektorátu žalobce porušil ustanovení § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti ve spojení s ustanovením § 92 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Za tento přestupek byla žalobci podle § 35 písm. b) a ustanovení § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, uložena pokuta ve výši 250 000 Kč. Prvostupňový orgán zejména uvedl, že z povahy dané pozice „Pomocní dělníci ve výrobě“ (tato dle klasifikace zaměstnání ISCO spočívá v pomoci při plnění pracovních úkolů obsluze strojů a zařízení a montérům, a dále také vykonávání různých jednoduchých a rutinních manuálních činností ve výrobě) plyne, že se jedná o práci, do jejíž náplně běžně nespadá vysílání na pracovní cesty. Těžištěm výkonu této práce je totiž konkrétní pracoviště, kde daná výroba na příslušných strojích či jiných zařízeních probíhá - oproti např. výkonu práce stavebních dělníků, u kterých se vysílání na pracovní cesty s ohledem na charakter jejich činnosti očekává. Prvostupňový orgán uzavřel, že pozice „Pomocní dělníci ve výrobě“ zcela nevylučuje použití institutu pracovní cesty, nicméně muselo by se jednat o doplňkové činnosti (např. školení BOZP, zaučení s novou technologií či zařízením, prohlubováním vzdělání apod.), nikoli o výkon práce samostatné. U konkrétní výroby je dáno konkrétní pracoviště, proto není potřebné vysílat zaměstnance jinam. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že všech 12 osob ukrajinské státní příslušnosti byli zaměstnanci žalobce a na pracovišti vykonávali závislou práci (první pracovník od 17. 6. do 28. 6. 2019, druhý od 7. 6. do 27. 6. 2019, třetí od 10. 6. do 28. 6. 2019, čtvrtý od 10. 6. do 28. 6. 2019, pátý od 26. 6. do 28. 6. 2019, šestý od 7. 6. do 27. 6. 2019, sedmý od 6. 6. do 28. 6. 2019, osmý od 4. 6. do 27. 6. 2019, devátý od 7. 6. do 27. 6. 2019, desátý od 6. 6. do 28. 6 2019, jedenáctý od 4. 6. do 27. 6. 2019, dvanáctý od 10. 6. do 28. 6. 2019). Byli držiteli povolení k zaměstnání pro žalobce jako zaměstnavatele na druh práce 93292 „Pomocní dělníci ve výrobě“ pro místo výkonu práce Křižíkova 70 v Brně. Tato povolení k zaměstnání je podle žalovaného neopravňovala k výkonu práce na kontrolovaném pracovišti. Žalobce jim umožnil výkon nelegální práce v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání – v rozporu s místem výkonu práce. Ze skutečnosti, že cizincům byl povolen výkon určité práce v určitém regionu, nelze předjímat, že by jim byl povolen výkon práce i v jiném regionu. Zjištěné osoby na pracovišti vykonávaly práce spočívající v lisování pryžových výrobků, odpovídající pracovní pozici pomocných dělníků ve výrobě. Těžiště práce tak spočívalo ve výkonu práce skládající se ze stejných opakujících se úkonů na jednom pracovišti v rámci konkrétní výroby, kam zjištěné osoby docházely pravidelně a opakovaně. Povaha vykonávané práce zjištěnými osobami tak neodpovídala práci, při které se předpokládá vyslání na jiné pracovní místo pro její výkon. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě se závěry žalovaného nesouhlasil. Je přesvědčen, že § 93 zákona o zaměstnanosti vysílání cizince na pracovní cestu nezakazuje či jinak neomezuje. Jde pouze o to, aby vyslání odpovídalo povaze jím vykonávané práce. Správní orgány neprovedly výklad tohoto pojmu. Správní orgán I. stupně sice uvedl příklad práce stavebních dělníků, nicméně tento příklad je zjednodušený, protože právě tato profese je profesí typickou pro častou změnu místa výkonu práce. Výkon práce spočívající v pomocných profesích není nutno vázat na konkrétní místo výkonu práce, a to právě pro jejich univerzální využití ve výrobě. S ohledem na obecnost dané pozice není nutné vázat pracovníky konající pomocné práce na konkrétní pracoviště, stroj či zařízení. Jejich činnost právě s ohledem na jednoduchost a rutinnost žádnou takovou vázanost nevyžaduje. Správní orgán I. stupně jmenoval případy, v nichž lze u pomocných pracovníků akceptovat vyslání na pracovní cestu. Tyto příklady však nelze ve vztahu k této profesi jako vyslání na pracovní cestu akceptovat. Školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nelze primárně brát jako výkon práce. Ani zaučení s novou technologií či zařízením nelze s ohledem na charakter práce pomocných pracovníků na řešený případ vůbec vztáhnout, neboť činnost pomocných dělníků nespočívá v obsluze strojů. Prohlubování vzdělání nelze primárně brát jako výkon práce. Uvedené příklady proto nelze vztahovat k výkonu práce pomocných pracovníků. 5. Závěr správních orgánů, že zaměstnanci žalobce v pozici „pomocný dělník ve výrobě“ nemohou být z titulu této pozice vysláni na pracovní cestu, nebyl podložen znalostí náplně práce každého ze zaměstnanců v místě výkonu práce, který byl uveden v povolení k zaměstnání. 6. Z popsaných důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul, že oblastní inspektorát hodnotil povahu práce vykonávané cizinci, kteří podle pracovních smluv i povolení k zaměstnání vykonávali práci na pozici „pomocný dělník ve výrobě“, resp. zda charakter této práce běžně předpokládá vyslání zaměstnance (cizince) na pracovní cestu. Dospěl k závěru, že povaha práce vykonávané dotčenými cizinci vysílání na pracovní cestu nepředpokládala. S tím se žalovaný ztotožnil. 8. Nepřisvědčil úvahám žalobce, že v případě jednoduchých a rutinních prací není vyžadována vázanost na konkrétní pracoviště. Při akceptaci takové úvahy by povolovací proces prováděný úřadem práce ztratil smysl. Nesouhlasí se žalobcem, že školení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a prohlubování vzdělání nelze primárně brát jako výkon práce. Odkázal na § 230 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a na kontrolní zjištění, z nichž plyne, že cizinci v době kontroly obsluhovali stroje na lisování gumových dlaždic. IV. Posouzení věci soudem 9. Soud rozhodl o žalobě bez jednání za splnění podmínek plynoucích z § 51 odst. 1 s. ř. s. 10. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Podle § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti cizinec může být dále přijat do zaměstnání a zaměstnáván, má-li platné povolení k zaměstnání vydané krajskou pobočkou Úřadu práce a platné povolení k pobytu na území České republiky. 12. Podle § 92 odst. 1 zákona o zaměstnanosti krajská pobočka Úřadu práce vydá povolení k zaměstnání za podmínek, že se jedná o a) oznámené volné pracovní místo (§ 86 zákona o zaměstnanosti) a b) volné pracovní místo nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak; splnění této podmínky se nevyžaduje při vydání povolení k zaměstnání podle § 95 a 97 zákona o zaměstnanosti. 13. Podle § 92 odst. 3 zákona o zaměstnanosti povolení k zaměstnání obsahuje a) identifikační údaje cizince, b) místo výkonu práce, c) druh práce, d) identifikační údaje zaměstnavatele, u něhož bude cizinec vykonávat zaměstnání, e) dobu, na kterou se vydává, f) další údaje nezbytné pro výkon zaměstnání.