4 Ads 14/2009 — Nejvyšší správní soud

28 Ad 10/2013- 77 - text  28Ad 10/2013-77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou v právní věci žalobce: R. K.,zast. JUDr. Hanou Poprachovou, advokátkou AK Poprach, Poprachová, Hruška, Trutnov, Svatojánské nám. 47 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2012 č. j. MPSV-UM/2159/12/9S-KHK, o odnětí mimořádných výhod II. stupně, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2012 č. j. MPSV-UM/2159/12/9S-KHK se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. JUDr. Haně Poprachové, soudem ustanovené zástupkyni žalobce, se přiznává odměna v částce 1.300,-Kč, která bude vyplacena z prostředků Krajského soudu v Hradci Králové do 30 dnů od právní moci rozhodnutí na účet advokátkou vymíněný. pokračování 28Ad 10/2013 -2- O d ů v o d n ě n í : Žalobou v zákonné lhůtě doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, které je specifikováno v záhlaví tohoto rozsudku. Tímto rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád) změnil rozhodnutí prvostupňového orgánu, konkrétně Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 23. 4. 2012 č. j. Pr-98/11 R-32/2012 Hed. tak, že 1. mimořádné výhody II. stupně se ode dne 31. 10. 2011 odejímají a 2. přiznávají se mimořádné výhody I. stupně podle odst. 1 písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s platností ode dne 31. 10. 2011 do 30. 6. 2014. V žalobě žalobce zejména zdůraznil svůj nedobrý zdravotní stav, kdy závažné zdravotní postižení byl způsobeno nesprávným léčebným postupem. Navrhl proto ověřit zdravotní stav objektivním znaleckým posudkem. Trval na zrušení věci a jejím vrácení žalovanému k dalšímu řízení. Po seznámení se s vyjádřením žalovaného vyslovila zástupkyně žalobce souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání (§ 51 odst.1 s. ř. s.). Žalovaný ve svém vyjádření s datem 17. 7. 2013 (a rovněž ze dne 25. 7. 2013), shrnul dosavadní průběh řízení před správními orgány a připomněl následující okolnosti projednávané věci: žalobce podal dne 31. 10. 2011 žádost o prodloužení platnosti mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené občany a to od 1. 2. 2012. Žádost uplatnil na Městském úřadu v Trutnově, odboru sociálních věcí, školství a zdravotnictví. K rozhodnutí o žádosti bylo nutné ověřit zdravotní stav žalobce, a proto požádal správní orgán dne 3. 11. 2011 o tento podkladový úkon Okresní správu sociálního zabezpečení v Trutnově (dále jen OSSZ). V souladu s ust. § 38 odst. 1 zák. č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů v řízení od dne 1. 1. 2012 pokračoval v řízení Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Hradci Králové, kontaktní pracoviště Trutnov. Posudkový lékař výše uvedeného pracoviště posoudil zdravotní stav žalobce a vypracoval dne 13. 4. 2012 posudek, z něhož vyplývá, že žalobce od 1. 2. 2012 není občanem těžce zdravotně postiženým ve smyslu § 86 odst. 2 zák. č. 100/1988 Sb., neboť nejde o zdravotní postižení uvedená v příloze č. 2 k vyhl. č. 182/1991 Sb., v platném znění – již nyní krajský soud zdůrazňuje, že od 1. 1. 2012 byl platný a účinný zák. č. 329/1991 Sb. Tento posudek sloužil jako podklad pro rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (ze dne 23. 4. 2012 č. j. Pr-98/11 R-32/2012 Hed), kterým byla žádost žalobce zamítnuta. pokračování 28Ad 10/2013 -3- Rozhodnutí žalobce převzal 26. 4. 2012 a následujícího dne si proti němu podal odvolání. Odvolací orgán, kterým byl žalovaný, požádal o vypracování posudku Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí se sídlem v Hradci Králové (dále jen PK MPSV event. posudková komise) s tím, že požadoval zhodnocení zdravotního stavu žalobce ke dni podání žádosti, tedy ke dni 31. 10. 2011. Připomněl, že tento postup zvolil s ohledem na § 39 zák. č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, neboť tímto zákonem byl původní zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, zrušen s účinností od 1. 1. 2012, a proto podle něho nelze posuzovat zdravotní stav žalobce ke dni 1. 2. 2012. O případu žalobce jednala v řádném složení PK MPSV dne 26. 6. 2012 se závěrem, že k datu 31. 12. 