7 Afs 70/2023 — Nejvyšší správní soud

30 Af 75/2021- 100 - text 31 30 Af 75/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobkyně: Hettich ČR k.s., IČO: 49437283 sídlem Jihlavská 2190/3, Žďár nad Sázavou 1 zastoupená advokátem Mgr. Vojtěchem Faltusem sídlem Jungmannova 26/15, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2021, č. j. 38912/21/5200-11431-711360, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2021, č. j. 38912/21/5200-11431-711360, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 19 456 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Vojtěcha Faltuse, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud v této věci posuzoval, zda správce daně důvodně vyloučil ze základu daně z příjmů právnických osob náklady vynaložené žalobkyní pro neprokázání podmínek pro uplatnění takových nákladů podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). 2. Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry ze dne 29. 6. 2020, č. j. 1244411/20/2914-50522-712004 a č. j. 1246119/20/ 2914-50522-712004, daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 vyšší o 11 955 860 Kč a za zdaňovací roku 2016 vyšší o 15 109 940 Kč. Současně správce daně uložil žalobkyni povinnost uhradit penále z doměřené daně. 3. Na základě žalobkyní podaného odvolání rozhodl žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že dodatečné platební výměry změnil. Doměřenou daň za zdaňovací období roku 2015 snížil na 10 147 820 Kč a za zdaňovací období roku 2016 na 12 467 420 Kč. Současně žalovaný upustil od uložení povinnosti zaplatit penále z doměřené daně. 4. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 17. 12. 2021 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 5. Žalobkyně na úvod žaloby zdůraznila, že žaloba směřuje výlučně proti závěrům finančních orgánů, které se týkají daňové uznatelnosti vybraných nákladů podle § 24 odst. 1 ZDP vynaložených žalobkyní ve prospěch s ní spojených osob v koncernu Hettich. Jde konkrétně o náklady členěné správcem daně a žalovaným do čtyř skupin, jež souvisejí 1.) s činností společnosti Hettich FurnTech GmbH & Co. KG (dále jen „HFT“) při doplňování skladu žalobkyně, 2.) s manažerskými službami přijatými od Hettich Management Service GmbH (dále jen „HMS“), 3.) s manažerskými službami přijatými od Hettich Holding GmbH & Co. KG (dále jen „HHO“) a 4) s přefakturací externích nákladů. Žalobkyně naopak nenapadá žalobou tu část napadeného rozhodnutí, která se týká nastavení transferových cen mezi spojenými osobami podle § 23 odst. 7 ZDP. 6. Žalobkyně nejprve obecně namítla, že žalovaný a správce daně nesprávně posoudili otázku unesení důkazního břemene při prokazování uskutečnění daňově uznatelných nákladů, stanovili nesprávně míru důkazního břemene kladeného na žalobkyni při prokazování těchto nákladů a nesprávně byla posouzena i otázka, zda správce daně prokázal důvodné pochybnosti o záznamech předložených žalobkyní. 7. Stěžejní otázkou podle žalobkyně je, zda v případě, kdy nevznikly pochybnosti o poskytnutí služeb žalobkyni, avšak správce daně měl pochybnost o jejich rozsahu, lze náklady označit za daňově neuznatelné v plném rozsahu. Po žalobkyni nelze požadovat, aby v rámci důkazního břemene prokázala každý jednotlivý náklad poskytovatele služby a každou jednotlivou hodinu strávenou při poskytování služby, a to zvlášť s ohledem na rozsah daňové kontroly a uplynulý čas. Podle žalobkyně lze neuznat jen takovou část nákladů za služby, která je zjevně nepřiměřená, přičemž měřítkem by měla být ziskovost nezávislých subjektů srovnatelných se žalobkyní. Tak ostatně postupoval správce daně, pokud jde o část kontroly zaměřené na nastavení převodních cen. 8. Žalobkyně v průběhu daňové kontroly předložila množství dokumentů svědčících o poskytnutí služeb. Nelze po ní spravedlivě požadovat, aby vedla podrobné záznamy o všech jednotlivých poskytnutých službách, jinak by místo podnikání toliko sbírala informace pro správce daně. Z žalobkyní předložených důkazů lze dovodit, že služby byly žalobkyni poskytnuty, a náklady s nimi související nelze zcela vyloučit jen na základě dílčích nejasností a pochybností o jejich rozsahu. Míra důkazního břemene požadovaná správcem daně a žalovaným je nepřiměřená, a nelze je tak prakticky unést. Míra důkazního břemene, kterou žalovaný vyžaduje po žalobkyni, by měla být obdobná, i pokud jde o důkazní břemeno správce daně. Finanční orgány si však vystačily s extrémně nízkou mírou důkazu při zpochybnění věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti záznamů předložených žalobkyní. Dílčí pochybnosti – v kontextu významu poskytovaných služeb v rámci skupiny, jejich množství a s ohledem na provozní velikost žalobkyně – nejsou způsobilé založit požadovanou intenzitu pochybností. Nedošlo k přenesení důkazního břemene a pochybnosti nebyly natolik závažné, aby zatemnily obraz o hospodaření žalobkyně. 