10 Afs 160/2018 — Nejvyšší správní soud

31 A 79/2022- 103 - text  16 31 A 79/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D. ve věci žalobce: namitech s.r.o., IČ 26237474 sídlem Purkyňova 125, 612 00 Brno zastoupený doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem sídlem Optátova 46, 637 00 Brno proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 44, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2022, č. j. ČOI 67281/22/O100/Krč/Št, sp. zn. ČOI 75543/18/3000, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně brojí žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2022, č. j. ČOI 67281/22/O100/Krč/Št, sp. zn. ČOI 75543/18/3000 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zčásti změněno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského ze dne 1. 3. 2022, č. j. ČOI 25541/22/3000/R/II/Mach. 2. Z rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ve spojení s napadeným rozhodnutím vyplývá, že žalobce byl uznán vinným z: - 1/ přestupku dle § 54 odst. 4 písm. a) zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh (dále též „zákon o posuzování shody”), kterého se dopustil nesplněním povinnosti podle § 6 odst. 2 téhož zákona. Žalobce totiž jako výrobce fakturou č. 010170035 ze dne 19. 10. 2017, fakturou č. 010170039 ze dne 16. 11. 2017, fakturou č. 010170049 ze dne 21. 12. 2017, fakturou č. 010170050 ze dne 31. 12. 2017, fakturou č. 010170009 ze dne 15. 3. 2018 a fakturou č. 010170010 ze dne 22. 3. 2018 odběratelům (konkrétně uvedeným v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu) uvedl na trh stanovené výrobky - elektrická zařízení určená pro používání v určitých mezích napětí dle nařízení vlády č. 118/2016 Sb., o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodání na trh (dále též „nařízení č. 118/2016 Sb.“) a současně výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility dle nařízení vlády č. 117/2016 Sb., o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh (dále též „nařízení č. 117/2016 Sb.“). K výrobkům DALYN I, DALYN II, a DALYN III - elektrický rozvaděč NN nevypracoval technickou dokumentaci dle požadavků stanovených nařízením vlády č. 118/2016 Sb. a nařízením vlády č. 117/2016 Sb., neprovedl nebo nenechal provést příslušný postup pro posouzení shody; uvedené stanovené výrobky nevyhovovaly požadavkům § 4 odst. 1, 2 a 7 nařízení vlády č. 118/2016 Sb. a § 5 odst. 1, 2 a 6 nařízení vlády č. 117/2016; - 2/ přestupku dle § 19a odst. 3 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (dále též „zákon o technických požadavcích na výrobky“), kterého se dopustil porušením § 13 odst. 1 a 2 téhož zákona. Žalobce totiž jako výrobce fakturou č. 010170035 ze dne 19. 10. 2017, fakturou č. 010170039 ze dne 16. 11. 2017, fakturou č. 010170049 ze dne 21. 12. 2017, fakturou č. 010170050 ze dne 31. 12. 2017, fakturou č. 010170009 ze dne 15. 3. 2018 a fakturou č. 010170010 ze dne 22. 3. 2018 odběratelům (konkrétně uvedeným v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu) uvedl na trh stanovené výrobky - elektrozařízení dle nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (dále též „nařízení č. 481/2012 Sb.“), přičemž u výrobků DALYN I, DALYN II, a DALYN III - elektrický rozvaděč NN neprovedl nebo nenechal provést příslušný postup posouzení shody a dále k výrobkům nebylo vydáno a v kopii uchováváno EU prohlášení o shodě v rozporu s § 13 odst. 1 a 2 zákona o technických požadavcích na výrobky; stanovené výrobky nevyhovovaly požadavkům § 5 odst. 2 a nařízení vlády č. 481/2012 Sb. 3. Za toto jednání byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 55 000 Kč. II. Podání účastníků 4. Žalobce v žalobě namítá především vadné posouzení jeho jednání. Byl sankcionován dle § 6 odst. 2 ve spojení s § 54 odst. 4 písm. a) zákona o posuzování shody za vypracování technické dokumentace s údajnými vadami. Daná ustanovení však umožňují postihovat pouze nevypracování technické dokumentace, nikoliv chybné splnění této povinnosti. Nadto vady dokumentace nebyly konkrétně uvedeny ve výroku rozhodnutí, což je v