9 As 211/2014 — Nejvyšší správní soud

52 Af 26/2017- 139 - text  -8- 52 Af 26/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Petry Venclové ve věci žalobkyně: B. L. zastoupená advokátkou Alenou Vlachovou sídlem Husova 242/9, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 3. 2017, č. j. KrÚ 22113/2016, ze dne 21. 3. 2017, č. j. KrÚ 22403/2017, ze dne 22. 3. 2017, č.j. KrÚ 22683/2017, ze dne 29. 3. 2017, č.j. KrÚ 24255/2017, ze dne 4. 4. 2017, č. j. KrÚ 25529/2017, a ze dne 5. 4. 2017, č.j. KrÚ 25529/2017, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 20. 3. 2017, č.j. KrÚ 22113/2016, ze dne 21.3.2017, č.j. KrÚ 22403/2017, ze dne 22.3.2017, č.j. KrÚ 22683/2017, ze dne 29. 3. 2017, č. j. KrÚ 24255/2017, ze dne 4. 4. 2017, č. j. KrÚ 25529/2017, a ze dne 5. 4. 2017, č.j. KrÚ 25529/2017, se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, advokátky, náklady řízení ve výši 14 830 Kč. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 5. 2005, č. j. Nc 288/2005-20, byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena za trvání manželství a pro dobu po rozvodu do výchovy matky a nad její výchovou byl stanoven soudní dohled. Ke stanovení dohledu nad výchovou tehdy nezletilé žalobkyně soud přistoupil na návrh kolizního opatrovníka (Městský úřad Svitavy) tehdy nezletilé žalobkyně, neboť kolizní opatrovník poukazoval na to, že matka žalobkyně nadměrně požívá alkoholické nápoje. Manželství rodičů žalobkyně bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 5. 2005, č. j. 5C 389/2005-13, který nabyl moci práva dne 8. 9. 2005. Situace v rodině žalobkyně se však nezlepšila. Z dohledových zpráv bylo zjištěno, že po celou dobu trvání soudního dohledu neměla matka tehdy nezletilé žalobkyně domácnost v dobrém stavu. Matka žalobkyně nadále nadměrně požívala alkoholické nápoje, žalobkyně chodila do školy nepřipravená, neměla pomůcky, měla kázeňské problémy apod. Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 3. 2008, č. j. 0 P 248/2005-40, bylo (opět) z podnětu Městského úřadu Svitavy nařízeno předběžné opatření, kterým byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do péče Dětského diagnostického ústavu a střediska výchovné péče Hradec Králové. Následně byla rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 6. 2008, č. j. 0P 248/2005-64, v souladu s návrhem kolizního opatrovníka (Městský úřad Svitavy) nařízena ústavní výchova tehdy nezletilé žalobkyně, neboť dle zjištění Okresního soudu ve Svitavách její matka dlouhodobě nezajišťovala řádnou péči o tehdy nezletilou žalobkyni, nezajišťovala ani její nejzákladnější potřeby jako je řádné stravování, dodržování hygieny, přiměřené praní ošacení apod. Matka tehdy nezletilé žalobkyně také zanedbávala péči o zdravotní stav tehdy nezletilé žalobkyně, finanční prostředky, které měly být užity pouze ve prospěch nezletilé (přídavky a sirotčí důchod), používala ke své osobní spotřebě, aniž by jí zajímalo, co bude nezletilá jíst a zda má vše potřebné. Žalobkyně byla od prosince roku 2008 do července roku 2014 v ústavní výchově. V roce 2016 se žalobkyně v bance dozvěděla, že je proti ní vedena exekuce a že „jí byla z vkladní knížky provedena srážka v rámci exekuce 8 576 Kč“. Následně se žalobkyni podařilo zjistit, že před jejím umístěním do dětského domova jí byly Městským úřadem Svitavy třemi platebními výměry ze dne 23. 5. 2006, 23. 10. 2006 a 12. 9. 2007 vyměřen místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále též „místní poplatek“) za období roku 2005, roku 2006 a roku 2007 a současně jí bylo z důvodu včasného nezaplacení místního poplatku v uvedených obdobích vyměřeno dalšími třemi platebními výměry ze dne 23. 5. 2006, 23. 10. 2006 a 12. 9. 2007 penále (zvýšení místního poplatku) ve výši 222 Kč v letech 2005 a 2006 a ve výši 237 Kč v roce 2007. Tyto platební výměry byly žalobkyni doručeny na základě její žádosti poprvé až dne 28. 7. 2016. Před tímto datem byly platební výměry Městským úřadem Svitavy doručovány pouze matce žalobkyně (zákonnému zástupci žalobkyně), ačkoliv Městský úřad Svitavy prokazatelně od dubna roku 2005 věděl o problematické situaci v rodině žalobkyně, neboť na základě jeho návrhu byl již zmíněným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 5. 