7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 43/2020- 78 - text  12 52 A 43/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem ve věci žalobce: P. Ch. zastoupený ustanovenou advokátkou Mgr. Monikou Ipserovou sídlem Sladkovského 505, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Magistrátu města Pardubic sídlem Pernštýnské náměstí 1, 530 21 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2020, č. j. OSA/PO-7/19/23, takto: I. Pokuta uložená Úřadem městského obvodu Pardubice V, č.j. 744/2018/OIS/Fa-11, ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 2. 2020, č.j. OSA/PO-7/19/23, se snižuje na částku 2 000 Kč. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Monice Ipserové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování ve výši 8 228,- Kč. Odměna bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal u zdejšího soudu přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městského obvodu Pardubice V, č.j. 744/2018/OIS/Fa-11, kterým byl uznán žalobce vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen ZNP), tj. tím, že dne 1. 2. 2018 kolem 21:10 hod. v Pardubicích, ul. Rokycanova v bytě prvního patra domu čp. 2654, po předchozí vzájemné rozepři týkající se odcizení trafa (nabíječky) od notebooku zn. Asus mini, fyzicky napadl nejprve fackou do obličeje a následně ranou teleskopickým obuškem do hlavy J. O., nar. X (dále jen jako „poškozený“), tedy úmyslně narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním, a za tento přestupek mu byl uložen dle ust. § 35 písm. b) a v souladu s ust. § 90 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále také jako „zákon o přestupcích“), a § 7 odst. 4 písm. b) ZNP správní trest - pokutu ve výši 5 000 Kč a povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku v paušální výši 1 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil následujícím způsobem. 2. Žalobce je toho názoru, že žalovaný měl shledat v procesním postupu Úřadu městského obvodu Pardubice V pochybení, které bylo důvodem ke zrušení jeho rozhodnutí. Žalobce v žalobě poukazuje na skutečnost, že žalovaný ani správní orgán I. stupně se nevypořádaly s námitkou podjatosti vznesenou v řízení před správním orgánem I. stupně žalobcem a toto pochybení nenapravil příslušným postupem ani žalovaný. Dle tvrzení žalobce je procesně nesprávné, že žalovaný předmětný projev žalobce sice v podstatě považoval za námitku podjatosti, ale protože ji považoval za zjevně opožděně uplatněnou, již dále se jí nezabýval a pouze konstatoval, že není důvodem k rušení naříkaného rozhodnutí. Žalobce dále vytýká správním orgánům, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ, nemá oporu ve spise a v provedených důkazech, je naopak v rozporu s nimi, a že procesním postupem byl žalobce zkrácen na svých právech. Dle žalobce správní orgány nezjistily řádně skutkový stav, dopustily se nesprávného posouzení jednání žalobce, když ho uznaly vinným, v rámci jeho posouzení překročily meze správního uvážení a rozhodly v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, přičemž rozhodnutí správních orgánů nemají oporu v provedeném dokazování a příslušných právních předpisech. Jejich skutkové závěry jsou převážně spekulativní. Obě rozhodnutí jsou tak pro nedostatek důvodů i nepřezkoumatelná. Správní orgány nerespektovaly zákon, podle něhož lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, když neprovedly všechny důkazy potřebné ke zjištění stavu věci. Nevyžádaly si od telefonního operátora poškozeného výpis uskutečněných hovorů z jeho tel. čísla z 1. 2. 2018, zejména z doby od 21.00 hodin, o které tento tvrdil, že volal své matce a sdělil jí, že byl napaden obviněným, správní orgán měl vyslechnout jako svědka i jiné osoby, které přicházely v úvahu k ověření věrohodnosti poškozeného a L. O., například známého L. O., u kterého tato bydlela, byl-li příchodu poškozeného do bytu přítomen. Zdůvodnění, proč nebylo třeba dalšího dokazování, neobstojí, když na jedné straně je tvrzení žalobce, které je podpořené výpovědí jeho manželky, která byla incidentu přítomna, a na druhé straně tvrzení poškozeného, které mělo být podpořené výpovědí matky poškozeného, která u incidentu nebyla