rozporu s § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich“). Testem proporcionality nebyla vyhodnocena ani závažnost údajných vad. Následně žalobce namítá promlčení u skutků spáchaných v roce 2017, neboť údaj o fakturaci není pro určení počátku promlčecí doby určující. Dále brojí proti vadně provedenému výslechu M. O., který byl vyslechnut ve špatném procesním postavení, pročež je tento důkaz nezákonný a nepoužitelný. Namítá též, že správní orgány neprovedly jím navržené důkazy, zejména ohledání výrobků, aniž by jeho návrh zamítly a takový postup zdůvodnily. Žalobce má také za to, že došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, neboť na ústním jednání nebyla za správní orgán přítomna osoba, která rozhodnutí nakonec vydala; i ve správním trestání je přitom třeba vyžadovat totožnost osoby provádějící a hodnotící důkazy. Žalobce též tvrdí, že na vydání napadeného rozhodnutí se v rozporu s § 14 odst. 1 a 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“), podílely osoby, které neformálními konzultacemi a metodickým vedením v konkrétní věci participovaly na vydání prvostupňového rozhodnutí. 5. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Ohledně nevypracování technické dokumentace odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K tvrzenému promlčení přestupku uvedl, že okamžik spáchání skutku byl určen časem dodání výrobku konkrétnímu zákazníkovi. Sám žalobce měl dle žalovaného zájem na výslechu M. O. jako svědka, provedení tohoto úkonu tedy nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Neuvedení značky o shodě na výrobcích nebylo žalobci vůbec vytýkáno. Napadené rozhodnutí bylo vydáno nikoliv úřední osobou, ale příslušným správním orgánem, za který jej jako oprávněná úřední osoba podepsal zástupce ústředního ředitele Mgr. V. T.; ten s ohledem na své služební zařazení nemohl být účasten na ústním jednání, které v projednávané věci vedl inspektorát. K námitce rozhodování vyloučených osob odkázal žalovaný na napadené rozhodnutí a uvedl, že tvrzení žalobce jsou ničím nepodložené domněnky. 6. V dalších podáních oba účastníci setrvali na svých stanoviscích. III. Posouzení věci soudem 7. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z § 51 odst. 1 s. ř. s. 8. Žaloba není důvodná. III.1 Shrnutí dosavadního řízení 9. Krajský soud předesílá, že v této věci již jednou rozhodoval; rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, č. j. 31 A 79/2022-71, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí zdejšího soudu však Nejvyšší správní soud (dále též „NSS či „kasační soud“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2025, č. j. 6 As 253/2024-30, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 10. V předcházejícím řízení krajský soud ve vztahu k posouzení jednání žalobce naznal, že správní orgány jej sankcionovaly za jednání, které vůbec není porušením § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody, neboť dané ustanovení nepostihuje „uvádění výrobků na trh“. Dále krajský soud poukázal na to, že správní orgány při formulaci skutkové věty pozměnily text § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody tak, že v intencích napadeného rozhodnutí měl žalobce volbu mezi vypracováním dokumentace, provedením postupu pro posouzení shody a možností nechat si provést postup pro posouzení shody. Pravidla českého pravopisu pro správními orgány zvolený způsob formulace skutku totiž stanovují, že spojka „nebo“ je ve významu slučovacím a vyjadřuje možnost volby mezi shodnými (libovolně zaměnitelnými) variantami. Soud proto uzavřel, že z napadeného rozhodnutí není patrné, zda bylo žalobci vytýkáno kumulativní nesplnění všech povinností dle § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody, nebo jen některé z nich. Nadto krajský soud dospěl k závěru, že ze správních rozhodnutí není zřejmé, zda žalobce nesplnil všechny povinnosti uvedené v § 4 odst. 1, 2 a 7 nařízení vlády č. 118/2016 Sb. a § 5 odst. 1, 2 a 6 nařízení vlády č. 117/2016, nebo jen některé z nich. Konečně zdejší soud považoval za další vadu sp