2005, č. j. Nc 288/2005-20, nad tehdy nezletilou žalobkyní stanoven soudní dohled. Dle žalobkyně měla být její matka vzhledem ke zjevně nefunkčním vztahům mezi ní a žalobkyní z daňového řízení vyloučena a měl jí být ustanoven jiný zástupce. Pokud se tak nestalo a platební výměry byly doručování její matce, která byla v důsledku střetu zájmů nezpůsobilá žalobkyni zastupovat, nelze považovat předmětné platební výměry za řádně doručené. Za okamžik doručení platebních výměrů žalobkyni je nutno považovat až 28. červenec roku 2016, kdy se předmětné platební výměry poprvé dostaly do dispozice žalobkyně. Dne 11. 8. 2016 proto žalobkyně proti všem platebním výměrům podala odvolání. Městský úřad Svitavy však podle § 113 odst. 1 písm. c) zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), odvolání žalobkyně zamítl a odvolací řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty. Dle Městského úřad Svitavy byly předmětné platební výměry zákonnému zástupci žalobkyně (matce žalobkyně) řádně doručeny již v roce 2006 a v roce 2007. Jelikož matka žalobkyně proti platebním výměrům nepodala odvolání, nabyly platební výměry moci práva. Pokud žalobkyně podala proti platebním výměrům odvolání až v roce 2016, tedy po 9, resp. 10 letech od jejich doručení, učinila tak zjevně po uplynutí zákonem stanovené 30 denní odvolací lhůty. Proti rozhodnutím prvostupňového správního orgánu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutími uvedenými ve výroku I tohoto rozsudku zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Svitavy potvrdil s tím, že všechny platební výměry byly zákonnému zástupci žalobkyně řádně doručeny v roce 2006, resp. 2007. Důvod pro vyloučení matky žalobkyně z daňového řízení dle žalovaného neexistoval, nebyl zde objektivně žádný střet mezi zájmy matky a tehdy nezletilé žalobkyně. Žalovaný shodně se správním orgánem prvého stupně uzavřel, že odvolání podaná po 9, resp. 10 letech od doručení odvoláním napadených rozhodnutí jsou podána pozdě, neboť odvolací lhůta činila pouze 30 dnů ode dne, který následoval po doručení rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje. 2. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně včasnou žalobou, v níž obdobně jako v řízení před správními orgány namítala, že jí předmětné platební výměry byly z důvodů podrobně popsaných výše řádně doručeny až dne 28. 7. 2016. Pokud proti nim dne 11. 8. 2016 podala odvolání, jednalo se o včasná odvolání, a proto jsou rozhodnutí, kterými byla její odvolání zamítnuta pro opožděnost, nezákonná. Žalobkyně současně vyslovila přesvědčení, že § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném do 30. června 2012, bylo v rozsahu, v němž ukládalo povinnosti nezletilým poplatníkům, protiústavní. Ze všech výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud žalobou napadená rozhodnutí zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadených rozhodnutích, která jsou dle jeho názoru věcně správná a zákonná, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) žalobou napadená rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 5. Předně je vhodné připomenout, že dle ustálené judikatury je soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. 6. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném do 30. 6. 2012 v § 10b odst. 1 písm. a) stanovil, že místní poplatek za provoz systému nakládání s komunálními odpady platí „fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt; za domácnost může být poplatek odváděn společným zástupcem, za rodinný nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem; tyto osoby jsou povinny obci oznámit jména a data narození osob, za které poplatek odvádějí“. Zákon tedy při vymezení poplatníka daného místního poplatku nijak nezohledňoval věk dotčené osoby, ani to, zda v obci skutečně produkuje nějaký odpad, jako jediné kritérium stanovil, že se jedná o fyzickou osobu, která má v obci trvalý pobyt (odstavec 2 téhož ustanovení