7 Afs 59/2010 — Nejvyšší správní soud

30 Af 35/2021- 30 - text 6 30 Af 35/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: J. Z. zastoupeného advokátem Mgr. Janem Slunečkem sídlem Týn 640/2, Praha proti žalovanému: Celní úřad pro Jihomoravský kraj sídlem Koliště 17, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2021, čj. 33058-2/2021-530000-11 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce uplatnil u žalovaného námitku podle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Její podstata spočívala v tom, že se žalobce domáhal nároku na zaplacení úroku z neoprávněného jednání žalovaného, který mu vznikl v důsledku změny nebo zrušení platebních výměrů. Konkrétně šlo o následující rozhodnutí, ve kterých doměřil žalovaný žalobci dovozní clo a penále. 2. Dodatečné platební výměry zrušené z důvodu prekluze práva dodatečně vyměřit clo (rozhodnutí GŘC čj. 60743-3/2018-900000-317 ze dne 20. 11. 2018, dle něhož byly zrušeny dodatečné platební výměry čj. 34764-53 až 61/2014-530000-51 ze dne 9. 7. 2014). 3. Dodatečné platební výměry, u nichž byl v odvolacím řízení zrušen výrok o vyměření penále dle § 251 daňového řádu (rozhodnutí GŘC čj. 60743-5/2018-900000-317 ze dne 14. 12. 2018, dle něhož byly změněny dodatečné platební výměry čj. 34765-62, 63, 65 až 94, 96-147, 149-151/2014-530000-51 ze dne 9. – 11. 7. 2014). 4. Dodatečné platební výměry zrušené v odvolacím řízení s ohledem na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2020, čj. 62 Af 2/2019 - 228 (rozhodnutí čj. 488765/2020-530000-51 ze dne 16. 10. 2020, dle něhož byla zrušena rozhodnutí čj. 34765-62, 63, 65 až 73/2014-530000-51 ze dne 9. 7. 2014 a ze dne 10. 7. 2014; rozhodnutí čj. 511283/2020-530000-51 ze dne 19. 10. 2020, dle něhož byla zrušena rozhodnutí čj. 34765-74 až 94, 96 až 147, 149 až 151/2020-530000-51 ze dne 10. 7. 2014 a 11. 7. 2014) 5. Námitku žalobce žalovaný zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 26. 5. 2021. II. Argumentace žalobce 6. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť jej považuje za nezákonné. Z § 254 daňového řádu dovozuje, že mu nebyl v zákonné lhůtě předepsán úrok z neoprávněného jednání finančního úřadu. Doba, kdy byly dodatečné platební výměry zrušeny pro jejich nezákonnost, nemůže mít vliv na aplikaci právních předpisů. Rozhodující pro určení relevantního právního předpisu je pouze doba vzniku celního dluhu – ta je ve všech případech před nabytím účinnosti zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon. Ani odkaz žalovaného na celní kodex Unie (nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 952/2013) nepodporuje žalovaným zvolený výklad. Žalobce trvá na tom, že mu úrok z neoprávněného jednání vznikl ve smyslu § 254 daňového řádu ve znění účinném v době vzniku celního dluhu. III. Argumentace žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Na problematiku úroků v daném případě nedopadá právní úprava v daňovém řádu, ale právní úprava celních předpisů. Z důvodové zprávy k zákonu č. 242/2016 Sb., celní zákon, se podává, že právní úprava v § 66 tohoto zákona byla přijata za tím účelem, aby bylo postaveno na jisto, že úrok dle celních předpisů nevzniká vedle úroku z § 254 daňového řádu. To ovšem nic nemění na faktu, že ani před nabytím účinnosti celního zákona nedopadala na problematiku úroku dle celních předpisů právní úprava v daňovém řádu. Podle čl. 116 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, platí, že celní orgány v případě vrácení cla nejsou povinny platit úrok. Tato povinnost vzniká pouze v případě, kdy celní orgán nerealizuje rozhodnutí o vrácení cla ve lhůtě 3 měsíců ode dne přijetí takového rozhodnutí (mimo případy, kdy bylo nedodržení lhůty mimo kontrolu celních orgánů). V daném případě není pochyb o tom (a ani to žalobce netvrdí), že žalovaný v uvedené lhůtě clo vrátil. IV. Řízení před krajským soudem 8. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Výzvu soudu ze dne 25. 10. 2021, aby se vyjádřil k možnosti rozhodnout věc bez jednání, ponechal žalobce bez reakce. V. Posouzení věci krajským soudem 9. Žaloba není důvodná. 