8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

31 Af 19/2016- 90 - text 10 pokračování 31Af 19/2016 Číslo jednací: 31Af 19/2016 - 90 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobkyně E. F., zastoupené Ing. Ladislavem Kubicou, daňovým poradcem se sídlem Rokycanova 1929, Sokolov, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v evidenci daňového dluhu v celkové výši 7398 Kč na daňovém účtu žalobkyně, t a k t o : I. Žalovanému se nařizuje ustat v evidenci daňového dluhu žalobkyně v celkové výši 7.398,- Kč dle vyrozumění o výši nedoplatku ze dne 18. 11. 2015, č. j. 1646532/15/2707-00540-607674, a položky uvedené v daném vyrozumění odepsat z evidence daňových účtů žalobkyně. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 20.647,- Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Ing. Ladislava Kubicy. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalovaný zaslal dne 18. 11. 2015 žalobkyni vyrozumění dle § 153 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), kterým ji zpravil o výši nedoplatků, za které odpovídá jakožto dědička po Ing. J. H., zemřelém dne ... Dle daného vyrozumění žalovaný evidoval ke dni 6. 11. 2015 po zemřelém nedoplatky na dani z přidané hodnoty a na dani z příjmů fyzických osob podávajících přiznání, přičemž nedoplatky odpovídající dědickému podílu žalobkyně dosahovaly celkové částky 7398 Kč. [2] Žalobkyně podala dne 12. 4. 2016 u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu, kterou se domáhala vydání rozsudku, jímž by soud nařídil žalovanému ustat v evidenci daňového dluhu žalobkyně v celkové výši 7398 Kč dle výše specifikovaného vyrozumění a položky uvedené v daném vyrozumění odepsat z evidence daňových účtů žalobkyně. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě [3] Žalobkyně uvedla, že k datu úmrtí jejího otce (pana H.) byl na jeho daňových účtech evidován přeplatek na dani, o čemž svědčí (k žalobě přiložené) „rozhodnutí správce daně ze dne 15. 10. 2013“. Žalobkyně v rámci dědického řízení neobdržela žádný přeplatek na dani ze strany žalovaného a po smrti otce jí nebyly vyměřeny žádné daňové povinnosti. Ani uvedené sdělení neodkazuje na vznik žádných daňových povinností žalobkyně po smrti jejího otce. Žalobkyně odkázala na § 154 daňového řádu a namítla, že pokud k okamžiku úmrtí zůstavitele neexistoval nedoplatek na dani, nemohl existovat ani ke dni uvedenému v sdělení žalovaného. Pokud vznikl nějaký nedoplatek následně, není to ve vyrozumění žalovaného nijak odůvodněno. Rovněž dle „dědického rozhodnutí“ (jež je také přílohou žaloby) nemá žalobkyně předepsaný žádný závazek (ani pohledávku) ve věci daňových povinností zůstavitele. [4] Žalobkyně dále uvedla, že již podala námitku proti vymáhání takové daně. V podání sice odkázala na § 261 daňového řádu, žalovaný jej však měl podle obsahu posoudit jako námitku podle § 159 téhož zákona. Namísto toho vypořádal danou námitku „velmi formálně“. Žalobkyně proto podala námitku proti vyřízení této stížnosti k nadřízenému orgánu, který ovšem potvrdil postup žalovaného a sdělil žalobkyni, že je povinna zaplatit uvedený dluh. Tímto žalobkyně vyčerpala jiné prostředky ochrany proti postupu správního orgánu. III. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobkyně [5] Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 12. 3. 2014, č. j. 24D 936/2012 - 285, Nd 296/2012, ve věci dědictví po Ing. J. H.. Tímto usnesením byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, přičemž zde bylo výslovně uvedeno, že o odpovědnosti za pasiva dědictví platí § 470 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Aktiva v podobě pohledávky za žalovaným z titulu přeplatků na dani nabyl výlučně syn T. H.. Další dědici, synové O. a T. H., se své odpovědnosti za nedoplatky zůstavitele zprostili tím, že poměrnou část daňových nedoplatků evidovaných správcem daně za zůstavitelem podle vzájemného poměru čistých dědických podílů uhradili. Neuhrazena zůstala jen poměrná část daňových nedoplatků, které správce daně eviduje za zůstavitelem na dani z přidané hodnoty ve výši 2380 Kč a dani z příjmů fyzických osob podávajících daňové přiznání ve výši 5018 Kč, která odpovídá výši dědického podílu, který nabyla dle výše uvedeného usnesení Okresního soudu v Jičíně žalobkyně. Vzhledem k existenci uvedených nedoplatků přistoupil žalovaný dne 18. 