10 As 330/2017 — Nejvyšší správní soud

62 A 90/2022- 139 - text pokračování 22 62 A 90/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: ČSAD Brno holding, a.s. sídlem Zvonařka 512/2, Brno zastoupený Mgr. Kateřinou Karfilátovou, LL.M., advokátkou sídlem Květnového vítězství 2373/9, Praha proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 525/15, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2022, č.j. MF-25459/2022/1601-7/2179, sp. zn. MF-25459/2022/16-2179, takto: I. V části, v níž se žalobce domáhá zrušení nařízení Jihomoravského kraje ze dne 12. 10. 2020 a ze dne 27. 10. 2021, o stanovení maximálních cen za užití příjezdového a odjezdového stání určeného k účelu výstupu (nástupu) osob a vyložení (naložení) zavazadel, se žaloba odmítá. II. V části, v níž se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 18. 10. 2022, č.j. MF-25459/2022/1601-7/2179, sp. zn. MF-25459/2022/16-2179, se žaloba zamítá. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2022, č.j. MF-25459/2022/1601-7/2179, sp. zn. MF-25459/2022/16-2179, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, změnil výrok II. rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 30. 6. 2022, č.j. JMK 99317/2022, sp. zn. S-JMK 53280/2022 OD, týkající se výše uložené pokuty, tak, že pokutu ve výši 1 000 000 Kč snížil na 302 000 Kč. Dále žalovaný změnil výrok IV. rozhodnutí krajského úřadu týkající se splatnosti výše uložené pokuty a nákladů správního řízení; ve zbytku žalovaný rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. 2. Krajský úřad shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, spočívajícího v porušení nařízení Jihomoravského kraje č. 1/2021 (číslovaného takto správními orgány, pozn. soudu) ze dne 12. 10. 2020, o stanovení maximálních cen za užití příjezdového a odjezdového stání určeného k účelu výstupu (nástupu) osob a vyložení (naložení) zavazadel (dále jen „Nařízení 2021“), a nařízení Jihomoravského kraje č. 7/2021 (číslovaného takto správními orgány, pozn. soudu) ze dne 27. 10. 2021, o stanovení maximálních cen za užití příjezdového a odjezdového stání určeného k účelu výstupu (nástupu) osob a vyložení (naložení) zavazadel, ve znění účinném do 28. 2. 2022 (dále jen „Nařízení 2022“), kterého se žalobce dopustil tím, že v rozporu s těmito nařízeními za období červen 2021 až únor 2022 po dopravci ČSAD Kyjov Bus a.s. požadoval za užití autobusových stání zastávky Brno, ÚAN Zvonařka, za měsíc červen 2021 částku 107 308 Kč, červenec 2021 částku 97 787 Kč, srpen 2021 částku 102 181 Kč, září 2021 částku 102 300 Kč, říjen 2021 částku 101 647 Kč, listopad 2021 částku 102 300 Kč, prosinec 2021 částku 101 457 Kč, leden 2022 částku 102 483 Kč a únor 2022 částku 103 448 Kč. Žalobce tyto částky fakturoval dopravci ČSAD Kyjov Bus a.s. dle sazby 74 Kč (bez daně z přidané hodnoty, dále jen „DPH“) za příjezd spoje (včetně užití stání do 15 minut) a 119 Kč (bez DPH) za odjezd spoje (včetně odstavení vozidla nad 15 minut), přestože podle Nařízení 2021 mohla maximální cena za užití autobusového stání zastávky Brno, ÚAN Zvonařka, činit maximálně 58,96 Kč bez DPH a za užití stání pouze pro výstup cestujících 29,48 Kč bez DPH. Dle Nařízení 2022 pak mohla maximální cena za užití autobusového stání zastávky Brno, ÚAN Zvonařka, činit 58,92 Kč a za užití stání pouze pro výstup cestujících 29,46 Kč bez DPH. I. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce má napadené rozhodnutí za nezákonné a nesprávné s tím, že bylo rovněž vydáno na základě nezákonných nařízení. Nařízení 2021 a 2022 podle žalobce nesplňují náležitosti podzákonného právního předpisu jakožto abstraktního právního aktu, neboť nesplňují znak spočívající v obecném (neurčitém) vymezení okruhu adresátů, na který dopadají. Nařízení se totiž týkají jmenovitě 11 autobusových nádraží nacházejících se v Jihomoravském kraji, aniž by zde byl jakýkoli klíč pro výběr těchto konkrétních nádraží. Navíc pro každé uvedené autobusové nádraží vypočítal Jihomoravský kraj podle své metodiky zcela konkrétní maximální cenu, kterou si dané nádraží může za užití autobusového stání účtovat. Takový právní akt je tedy spíše individuálním správním rozhodnutím, nikoli právním předpisem. 