přítomna a ke které se poškozený dostavil až s časovým odstupem. Navíc nikdo nezkoumal autentičnost fotografie zachycující zranění poškozeného. Zkoumáno mělo být i samotné zranění poškozeného, jelikož pokud by opravdu došlo ze strany žalobce k útoku teleskopickým obuškem, došlo by k značně vážnějšímu zranění. Správními orgány provedené důkazy byly nesprávně hodnoceny jednotlivě a nebyly hodnoceny správně ani ve vzájemné souvislosti. Výpověď poškozeného je nevěrohodná, po údajném napadení žalobcem poškozený nevyhledal lékařskou pomoc ani neinformoval policii. Nedůvěryhodná je také výpověď matky poškozeného, jelikož ta nebyla incidentu přítomna, je omezena na svéprávnosti a jako matka poškozeného je ve snaze poškozeného chránit, tudíž měla být její výpověď při nejmenším posouzena jako výpověď pí. Ch. 3. Žalobce v žalobě dále správním orgánům vytýká, že při ukládání správního trestu došlo k nesprávné aplikaci ustanovení § 35 písm. b), § 90 odst. 3 ZOP a § 7 odst. 4 písm. b) ZNP. Žalobce tvrdí, že se orgány při stanovení nezabývaly všemi zákonem stanovenými hledisky a těmi, kterými se zabývaly, tak je posoudily pouze povrchně a navíc nesprávně, když odůvodnění spr. orgánu I. stupně spočívalo pouze v konstatování, že byla uložena pokuta v jedné čtvrtině zákonné sazby a že uložený správní trest má plnit roli především preventivně výchovnou, aby se obviněná osoba do budoucna podobného či jiného protiprávního jednání vyvarovala a dbala na to, že ochrana soužití mezi občany je zákonem chráněný zájem společnosti. 4. Závěrem žaloby žalobce z důvodu své finanční a osobní situace (k tomu doklady založené ve spise vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích sp.zn. Na 1052/2020) navrhuje dle § 65 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen jako „s.ř.s.“), aby v případě, že krajský soud neshledá existenci důvodů k tomu, aby rozhodnutí správního orgánu zrušil pro jeho nezákonnost či nepřezkoumatelnost, rozhodl o upuštění od uložení pokuty uložené mu rozhodnutím správního orgánu. 5. Na základě všeho výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na svých skutkových a právních závěrech, v podrobnostech odkázal na odůvodnění žalovaného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí dle § 65 a násl. s.ř.s., přičemž dospěl k následujícím právním a skutkovým zjištěním. 8. Za správního spisu vyplývá a mezi stranami ani není sporné, že dne 4. 2. 2020 vydal Úřad městského obvodu Pardubice V rozhodnutí, č.j. 744/2018/OIS/Fa-11, kterým uznal žalobce vinným přestupkem proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, tj. tím, že dne 1. 2. 2018 kolem 21:10 hod. v Pardubicích, ul. Rokycanova v bytě prvního patra domu čp. X, po předchozí vzájemné rozepři týkající se odcizení trafa (nabíječky) od notebooku zn. Asus mini, fyzicky napadl nejprve fackou do obličeje a následně ranou teleskopickým obuškem do hlavy J. O., nar. X, tedy úmyslně narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním, a za tento přestupek mu byl uložen dle ust. § 35 písm. b) a v souladu s ust. § 90 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a § 7 odst. 4 písm. b) ZNP správní trest - pokutu ve výši 5 000 Kč a povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku v paušální výši 1 000 Kč. Při svém rozhodování vycházel správní orgán I. stupně z výpovědi žalobce, z výpovědi poškozeného a z výpovědí svědkyň p. Ch. (manželka žalobce) a p. L. O. (matky poškozeného), a také z fotografií zachycujících zranění poškozeného, které pořídila pí. O. svým mobilním zařízením značky Samsung. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že se žalobce dopustil výše uvedeného přestupku způsobem též výše uvedeným. Správní orgán hodnotil výpověď p. Ch. jako nedůvěryhodnou, jelikož se jedná o osobu blízkou žalobci a jako taková může mít snahu svého manžela chránit. Správní orgán navíc shledal nesrovnalosti mezi výpovědí žalobce a p. Ch. a celkově neuvěřil konceptu toho, co se stalo, tak jak popsali manželé Ch. Naopak z výpovědi poškozeného a paní O. vzal správní orgán I. stupně za prokázané, že se skutek stal, a to především na základě výpovědi poškozeného, kterou podpořila svou výpovědí p. O., dále z metadat fo