11. 2015 k vydání vyrozumění o výši nedoplatku. Chtěl tak dát žalobkyni možnost uhradit daný nedoplatek dobrovolně a předejít tím negativním dopadům daňové exekuce. [6] Žalovaný se dále vyjádřil ke „stížnosti na postup“ podané žalobkyní dne 1. 12. 2015. Dané podání považoval za stížnost dle § 261 daňového řádu a shledal ji nepřípustnou, o čemž žalobkyni vyrozuměl dne 28. 1. 2016. Žalobkyně proti tomuto postupu brojila žádostí o prošetření způsobu vyřízení stížnosti, Odvolací finanční ředitelství tak učinilo a dne 14. 3. 2016 konstatovalo, že byla žalovaným vyřízena řádně. Dne 10. 2. 2016 podala žalobkyně námitku dle § 159 daňového řádu, o tomto podání rozhodl žalovaný dne 31. 3. 2016 tak, že zastavil řízení z důvodu marného uplynutí lhůty pro podání námitky. [7] Ke způsobu vyčíslení daňových nedoplatků a přeplatků pro potřeby dědického řízení žalovaný uvedl následující. Dne 25. 4. 2013 bylo žalovanému doručeno daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za část zdaňovacího období (tj. od 1. 1. 2012 do 19. 10. 2012). Jako zástupce byl na daňovém přiznání uveden T. H. Na základě tohoto daňového přiznání vznikla daňová povinnost ve výši 13 005 Kč, která byla vyměřena na základě platebního výměru ze dne 4. 6. 2014 (tzn. po usnesení o dědictví jednomu z dědiců) a jako právní nástupce byl nadepsán pan T. H.. Stav osobního daňového účtu se ke dni 25. 4. 2013 změnil vzhledem k již evidovanému přeplatku ve výši 4499 Kč na nedoplatek ve výši 8506 Kč. Dne 25. 1. 2013 bylo žalovanému doručeno daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2012, kde byla vykázána daňová povinnost ve výši 1371 Kč. Stav osobního daňového účtu se ke dni 25. 4. 2013 změnil vzhledem k do té doby evidovanému nedoplatku ve výši 2663 Kč na nedoplatek ve výši 4034 Kč. Dne 25. 1. 2013 bylo žalovanému doručeno daňové přiznání k dani silniční na kalendářní rok 2012, na jehož základě vznikl daňovému subjektu přeplatek ve výši 1019 Kč. Žalovaný evidoval ke dni úmrtí zůstavitele přeplatek na dani z příjmů fyzických osob vybírané srážkou ve výši 1650 Kč. Dne 28. 2. 2013 bylo žalovanému doručeno vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za část zdaňovacího období od 1. 1. 2012 do 19. 10. 2012 – přeplatek 7819 Kč. Spolu s přeplatkem z předchozích zdaňovacích období vykazoval osobní daňový účet u tohoto druhu příjmu přeplatek v celkové výši 15 782 Kč. [8] K uvedeným nedoplatkům a přeplatkům žalovaný uvedl ve sdělení ze dne 15. 10. 2013 adresovaném notářce Mgr. Z. B., že se jednalo o nedoplatky a přeplatky v návaznosti na podaná daňová přiznání, která nebyla žalovaným vyměřena, a to z důvodu, že se jedná o daňová přiznání podaná potencionálním dědicem v době, kdy nebylo postaveno najisto, že se tento skutečně dědicem stane. Proto žalovaný nemohl do doby pravomocného usnesení soudu o dědictví tomuto potencionálnímu dědici uložit daňovou povinnost. K přechodu práv a povinností zůstavitele na dědice podle § 239 daňového řádu, účinného k datu úmrtí zůstavitele, dochází až na základě pravomocného rozhodnutí soudu o dědictví. Z tohoto důvodu nemohl žalovaný provést žalobkyní namítaný převod přeplatků na nedoplatky zůstavitele před pravomocným ukončením dědického řízení. [9] Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že nelze na základě ustanovení občanského zákoníku ukládat daňové povinnosti po skončení dědictví. Z důvodu právní jistoty jsou ke dni úmrtí stanoveny pohledávky a závazky, dědictví je na jejich základě vypořádáno mezi dědice, a pokud nedojde následně k obnově dědického řízení, nelze se obecným odkazem na titul dědictví dovolávat povinnosti hradit závazek, který kdokoliv dovodí následně. Podle žalobkyně daňový dluh ke dni úmrtí zůstavitele neexistoval, nebyl shledán ani následně zákonným postupem a jeho vyčíslení a vymáhání žalovaným je nezákonné. Argumentace, podle níž žalovaný převedl přeplatky dalším dědicům a ti je v dobré víře převzali, neobstojí. Jedná se o libovůli vůči nejslabšímu z dědiců. IV. Ústní jednání [10] Při jednání konaném dne 8. 6. 2017 nejprve soud upozornil žalobkyni na skutečnost, že petit formulovaný v posuzované žalobě směšuje náležitosti soudního rozhodnutí typické pro rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu [žalobkyně žádala soud, aby vydal rozsudek, podle nějž „napadené rozhodnutí