10. Krajský soud nejprve pro pořádek konstatuje, že žaloba proti rozhodnutí o námitce vydanému podle § 159 daňového řádu je v daném případě přípustná (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, čj. 1 Afs 271/2016 - 53, č. 3873/2019 Sb. NSS, bod 34, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017, čj. 4 Afs 119/2017 - 106, bod 17). 11. Podstata sporu tkví v tom, zda má žalobce nárok na úrok z nesprávně stanoveného cla podle § 254 daňového řádu. Skutková zjištění stručně uvedl krajský soud ve vymezení věci. Rozepisování skutkových podrobností nepovažoval soud za nutné, jelikož to pro posouzení věci nemá význam. Pro určení, podle jakého znění právních předpisů se má věc posoudit, je rozhodným datem den následující po původní splatnosti cla; bylo-li clo uhrazeno později, pak den následující po dni skutečné úhrady (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 Afs 59/2010 - 143, č. 2511/2012 Sb. NSS, bod 18). V nynější věci byly první platební výměry vydány 9. 7. 2014, celní dluhy tedy vznikaly po tomto datu. Podrobnější zkoumání, kdy se tak stalo, by bylo nadbytečné, neboť bez ohledu na zvolené časové znění právních předpisů by výsledek byl vždy týž. Právní úprava úroků z neoprávněně zadržovaného cla v dřívějším i nyní účinném celním zákoně je totiž natolik komplexní, že se vedle ní nemůže právní úprava úroků z nesprávně stanovené daně uplatnit. 12. Krajský soud nejprve pro názornost a pro kontext stručně zrekapituluje úpravu vrácení cla v evropských předpisech a českém právním řádu. 13. Podle bodu 14 přílohy IV smlouvy o přistoupení České republiky a dalších států k Evropské unii, publikované sdělením Ministerstva zahraničních věcí ČR pod č. 44/2004 Sb. m. s. (dále též „akt o přistoupení“), platí, že v případě postupů pro navrácení a prominutí cla stanovených v článcích 235 až 242 nařízení (EHS) č. 2913/92 a v článcích 877 až 912 nařízení (EHS) č. 2454/93 je navrácení a prominutí cla uskutečňováno za podmínek stanovených právními předpisy Společenství. Dle čl. 241 nařízení (EHS) č. 2913/92 platilo, že pokud celní orgány vrátí dovozní nebo vývozní clo, nejsou povinny platit úroky. Takovou povinnost mají celní orgány pouze pokud (i) nebylo rozhodnutí o vrácení cla vykonáno do tří měsíců od jeho přijetí a (ii) pokud tak stanoví vnitrostátní předpisy. V čl. 201 až 216 upravuje zmiňované nařízení vznik celního dluhu. 14. Jen pro pořádek soud zmiňuje, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 (dále též „celní kodex ES“) přijaté 23. 4. 2008, které platilo od 24. 6. 2008, upravovalo otázku úroků při vrácení cla v čl. 79 odst. 4 takto: Pokud celní orgány clo vrátí, nejsou povinny platit úrok. Úrok však musí být zaplacen, jestliže rozhodnutí o vrácení cla nebylo provedeno do tří měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy nedodržení časové lhůty bylo mimo kontrolu celních orgánů. V důsledku čl. 188 odst. 2 celního kodexu ES (novelizovaného nařízením č. 528/2013 ze dne 12. 6. 2013), který odložil účinnost některých ustanovení až do 1. 11. 2013, však tato norma vůbec nenabyla účinnosti. Místo toho ji od 30. 10. 2013 nahradila nová právní úprava – nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (dále též „celní kodex EU“). Ten v čl. 116 odst. 6 upravuje otázku úroků při vrácení cla prakticky totožně jako celní kodex ES: Pokud celní orgány clo vrátí, nejsou povinny platit úrok. Úrok však musí být zaplacen, jestliže rozhodnutí o vrácení cla nebylo provedeno do tří měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy nedodržení lhůty bylo mimo kontrolu celních orgánů. Podle čl. 288 odst. 1, 2 celního kodexu EU se ustanovení čl. 116 aplikuje od 1. 6. 2016. Celní kodex EU dále v čl. 286 odst. 1 uvádí, že ruší celní kodex ES. V odstavci 2 přitom uvádí, že nařízení (EHS) č. 2913/92 se ruší dnem 1. 6. 2016. Až do tohoto data tedy platila úprava úroků z vráceného cla obsažená v nařízení (EHS) č. 2913/92, od tohoto data pak úprava obsažená v celním kodexu EU. 15. Citované předpisy Evropské unie upravují komplexně problematiku vrácení cla včetně úroků. Vnitrostátní předpisy z této úpravy evidentně vychází – ať už zrušený celní zákon č. 13/1993 Sb. či nyní účinný celní zákon č. 242/2016 Sb. Předchozí celní zákon č. 13/1993 Sb. obsahoval v § 285 až 292 komplexní úpravu vrácení cla včetně úroků. Novelou č. 187/2004 Sb. však byla tato úprava s účinností od 1. 5. 2004 ze