9. Dále namítá žalobkyně, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí trpí vadami. Finanční orgány v prvé řadě neprovedly dokazování výslechem svědků navržených žalobkyní. Nebyly přitom splněny podmínky pro neprovedení důkazů. Žalobkyně v této souvislosti navrhla, aby soud sám provedl výslech devíti svědků, přičemž ale blíže neupřesnila, o jakých skutečnostech by měli označení svědci vypovídat. Dále žalobkyně namítá, že poskytla v rámci vyjádření k výsledku kontrolního zjištění celou řadu vysvětlení, se kterými se správce daně ani žalovaný nevypořádali. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobkyně dále vytýká správci daně nekonkrétnost a vágnost obou výzev k prokázání skutečností. Konkrétní nedostatky byly žalobkyni sděleny až při seznámení s výsledky kontrolního zjištění. Žalobkyně nebyla do té doby schopna uvést relevantní vysvětlení a označit důkazní prostředky. Po seznámení s výsledky kontrolního zjištění mohla reagovat jen v rámci stanovené lhůty (29 dnů), což je zcela jiná procesní situace, než kdyby dokazování probíhalo řádně. 10. V poslední části žaloby se žalobkyně věnuje zpochybnění závěrů finančních orgánů o neuznatelnosti konkrétních čtyř skupin nákladů. 11. První skupinou jsou náklady vynaložené na služby poskytnuté společností HFT související s doplňováním skladu zboží. Podle žalobkyně není mezi ní a žalovaným sporu o tom, že služby byly poskytnuty, a proto nemůže být hodnota uznatelných nákladů nulová. Žalovaný nezpochybnil, že tyto služby byly poskytnuty. Žalobkyně doložila podrobnou specifikaci služeb, vysvětlila jejich účel a užitek, a jejich poskytování doložila řadou důkazů. Údajné pochybnosti ohledně těchto služeb nemohou obstát. Náklad nebyl uznán jen proto, že byla cena služeb stanovena paušální částkou. Ta je přitom nižší, než pokud by byla založena na skutečných nákladech poskytovatele služby. Důvod stanovení ceny za služby paušální částkou žalobkyně řádně vysvětlila ve vyjádření k výsledku kontrolního zjištění. Závěr o neprokázání rozsahu poskytnutých služeb je nezákonný a nesprávný. Na žalobkyni byla kladena nepřiměřená míra důkazního břemene. Finanční orgány navíc neprovedly výslech svědka D. B., který by mohl popsat rozsah poskytovaných služeb. 12. Druhou skupinou jsou náklady vynaložené na služby poskytnuté HMS. Jde o řadu činností, které žalobkyně sama nevykonává a i správce daně měl za to, že jsou zajištěny formou služeb od spojených osob. Pokud správce daně tvrdí ve vztahu k transferovým cenám, že žalobkyně nevykonává funkce nákupu hlavních surovin a marketingu, není možné, aby následně poskytování těchto služeb zpochybnil. Žalobkyně doložila podrobnou specifikaci služeb, vysvětlila jejich účel a užitek, a jejich poskytování doložila řadou důkazů. Údajné pochybnosti ohledně těchto služeb nemohou obstát. Jediným důvodem neuznání celé výše nákladů byly rozpory v žalobkyní předložených kalkulacích týkající se výše plánovaných a skutečných nákladů. Dílčí rozpory týkající se dokumentace nákladů vynaložených na služby v oblastech marketingu, strategického nákupu, IP managementu, IT služeb, EDV-CAD/Catia také neodůvodňují vyloučení nákladů v plné výši. Závěr o neprokázání rozsahu poskytnutých služeb je nezákonný a nesprávný. Finanční orgány navíc neprovedly výslech svědka, který by mohl popsat rozsah poskytovaných služeb. 13. Třetí skupinou jsou náklady vynaložené na manažerské služby HHO. Podle žalobkyně není sporné, že služby byly poskytnuty. Celková částka je tvořena nepřímým a přímým poplatkem za správu. Žalobkyně doložila podrobnou specifikaci služeb, což doložila řadou důkazů. Údajné pochybnosti ohledně těchto služeb nemohou obs