6 As 285/2021 — Nejvyšší správní soud

62 A 68/2025- 80 - text pokračování 8 62 A 68/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobkyně: Ing. R. R. bytem X zastoupena Mgr. Lucií Knoll, advokátkou sídlem Helceletova 235/9, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám 3, Brno za účasti: J. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2025, č. j. JMK 128239/2025, sp. zn. S - JMK 87511/2025 OKSÚ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Úřad městské části města Brna, Brno-Židenice, rozhodnutím ze dne 26. 10. 2022, č. j. BZID 14325/22/OVÚP/Kub, na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „stavebník“) rozhodl o umístění stavby „Polyfunkční objekt V.“ na pozemcích parc. č. X, XA, XB a XC v katastrálním území X. 2. Magistrát města Brna rozhodnutím ze dne 12. 12. 2023, č. j. MMB/0571839/2023, zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu jako opožděné dle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Žalobkyni coby účastníku územního řízení dle § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), bylo v řízení s velkým počtem účastníků doručeno rozhodnutí stavebního úřadu veřejnou vyhláškou dne 10. 11. 2022. Odvolání žalobkyně ze dne 17. 10. 2023 proto bylo opožděné. Žalobu proti uvedenému rozhodnutí zdejší soud zamítl rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 62 A 15/2024-57. 3. Nejvyšší správní soud však ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 8 As 228/2024-50, rozsudek zdejšího soudu i rozhodnutí Magistrátu města Brna zrušil pro nepřezkoumatelnost. Na základě změny Statutu města Brna rozhodoval v dalším řízení žalovaný, který napadeným rozhodnutím opět zamítl odvolání žalobkyně jako opožděné. II. Žaloba 4. Žalobkyně namítá, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný nevypořádal s námitkou, že žalobkyni nebylo rozhodnutí stavebního úřadu řádně doručeno, neboť měla být účastníkem, kterému se doručuje přímo, nikoliv prostřednictvím veřejné vyhlášky. Žalovaný neprováděl žádné dokazování ke konstrukční provázanosti a jednotě základů obou staveb. Pochybil i tím, že před vydáním rozhodnutí nedal žalobkyni možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. 5. Podle žalobkyně je nezbytné přihlédnout k celkovému vlivu záměru na její práva. V nynějším případě se jedná o vliv umisťované stavby na společné základy dvojdomku se společnou dělící zdí bez dilatace, přičemž coby přímý účastník v územním řízení nebyl zohledněn žádný z vlastníků dvojdomku. Vlastníky části dvojdomku mezující se stavbou (č. p. X) a pozemku pod ní (parc. č. XD) jsou manželé S., žalobkyně vlastní vzdálenější část dvojdomku (č. p. Y) a pozemek pod ní (parc. č. XE). Její rodinný dům a mezující nemovitost, ač nyní formálně rozděleny na dva samostatné domy a pozemky, jsou stavebně-technicky propojeny bez jakékoliv dilatace mezi oběma domy. Jedná se o dvojdům, původně postavený na jednom pozemku, přičemž základy domu, nosné prvky, věnec a štítová zeď jsou společné a technicky neoddělitelné. Oba rodinné domy byly také rodinou žalobkyně v 80. letech minulého století propojeny a užívány coby dům jediný. Následně byl dvojdomek opět oddělen jednoduchým zazděním provedených otvorů do společné dělící zdi. Jakékoliv stavební aktivity v základech tudíž mají bezprostřední dopad na oba rodinné domy. Veškeré stavební práce a s tím spojené zatížení a vibrace se přenáší na oba domy. Společné základy domů jsou přibližně z roku 1928, tudíž s ohledem k jejich stáří a špatný technický stav jsou velmi náchylné co do stability k jakýmkoliv zásahům. 6. Mezující sousedé (manželé S.) jsou dle žalobkyně jednoznačně účastníky řízení dle § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, jimž se doručuje jednotlivě. Již z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nezákonné. 