4. Žalobce má dále za to, že i kdyby byla nařízení vyhodnocena z materiálního hlediska jakožto nařízení kraje, jsou nezákonná, neboť mají diskriminační dopad. Cenově jsou regulována pouze některá nádraží, aniž by bylo zdůvodněno, proč Jihomoravský kraj k takovému rozlišování přistoupil. Cena za užití stání na jiných nádražích na území kraje regulována není (např. autobusové nádraží Brno – hotel Grand, autobusová nádraží v obcích Znojmo, Břeclav, Tišnov, Moravský Krumlov, Oslavany, Židlochovice, Veselí nad Moravou, Jaroměřice nad Rokytnou a mnoho dalších). Nařízení 2021 a 2022 tak porušují princip rovného zacházení, protože neregulovaná nádraží si mohou účtovat libovolné ceny. 5. Podle žalobce nemůže obstát ani argument žalovaného, že nádraží, u nichž nebyly maximální ceny stanoveny, jsou nádražími ve vlastnictví obcí (případně Jihomoravského kraje), na kterých jsou aktuálně účtovány nízké nebo nulové poplatky za užití stání. Např. autobusové nádraží Brno – hotel Grand je rovněž nádražím, které vlastní soukromý subjekt. Podle žalobce je bezpředmětné, že na těchto nádražích jsou v současné době účtovány nízké nebo žádné poplatky, neboť stěžejní je, že z důvodu absence cenové regulace faktická možnost provozovatelů těchto nádraží účtovat libovolně vysoké poplatky za užití stání existuje. 6. Podrobnou argumentací s odkazem na závěry judikatury Ústavního soudu žalobce dále dovozuje, že nařízení Jihomoravského kraje nepřiměřeně zasahují do ústavně zaručených práv žalobce na vlastnictví a podnikání. Žalobce uvádí, že v rámci svého interního účetnictví vyčleňuje středisko 380, které souvisí s provozováním ÚAN Zvonařka, v němž jsou zachyceny veškeré náklady související s provozem nádraží. Pokud by mohl účtovat pouze ceny podle Nařízení 2021, pak by nebyl schopen pokrýt své náklady spojené s provozem autobusového nádraží za rok 2021 (celkové náklady účetního střediska 380) a ani část režijních nákladů, které nejsou součástí nákladů střediska 380 (za celou společnost celkem 5 053 251 Kč), ale jsou k provozu ÚAN Zvonařka poměrně alokovány. Z uvedeného vyplývá, že žalobce by musel část nákladů dotovat z jiných příjmů, případně by musel navýšit ceny za užití stání pro linky, které nepodléhají Nařízení 2021, aby se nedostal do ztráty, což představuje zásah cenové regulace do práva žalobce na vlastnictví a podnikání. 7. Nepřiměřenost cenové regulace žalobce dovozuje také z toho, že stanovené maximální ceny zdaleka nedosahovaly cen obvyklých. Tu žalobce odkazuje na tabulku, kterou předložil již ve správním řízení, v níž je uveden přehled cen v roce 2022, které za užití příjezdových a odjezdových stání účtují jiná nádraží v jiných větších městech České republiky pro totožné druhy spojů veřejné linkové dopravy, na které dopadají Nařízení 2021 a 2022. Jiná nádraží, jejichž vybavenost a na nich poskytované služby zdaleka nedosahují úrovně, jakou nabízí ÚAN Zvonařka, účtují za užití stání mnohem vyšší částky, než jaké stanoví nařízení 2021 a 2022 (ÚAN Zvonařka je autobusovým nádraží v centru druhého největšího města České republiky a nabízí dopravcům a cestujícím nadstandardní prostředí a služby a výhodnou polohu pro cestující i dopravce). 8. Žalobce dále nepřiměřenost cenové regulace spatřuje v tom, že metodika, jakou Jihomoravský kraj vypočítal regulované ceny, je velmi neflexibilní, neumožňuje reagovat na tržní vývoj, inflaci, ceny energií apod. Při výpočtu maximálních cen vychází vždy z údajů jednotlivých provozovatelů nádraží za předloňský rok (Nařízení 2021 bylo postaveno na údajích z roku 2019). 9. Zvláště v případě žalobce pak nastala situace, na kterou nebyla metodika schopna flexibilně reagovat, neboť žalobce v roce 2021 převzal provoz ÚAN Zvonařka od původního provozovatele společnosti Tourbus, a.s. Nařízení 2021 tak bylo postaveno na historických údajích společnosti Tourbus, a.s. Na tuto skutečnost přitom žalobce opakovaně Jihomoravský kraj upozorňoval, ten ji však nevzal v potaz. Žalobce dokonce nechal zpracovat audit za 1. čtvrtletí roku 2021, aby Jihomoravskému kraji poskytl relevantní podklady. Metodika výpočtu maximálních cen rovněž způsobuje značné skoky v maximálních cenách (a to jak směrem nahoru, tak směrem dolů) pro jednotlivá regulovaná nádraží v průběhu dvou let. Při vývoji cen na trhu by však bylo očekávatelné, že stanovené maximální ceny budou postupem času průběž