3 As 114/2016 — Nejvyšší správní soud

32 A 5/2024- 63 - text pokračování 18 32 A 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: J. s.r.o., X sídlem X zastoupený advokátkou Mgr. Barborou Sedlákovou sídlem 594 54 Křoví 111 proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2023, č. j. JMK/180129/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vyškov ze dne 22. 8. 2023, č. j. MV 103453/2023 OD/17 Sv (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). Tím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel vozidla registrační značky X v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití daného vozidla dne 24. 12. 2022 v 7:46 hodin byly na pozemní komunikaci v místě silnice II/430 na ulici Brněnská mezi domy č.p. 67 a 32 ve Vyškově dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Za pomoci automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy bylo totiž zjištěno, že v uvedenou dobu neznámý řidič překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h, kdy jeho rychlost činila po odečtu toleranční odchylky 59 km/h, přičemž na daném úseku je stanovena nejvyšší dovolená rychlost jízdy na 50 km/h, čímž tento nezjištěný řidič porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil se tak jednání vykazujícího znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Za tento přestupek byla žalobci jako správní trest uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a dále povinnost uhradit náklady správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. II. Podání účastníků 2. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou, jíž se domáhá jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro jeho nesrozumitelnost a také pro nedostatek důvodů. Skutkový stav věci považuje za nedostatečně zjištěný. Dále tvrdí závažné vady přestupkového řízení spočívající v tom, že prvostupňový správní orgán nebyl místně příslušný; byl podjatý; neučinil nezbytné kroky ke zjištění skutečného řidiče vozidla a nerespektoval princip jeho primární odpovědnosti; porušil § 125h odst. 2 zákona o silničním provozu a principy dobré správy; nedoručil mu řádným způsobem výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí; v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu absentuje uvedení místa a data přestupku samotného žalobce. Žalovaný se pak dostatečně nevypořádal s jeho návrhem na mimořádné snížení pokuty. Soud předesílá, že podrobněji bude argumentace žalobce shrnuta v rámci vypořádání jednotlivých jím vznesených námitek. 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že napadené rozhodnutí považuje za správné a řádně odůvodněné. Námitky žalobce již vypořádal v odůvodnění jím vydaného rozhodnutí. Žalovaný má za to, že účastník řízení nemůže správnímu orgánu klást požadavky, za jakých podmínek by byl ochoten si přebírat písemnosti či reagovat na výzvu adresovanou provozovateli vozidla; stejně tak si nemůže sám určovat výši pokuty. Neochota správních orgánů na tyto podmínky žalobce přistoupit nezpůsobuje nezákonnost jejich postupu. Žalobce nevyužil možnosti sdělit totožnost řidiče jeho vozidla, i když o tom byl řádně poučen. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. 4. V replice k vyjádření žalovaného žalobce konstatuje, že si žádné požadavky stran doručování či přebírání písemností nekladl, pouze využil zákonné možnosti a požádal o přednostní zasílání písemností na email. Považuje za zcela logické, aby vedle možnosti uhradit určenou částku nebo sdělit osobu řidiče vozidla, se mohl provozovatel vozidla k výzvě vyjádřit a požadovat doplňující údaje. Žalobce neměl nikdy ambici zasahovat do kompetence správního orgánu stanovit výši určené částky; ten tak ovšem učinil bez ohledu na míru škodlivosti a okolnosti skutku v nejvyšší možné výši. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), v zákonné lhůtě. 6. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 7. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání. 8. Žaloba není důvodná. III.1 Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 9. Soud se nejprve zabýval žalobcem vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti. Správní rozhodnutí může být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost především tehdy, pokud z něj nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, případně jde o výrok s obsahem rozporuplným či nevykonatelným. Takové vady krajský soud v napadeném rozhodnutí neshledal. 10. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti může být nedostatek důvodů správního rozhodnutí, který nastává, pokud není možno z jeho odůvodnění spolehlivě seznat, jakými úvahami se správní orgán řídil, resp. proč považoval námitky účastníka řízení za liché. Nepřezkoumatelnost může nicméně spočívat i v tom, že argumentace účastníka je odmítnuta jako nesprávná, aniž by bylo v kontextu individuálních okolností zdůvodněno, v čem tato nesprávnost spočívá [k tomu blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 252/2016-48, či ze dne 17. 8. 2023, č. j. 1 Afs 66/202379]. Napadené rozhodnutí dle krajského soudu žádnou ze shora uvedených vad netrpí a je tudíž přezkoumatelné. Lze z něj totiž zjistit, na základě jakých skutečností správní orgán rozhodl, prezentovány jsou i úvahy a důvody, jež žalovaného k jeho závěrům vedly. 11. Žalobce namítá, že žalovaný vůbec nereagoval na jeho námitky týkající se absence nezbytných kroků prvostupňového správního orgánu vedoucích ke zjištění totožnosti řidiče vozidla (odst. 6 žaloby). Tuto argumentaci však žalovaný vypořádal v bodě 1/ na str. 3 až 4 napadeného rozhodnutí. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu uvedl, že prvostupňový správní orgán v projednávané věci učinil nezbytné kroky směřující ke zjištění řidiče; rozsáhlejší úkony za účelem určení totožnosti řidiče, při jeho neoznačení provozovatelem vozidla a absenci jiných indicií o jeho osobě, nelze po správních orgánech požadovat. Byť odvolací správní orgán reagoval na výtky žalobce z větší části pouze citací judikatury Nejvyššího správního soudu, ta byla ve vztahu k uplatněné argumentaci přiléhavá a vyvracela žalobcova tvrzení; jednalo se tudíž o vypořádání zcela dostatečné. Dále žalobce namítá, že žalovaný ani náznakem nereagoval na odvolací námitku tkvící v tvrzeném porušení principu primární odpovědnosti řidiče vozidla (odst. 8 žaloby). K té ovšem žalovaný v bodě 3/ na str. 4 napadeného rozhodnutí uvedl, že zasláním výzvy k zaplacení určené částky provozovateli vozidla prvostupňový správní orgán nijak neznemožnil zjištění pachatele přestupku, neboť sám žalobce jakožto adresát této výzvy mohl správnímu orgánu totožnost řidiče sdělit, což však neučinil. Nadto soud konstatuje, že tato velmi obecná (až akademicky formulovaná) odvolací námitka žalobce bezprostředně souvisí s žalobcem vytýkaným nedostatkem aktivity správních orgánů ohledně zjišťování totožnosti řidiče vozidla; právě v absenci těchto úkonů totiž žalobce spatřoval porušení jeho primární odpovědnosti. Na tuto argumentaci žalobce tudíž žalovaný fakticky reaguje také výše popsaným bodem 1/ na str. 3 napadeného rozhodnutí. Není pochybením žalovaného způsobujícím nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, pokud dvě žalobcem samostatně formulované (ovšem obsahově spolu úzce související) námitky vypořádá správní orgán společně (souhrnně). Posouzení této problematiky žalovaným považuje soud za dostatečné. 12. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobce též v nedostatečném vypořádání jeho námitky o porušení § 125h odst. 2 zákona o silničním provozu (odst. 9 žaloby). Žalovaný tak učinil v bodě 4/ na str. 4 napadeného rozhodnutí. Sice poměrně stručně, ovšem jednoznačně konstatoval, že částka určená ve výzvě provozovateli vozidla byla stanovena v souladu s platnými právními předpisy. Dále připustil, že metodický pokyn Ministerstva dopravy (toliko) doporučuje, aby byla určena ve výši 1/4 až 1/2 sazby pro blokovou pokutu za přísl