7. V návaznosti na to je účastníkem řízení dle § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona také žalobkyně, a to z titulu vlastnictví rodinného domu č. p. Y a pozemků parc. č. XF a parc. č. XG, ale taktéž z titulu spoluvlastnictví společných částí rodinného domu žalobkyně a rodinného domu manželů S. Jelikož základy, společná štítová zeď, věnec a nosné konstrukční prvky tvoří společné části uvedených domů a při zohlednění roku výstavby, tedy přibližně roku 1927, je nutné na právní režim těchto částí nahlížet jako na zvláštní spoluvlastnický vztah. Na společných základech je pak vystavěna vnější obvodová štítová stěna, a právě společné základy pod touto obvodovou stěnou budou přímo dotčeny stavbou. K tomu odkazuje žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2005/2010. 8. Jako zásadní a stěžejní námitku uplatnila žalobkyně, že ke stavbě coby vlastník nedala souhlas. Dle žalobkyně je zcela alarmující, že projektová dokumentace neobsahuje statické posouzení zatížení domů se společnými základy. Správní orgány ani pro zjištění stavu věci nepostupovaly správně, jestliže v řízení upustily od ústního projednání. 9. Žalobkyně se tedy v důsledku nesprávného postupu stavebního úřadu nedozvěděla o zahájení řízení a nemohla uplatňovat svá práva. S tím se ani žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze konstatuje, že žalobkyně je účastníkem řízení dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, a proto jí bylo napadené rozhodnutí doručováno veřejnou vyhláškou. Doručování veřejnou vyhláškou dle žalobkyně představuje pro správní orgán pouze možnost, nikoli povinnost postupu. Stavební úřad měl zvážit okolnosti projednávané věci a procesní postavení účastníků řízení. Žalobkyně proto navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvádí, že skutkový stav věci zjistil dostatečně v rozsahu nezbytném pro vedené řízení. Po zrušení původního rozhodnutí rozhodl na základě stejných podkladů, nadto postup podle § 36 odst. 3 správního řádu je obligatorní pouze v případě rozhodnutí meritorního. Navrhuje proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 12. Žaloba není důvodná. 13. Zdejší soud úvodem stejně jako ve svém předchozím rozsudku předesílá, že je v mezích žalobních bodů povolán zkoumat pouze otázku opožděnosti odvolání, a nemůže se jakkoliv vyjadřovat k věcné správnosti prvostupňového rozhodnutí, které v takovém případě netvoří s napadeným rozhodnutím jeden celek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 8 As 51/2006-112). Nebude se proto zabývat tím, zda podmínkou vydání územního rozhodnutí byl souhlas žalobkyně se stavebním záměrem, zda byla projektová dokumentace úplná a zda měl stavební úřad konat ústní jednání. Konečně, zdejší soud se nebude zabývat ani námitkou nezákonnosti postupu stavebního úřadu spočívající v tom, že manželům S. nebylo územní rozhodnutí doručováno jednotlivě, ač byli nepochybně účastníky řízení dle § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Ochrana práv třetích osob žalobkyni nepřísluší. 14. Nejvyšší správní soud shledal předchozí rozhodnutí Magistrátu města Brna nepřezkoumatelným, neboť se dostatečně nevypořádalo s argumentací žalobkyně (zdejší soud pak pochybil tím, že nepřezkoumatelné rozhodnutí přezkoumal). Dle závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu měl žalovaný v dalším řízení posoudit, zda žalobkyně byla účastnicí územního řízení dle § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Měl se zabývat tím, zda bylo podbetonování základů součástí stavebního záměru vymezeného v územním rozhodnutí, a pokud ano, zda má být uskutečněno na stavbě ve vlastnictví žalobkyně, a vypořádat se s tvrzením žalobkyně, že podbetonování zasáhlo do základů a štítové stěny dvojdomu, které měla ve vlastnictví. 15. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že není pochyb o tom, že podbetonování části základových konstrukcí stavby V. č. p. X bylo součástí stavebního záměru vymezeného v územním rozhodnutí. Stavební úřad to uvedl ve výrokové části rozhodnutí, podbetonování části základových konstrukcí obsahuje také projektová dokumentace a k žádosti byl doložen souhlas vlastníků pozemku parc. č. XD a stavby V. č.p. X umístěné na něm s tímto řešením. Rodinný dům žalobkyně č. p. Y