2011 a stejně tak i k datu žalobcem uplatněné žádosti, tedy k 31. 10. 2011, byl žalobce občanem těžce zdravotně postiženým ve smyslu § 86 odst. 2 zák. č. 100/1988 Sb., v platném znění. Nešlo o zdravotní postižení uvedené v odst. 2, 3 přílohy čl. 2 k vyhl. č. 182/1991 Sb., v platném znění, ani s ním nebylo podle rozsahu a tíže funkčních důsledků srovnatelné. Jednalo se však o zdravotní postižení podstatně omezující pohybovou schopnost, které je uvedeno ve shora citovaném ustanovení přílohy č. 2. Dobu platnosti tohoto posouzení stanovila posudková komise do 30. 6. 2014. Výsledkem popsanému posouzení zdravotního stavu žalobce a přijatého posudkového zhodnocení a závěru bylo rozhodnutí žalovaného, které žalobce učinil předmětem soudního přezkumu. Závěrem žalovaný připomněl, že v daném případě na základě ust. § 56c zák. č. 114/1988Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, platném do 31. 12. 2011, byla ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně postiženým podle § 34 odst. 1 písm. a) až e). Setrval na správnosti svého rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Současně se jasně vyslovil pro rozhodnutí věci samé bez nařízení jednání. Ze spisů správních orgánů, konkrétně Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Hradci Králové a ze spisu doloženého žalovaným krajský soud ověřil, že průběh řízení včetně zkoumání zdravotního stavu žalobce posudkovými orgány probíhal přesně tím způsobem, který ve svém vyjádření popsal žalovaný a který z praktických důvodů krajský soud zachytil výše. Neshledal žádnou zásadní odchylku či nesprávnost, a proto na podstatné okolnosti případu shrnuté žalovaným v plném rozsahu odkazuje. Krajský soud při rozhodování vycházel z ust. § 70 písm. d) s. ř. s., kdy jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. pokračování 28Ad 10/2013 -4- Rovněž mu bylo známo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a to přijaté rozšířeným senátem dne 19. února 2013 č. j. 6 Ads 109/2009-114. Konkrétní případ krajský soud vyhodnotil tak, že žalobu odmítl s odkazem na § 46 písm. d) s. ř. s., neboť návrh shledal s ohledem na výše popsané podle s. ř. s. nepřípustným. Ke kasační stížnosti podané žalobce Nejvyšší správní soud rozsudek nadepsaného soudu dne 10. dubna 2014, č. j. 6Ads 91/2013-17 zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozhodnutí upozornil na rozsudek ze dne 7. února 2014 č. j. 4 Ads 101/2013-21, v němž dospěl Nejvyšší správní soud k opačnému právnímu názoru., tedy že rozhodnutí o vydání průkazu osoby se zdravotním postižením musí soudnímu přezkumu podléhat, a to z následujících důvodů. „Nejvyšší správní soud je s ohledem na výše uvedený závěr Ústavního soudu přesvědčen, že v případě rozhodování o vydání průkazu osoby se zdravotním postižením podle zákona č. 329/2011 Sb., není možné aplikovat soudní výluku podle ustanovení § 70 písm. d) s. ř. s., protože ačkoli se v daném případě jedná navýsost o otázku medicínskou (jak ostatně konstatuje i krajský soud), přímo se dotýká základních práv stěžovatele zaručených Listinou základních práv a svobod, a to výhod plynoucích z oblasti sociální péče, která představují realizaci práva podle čl. 30 Listiny základních práv a svobod, jenž takové osobě zakládá příslušná práva (např. v případě držitele průkazu ZTP viz ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb.). Nelze podle Nejvyššího správního soudu rovněž přehlédnout skutečnost, že v ustanovení § 7 odst. 3 s. ř. s. po účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. od 26. 11. 2012 je výslovně upravena místní příslušnost pro řízení ve věci průkazu osoby se zdravotním postižením; pokud tedy zákonodárce upravil místní příslušnost pro tato řízení, lze z této skutečnosti nepřímo dovodit, že rozhodnutí vydaná v těchto věcech mají být za daného právního stavu soudně přezkoumávána. V opačném případě by ustanovení § 7 odst. 3 s. ř. s. po provedené novelizaci týkající se průkazu osoby se zdravotním postižením ztratilo jakýkoli význam.“ Po vrácení věci od Nejvyššího správního soudu krajský soud vyzval obě strany sporu, zda-li trvají na projednání věci za jejich účasti, či zda souhlasí s postupem uvedeným v us